Vládní příspěvek k suchému Česku? Dostavba jaderných Dukovan

Po vládní návštěvě v Bílém domě nadešel čas na další díl české jaderné telenovely, která soutěží s brexitem o mediální titul v nesrozumitelnosti a délce průtahů.

Opravdu hledal 7. března premiér Andrej Babiš v Bílém domě malé modulární reaktory? Pro naše Dukovany?

Američané jich sice mají stovky; jen asi nikdo premiérovi neřekl, že všechny slouží jako zdroj pohonu na jaderných ponorkách a letadlových lodích. A tam nevyrábějí elektřinu.

Dobrá zpráva ale je, že se nám mění obsazení: máme Karla Havlíčka – nového ministra průmyslu a obchodu, kam jádro “oficiálně” spadá.

Ne vše socialistické je špatné

Promiňte mi historickou odbočku, ale bez ní to nejde. Socialistické hospodářství rozhodně nebylo tržní ani nebylo pružné, ale některé věci dělalo strategicky. Například dlouhodobé plány v energetice.

Federální ministerstvo paliv a energetiky (FMPE) mělo dlouhodobou státní energetickou koncepci a stát chápal důležitost tohoto oboru.

ČSSR od 70. let minulého století sázelo v elektřině na jádro a po převzetí sovětské technologie reaktorů VVER byl plán postupně postavit 12 reaktorů VVER 440 a deset reaktorů VVER 1000.

Čtyři VVER 440 měly stát v Jaslovských Bohunicích (v reálu k zásobení Bratislavy), čtyři VVER 440 v Dukovanech (pro Brno), čtyři  VVER 440 v Mochovcích (zbrojní průmysl středního Slovenska), čtyři VVER 1000 v Temelíně (pro České Budějovice a částečně Plzeň), dva VVER 1000 Blahutovice (pro Ostravsko),  dva VVER 1000 v lokalitě  Tetov (Pardubice/Hradec Králové) a dva VVER 1000 v Kecerovicích (pro Košice).

Celkem bylo cílem tehdejšího „budovatelského plánu“ mít do roku 2000 instalovaných 16 GW jaderných zdrojů. V podstatě zůstávaly na uhelné zdroje odkázány – z logických důvodů – jen severní Čechy .

Polistopadový vývoj po roce 1989 tento plán zastavil na rozestavěných slovenských Mochovcích a v českém Temelíně. Slováci (za pomoci české Škody JS) třetí a čtvrtý blok v Mochovcích dokončují. V Temelíně se stavby trojky a čtyřky asi jen tak nedočkáme.

Česká ministerstva tápají

Češi bloky 3 a 4 pro Temelín měli v roce 2013 vysoutěžené k dokončení. Vše v podstatě podle energetických plánů (upravených podle dnešní poptávky) z roku 1975 z dílny socialistického FMPE.

Pak přišel rok 2014 (či 2013?), kdy se dostavba Temelína z politických důvodů stala nepohodlná, a od té doby vládní kruhy (tedy nikoliv odborníci) mluví jen o Dukovanech.

FMPE dávno neexistuje, a energetika, která je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), na vládní úrovni skomírá. Obzvláště ta jaderná a zejména personálně.

Například lidi, kteří rozumějí jódové jámě jaderné elektrárny, lze dnes na MPO napočítat na prstech jedné ruky. Abych byl konkrétnější, po “nahrazení” vládního zmocněnce pro jadernou energetiku Jána Štullera se tento počet odborníků může snížit o třetinu.

Jiné země energetiku stále chápou jako strategický pilíř země –  Němci, Rusové, Francouzi (ti dohromady s ekologií), Američané. Všichni mají ministra ENERGETIKY, který nemusí řešit navíc datové tarify mobilních operátorů, brexit, komoditní burzu, obchodní inspekci, zkoušky zbraní či střeliva, puncovní úřad a jiné libůstky, které pod české MPO spolu s energetikou spadají.

Uvidíme, jestli se toto odchodem ministryně Marty Novákové zlepší.

Větší je lepší, říkávala babička

A to platí i o ekonomice jaderného reaktoru. Ať velký či malý, oba totiž potřebují stejnou (drahou) bezpečnost a stejné (drahé) studie k provozu.

Poloviční reaktor tak nebude stát polovinu peněz. Je to podobné jako v restauraci: taky za poloviční porci zaplatíte 2/3 až 3/4 ceny plné, ne polovinu. Tedy reaktor o výkonu 500 MW (např. VVER 440) bude produkovat dražší elektřinu než 1000 MW reaktor (třeba VVER 1000).

