Odbory se svým požadavkem na další znatelné navýšení minimální mzdy zapomněly v čase. Jako by snad chtěly uspíšit příchod ekonomické krize. Už se nepíše rok 2017, ale 2019. A česká ekonomika čelí nejvážnějším hrozbám od roku 2013.
Navýšení minimální mzdy o 1 650 korun od příštího roku by v tuto chvíli představovalo další zásadní ohrožení české ekonomiky a odboráři to musí dobře vědět.
Cynicky hazardují s celospolečenskou situací, nereflektují společenský konsenzus a sobecky si hledí jen svých partikulárních zájmů.
GRAF: Vývoj minimální mzdy v Česku
Od roku 1991 do současnosti, v Kč
Zdroj: MF ČR
Vyšší míra zisku i investic
Ziskovost tuzemské podnikové sféry, kterou měří Český statistický úřad (ČSÚ) prostřednictvím takzvané míry zisku, vykázala ve čtvrtém čtvrtletí roku 2018 svoji nejnižší úroveň minimálně od roku 1999.
Podle údajů zveřejněných ČSÚ v rámci čtvrtletních sektorových účtů dosáhla hodnoty 46,6 procenta. Stále se sice pohybuje nad úrovní míry zisku v EU jako celku, která se dle údajů Eurostatu aktuálně pohybuje kolem hodnoty čtyřiceti procent.
Rovněž míra investic tuzemských podniků je v porovnání s Evropskou unií nadprůměrná. Ve čtvrtém kvartále 2018 překročila v Česku poprvé od roku 2013 úroveň 30 procent, zatímco hodnota za celou EU se pohybovala nad 23 procenty.
VÍCE K TÉMATU:
Jiný pohled na zvýšení minimální mzdy. Pracovní místa nejchudších budou v ohrožení
Proč se nelze radovat nad tím, že průměrná mzda už je na dohled 34 tisíc?
Místo lidí technologie
Je patrné, že firmy reagují na pokles své ziskovosti, který je způsoben zejména nejrychlejším růstem reálných mezd od počátku milénia, investicemi do modernizace, tak aby mohly zdražující lidskou pracovní sílu nahradit stroji a technologiemi.
Vyšší míra zisku a současně investic plyne ze struktury české ekonomiky a její silné závislosti na průmyslové výrobě. V průmyslu je třeba investovat více (například do modernizace linek) než ve službách.
Ráz tuzemské průmyslové výroby, konkrétně její orientace na spíše jednodušší produkci navíc neumožňuje vyšší marže, které charakterizují průmyslovou výrobu s vyšší přidanou hodnotou.
Tlaky na růst mezd
Pokles míry zisku v Česku je dán předně silným mzdovým růstem současnosti, v uplynulých letech umocňovaným tlakem odborů na růst mzdy minimální, a tedy i mezd zaručených.
Příznivé je, že tento mzdový růst zatím příliš netlumí investiční činnost podniků a firem. Míra investic vykázala ve čtvrtém kvartále úroveň uvedených více než třiceti procent. Průměr za celé období od roku 2010 přitom činí zhruba 29,5 procenta.
Firmy však v probíhajícím desetiletí investují relativně méně než v dekádě předchozí. Za léta 2000 až 2009 totiž činí průměrná míra investic 33,5 procenta. To souvisí s průběhem investičního cyklu – zejména u zahraničních firem. Ty své investice hojně zahajovaly na úsvitu milénia, zatímco nyní, v pozdní fázi investičního cyklu, si „vybírají zisky“ a tlumí reinvestice, což se projevuje relativně vysokým odlivem dividend.
Loni na dividendách z přímých investic v ČR odtekla do zahraničí suma takřka 300 miliard korun, a to zejména do Německa, Nizozemska a Lucemburska.
Opětovná vyšší investiční aktivita firem by vedla k citelnějšímu růstu produktivity. Je ovšem otázka, zda jsou marže firem stále dostatečné, aby ji realizovaly.
Podniky mezi mlýnskými kameny
Při současném enormním růstu mezd, umocňovaném přidáváním ve státní sféře a legislativními zásahy typu navyšování minimální mzdy, se podniky ocitají v následující situaci.
Na jedné straně je růst mzdových nákladů podněcuje k vyšší investiční činnosti a navyšování produktivity, na straně druhé ovšem ten samý růst mzdových nákladů vytváří nepříznivý tlak na jejich marže. A ten je může od celospolečensky žádoucí míry investic odradit.
Administrativní a legislativní tlak na růst mezd – na rozdíl od přirozeného tlaku tržního – tak představuje stále rizikovější „hru s ohněm“.
Odbory by si tuto nebezpečnou hru měly odpustit, a zvláště v této poměrně již náročné době jednat celospolečensky konstruktivně.
Středulu už by měl někdo odstřelit ! Roztáčí spirálu, kterou pak nikdo nezastaví a vrátí úder i těm odborářům, kterým se to líbí. Je logické, že pokud vzrostou náklady na mzdy, musí růst ceny – tuhle základní ekonomickou pravdu už by měl Středulovi někdo vysvětlit. Je pravda, že minimální mzda je u nás o pár procent nižší, ale také průměr i medián je nižší a životní náklady podstatně nižší. Mám problém vůbec pochopit minimální mzdu – proč? Až půjde Středula nakupovat (a stane se tak nepřímo zaměstnavatelem), také nemusí nechat u kasy minimální částku i když nakoupí jen 2 rohlíky a 20 dkg salámu.
tato země si koleduje o malér jestly to takhle pujde dál tak se muže stát že v naší vlasti vypukne Válka WAR lid proti celé Vládě už žádná sametová revoluce ale Válka WAR
ňákej chytrej,si jdi sám makat na směnný kolotoč za 12.500Kč čistého,ty chytráku…
Ty jsi ještě chytřejší! Myslíš, že důchodci s podstatně nižším důchodem mají na růžích ustláno? A oni už něco odvedli, navíc měřitelného!
Všeználek Kovanda – tentokrát o odborech.
Kovanda totiž rozumí všemu – voz pohled na horní řádek:
Autoprůmyslu, ekonomice, energetice, financím, investování, politice, realitám, technologiím, telekomunikacím a lifestylu. Okrajově i sportu, školství kultuře a obraně.
Vládou řízená minimální mzda je jen skryté zdražování dle potřeby.Proto jásá na jejím zvýšením,proč taky ne,když ví,že se všechno zdraží díky tomu se napakuje rozpočet,když se všem firmám zvednou veškeré platby na zdravotní a sociální.Ty to pak přenesou na lidi.Minimální mzdu si mají zaměstnanci vyřizovat sami.