Maďarská jaderná energetika zažívá na rozdíl od Česka renesanci. A to přes to, že jsou si tyto země energeticky velmi podobné. Vývoj v obou středoevropských zemích srovnává ve svém komentáři odborník na danou problematiku Radek Škoda.
Maďaři jsou v podobné energetické situaci jako my. Je to přibližně stejně velká země, zhruba 30 procent elektřiny produkuje z jádra, používá k tomu starší ruské VVER bloky, které potřebují vyměnit, a má nukleárně nepřejícího souseda (Rakousko).
Oproti nám si ale Maďaři umějí vládnout sami a mají v Budapešti jaderně daleko akčnější vládu. Ne takovou, která publikuje Národní akční plány (kolik jich už v Česku máme? – pro chytré sítě, obnovitelné zdroje, jadernou energetiku, ovšem skutek jaksi utek‘), ale která koná.
Široká jaderná spolupráce
Maďaři se rozhodli postavit dva nové jaderné bloky po přímé dohodě s Ruskem, čemuž premiér Viktor Orbán vděčí za setrvání ve svém křesle (oproti české variantě výběru dodavatele v tendru na dostavbu Temelína – pamatuje si ještě někdo, která česká vláda tendr v roce 2009 vypsala?).
Projektu nových reaktorů šéfuje Attila Aszódi, akademik z budapešťské techniky, a jeho cílem je zprovoznit nové 1000megawattové bloky v roce 2025 a 2026.
Maďaři spolupracují nejen s Rusy, ale i s Korejci a Spojenými arabskými emiráty, kde se čtyři nové reaktory budují. Navíc chytře kooperují i s Němci, kteří se podílejí na elektrické části elektráren.
Delší životnost pro maďarské jádro
Nyní se Maďarům také podařilo prodloužit životnost a licenci stávajících jaderných bloků o 20 let, tedy přibližně do roku 2034–2036.
Je to opět moudré rozhodnutí, protože dává Maďarům šanci odstavovat staré bloky za provozu nových.
V Česku oproti tomu ČEZ požádal o prodloužení provozu Dukovan o deset let, ale – ruku na srdce – v té době nové české bloky rozhodně stát nebudou. To může být pro Dukovany smrtící.
Další rozvoj jádra v Česku? Možná sen
Po roce a půl problémů s falšovanou dokumentací svarů, kdy těžko najdeme osobu z této oblasti bez másla na hlavě (a čím vyšší pozice, tím více másla), má teď každý oponent prodloužení provozu nebo výstavby nových jaderných reaktorů tolik protijaderné munice, že mi další schválení něčeho jaderného v Česku přijde jako z říše snů.
Navíc všichni klíčoví „náčelníci“ českého jaderného sektoru byli schváleni ve funkcích do dalších let, takže očistná sebereflexe se v duchu setrvání u koryt odkládá.
Mimochodem i Maďaři měli problémy se svými reaktory. V roce 2003 zničili několik palivových článků za významného úniku radioaktivity.
Dnes to ale vypadá, že to tehdy naše sousedy kleplo přes prsty. Nikdo z té éry dnes v Maďarsku nerozhoduje. A to je dobře.