Proto plánovači FMPE začali už v minulosti rychle přecházet z 500 MW na 1000 MW a neplánovali například osm reaktorů VVER 440 v Temelíně, ale “jen” čtyři reaktory VVER 1000.

V Dukovanech by také vyšly levněji dva reaktory 1000 MW než dnešní čtyři reaktory po 500 MW. Jenže v době výstavby (70. – 80. léta) tyto větší prostě nebyly ještě k dispozici.

Proto dnes myšlenky o takzvaných malých modulárních reaktorech (SMR) do Dukovan působí jako historická úvaha, kterou každý jaderný odborník musí velmi rychle zamítnout. Nejen v Bílém domě.

Mílovými kroky k moravské poušti?

Takže máme od roku 2013 “připravenou a vysoutěženou” lokalitu pro reaktory v Temelíně. Vejdou se tam reaktory dva, každý o výkonu až 1700 MW. Na přiloženém snímku je i jasné, kam by měly přijít.

Pro temelínskou dostavbu je určen komunikacemi ohraničený zelený prostor v levé části komplexu. Zdroj: mapy.cz

A pak tu máme Dukovany, jimž teď premiér Babiš chce prodloužit život minimálně do roku 2045. Jak lze tušit podle fotografie, místo na nové reaktory je na obilných polích vlevo.

Letecký pohled na dukovanskou jadernou elektrárnu. Zdroj: mapy.cz

Zajímavé je i sledovat kondenzovanou vodu ve formě bílých mraků, které jsou nad sedmi z osmi chladicích věží. Tato voda se sem dostala z řeky Jihlavy, ale už se do koryta nevrátí.

A to je právě zásadní dukovanský problém. Pokud se neodstaví stávající dukovanské reaktory, nové vedle nich se jen tak nespustí. Anebo spustí, ale do roka a do dne vysuší řeku Jihlavu; voda z řeky totiž “projde” chladicími věžemi jaderné elektrárny.

A to nežertuji – v Ivančicích ležících po proudu od Dukovan pak bude místo řeky Jihlavy už jen prázdné koryto.

VÍCE K TÉMATU: 

Z jaderného experimentování s palivem v Temelíně čiší průšvih za miliardy

Posune Babišova cesta do USA jadernou novelu k dalším zvratům?

Temelín zachraňuje Vltava

Studie Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) do Dukovan nyní dovolí jen dodatečných 1200 MW výkonu, na rozdíl od Temelína, jehož limit je bezmála trojnásobný. Jak to, že 3400 MW pro Temelín a jen 1200 MW pro Dukovany (například uvažovaný francouzský EPR reaktor má výkon 1650 MW)?

No, u Temelína je Vltava, jejíž minimální přírodní průtok dosahuje úrovně Q355 > 6m³/s (průtok vody minimálně 355 dní v roce přesahuje 6 metrů krychlových za sekundu, pozn. red.). U Dukovan ale teče řeka Jihlava ani ne v v třetinovém objemu (Q355 < 2m³/s) a minimální průtok pro Jihlavu je 1,2m3/s, což moc vody pro elektrárnu nenechává.

Na rozdíl od jiných projektů zde EIA nechrání žabičky, chřástaly a motýly, ale chrání lidi po proudu řeky pod elektrárnou před pouští.

„Protipouštní“ řešení

Protože toto možná také zjistil někdo z okolí premiéra, přišel Výbor i s “řešením” – do Dukovan se postaví nové menší reaktory, aby šlo u těch stávajících prodloužit životnost a k odstavení by docházelo postupně.

„Nováčci“ sice nedodají dost elektřiny, která navíc bude drahá, ale aspoň nevysuší řeku. A nejlepší bude, když nové reaktory budou několika typů, protože první typ reaktoru (FOAK) bývá vždy na stavbě nejdražší.

Anebo ještě bizarnější nápad – vezme se například korejský reaktor APR 1400 o původním výkonu 1400 MW (anebo francouzský EPR s 1650 MW) a bude se provozovat na nižším výkonu. Je to takový Ekonomicko-jaderný Kocourkov.

Řešení tu je od roku 1975

A co si třeba místo vymýšlení obezliček s Dukovany a SMR reaktory říci na rovinu, že temelínský tendr v roce 2014 nebylo moudré zrušit. Udělali jsme chybu.

Dukovanský reaktor má smysl stavět ve chvíli, až budou dnešní dukovanské reaktory odpojené. Pokud k tomu má dojít po roce 2045, musí se – jestliže opravdu stavět chceme – do té doby stavět jinde. Nemusí to být Tetov, nemusí to být Blahutovice; v Temelíně je na dva velké reaktory vše připraveno.

Ví se to už od dob socialistického FMPE. Pokud tedy někdo v Česku stavět reaktory opravdu chce…