Mohlo by vás také zajímat
Česko-britská jaderná spolupráce: Obětované české projekty a zbytečně promrhané miliardy?
Radek Škoda 19. listopadu 2024Česko-britská jaderná spolupráce nabírá na obrátkách, nicméně kvůli ní zřejmě skončí v zapomnění několik českých projektů malých modulárních reaktorů.
27. 11. 2024 – NERS 2024: výroční konference o jaderné energetice
Redakce 2. listopadu 2024Aktuální témata spojená s výstavbou nových jaderných zdrojů v Dukovanech na jednom místě. Konference NERS 2024 se tematicky dotkne projednávání…
ČEZ nechal v září vydělat Rolls Royce desítky miliard, teď mu přihodí pár miliard i za menšinový podíl
Radek Škoda 29. října 2024AKTUALIZOVÁNO Skupina ČEZ koupí v britské společnosti Rolls-Royce zhruba pětinový podíl. Již předtím se ČEZ dohodl na spolupráci s divizí…
- ČLÁNEK
Jaslovské Bohunice před více než 40 lety: dvě havárie, dva hrdinové a dvě oběti
SERIÁL Jaderné havárie, 2. díl: Jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích, která stojí poblíž slovenské Trnavy, byla první na území někdejšího Československa. Čtyři roky po uvedení do provozu došlo k havárii, která si vyžádala lidské oběti. O rok později došlo k další havárii, jež vedla k ukončení provozu. Vyřazování reaktoru probíhá dodnes.
Jaderné havárie mají lidé spojeny hlavně s Černobylem a později s Fukušimou, ale asi málokdo ví, že k nim došlo i u nás, respektive v jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích nedaleko Trnavy.
Začnu trochou teorie: jaderný reaktor KS150, který se na Slovensku používal, by se dnes řadil do třídy SMR (malé modulární reaktory) a měl hrubý elektrický výkon 150 megawattů (MW). Protože ale jeho turbokompresory na oxid uhličitý (CO2) měly velký příkon, část elektřiny sloužila pro vlastní potřebu – do elektrické sítě tak dodával jen cca 125 MW.
Jelikož používal jinou technologii než dnešní naše reaktory, byl poměrně velký – na následujícím obrázku je srovnání reaktorových nádob všech „našich“ reaktorů: KS150 (Bohunice, 150 MWe) s VVER440 (Dukovany, 500 MWe) a VVER1000 (Temelín, 1080 MWe).
INFOGRAFIKA: Srovnání reaktorových nádob
Pozn.: Omluvte horší kvalitu, jde o archivní schéma.
Zdroj: atominfo.cz, oblastní archiv Plzeň
Reaktor KS150 používal přírodní uran a palivo se u něj měnilo za provozu tzv. zavážecím strojem, který cca pětimetrové uranové palivové články „zasouval“ do reaktoru a zase „vysouval“ ven.
Zavážecí stroj u reaktorů s kontinuální výměnou paliva (třeba i u typu CANDU) patří k technologicky nejnáročnějším součástem elektrárny. A právě s výměnou paliva se pojí dvě nehody, které jsou pro zájemce velmi detailně popsány zde.
69 minut dramatu, které nás zachránily od katastrofy
První – v lednu 1976 – měla dvě oběti na životech, druhá v roce 1977 vedla k uzavření elektrárny. My se zde zaměříme na tu první, která rychlým sledem a dramatičností prověřila personál elektrárny.
Je 5. ledna 1976. Zavážecí stroj právě vkládal čerstvý palivový článek do reaktoru, když jeho připevnění selhalo.
V 11:55 tak pětimetrový palivový článek doslova vyletěl z reaktoru (kde byl uvnitř tlak chladícího oxidu uhličitého na úrovni kolem 6 MPa), rozbil zátky a zůstal rozbitý ležet na podlaze vedle zavážecího stroje (naštěstí v článku bylo čerstvé, tedy neradioaktivní palivo).
Z reaktoru začal otvorem po palivovém článku unikat pod velkým tlakem CO2, lehce radioaktivní, který by jinak reaktor chladil. Reaktor byl sice v tu dobu několik hodin odstavený, ale i tak musel být jeho zbytkový výkon stále někam odváděn.
SERIÁL: Jaderné havárie |
1. DÍL: Jaderná havárie v Černobylu. Selhal pouze lidský faktor? |
Tři článkem nezasažení pracovníci stihli utéct od zavážecího stroje z reaktorového sálu. Byl vydán příkaz k evakuaci bloku. Dva zaměstnanci, kteří byli na nižším patře, utéct nestihli. Oxid uhličitý je těžší než vzduch, takže se udusili.
Některé zdroje uvádějí, že nestihli otevřít dveře; jiné zdroje uvádějí, že dveře někdo zamkl kvůli zlodějům a tito pracovníci je nestihli rozbít.
Každopádně Libor Benda a Izidor Ferech se stali prvními mučedníky československé jaderné energetiky.
Únik oxidu versus narůstající teplota
Situace v elektrárně v tu chvíli nebyla jednoduchá: dva mrtví, dva ranění, desítky kontaminovaných a z reaktoru unikající radioaktivní CO2, k tomu pomalu narůstající teplota uvnitř reaktoru.
Směna operátorů začala situaci okamžitě řešit, přičemž jako priorita se zprvu zdálo omezení unikajícího plynu do sálu. Snížením průtoku CO2 reaktorem sice došlo ke snížení úniku, ale v důsledku toho začala teplota paliva v reaktoru stoupat, protože odtlakovaný reaktor se hůře chladil.
Vzhledem k tomu, že při teplotě 1 132° Celsia se taví kovový uran (ten byl použit u KS150 jako palivo), bylo třeba tomuto tavení zabránit.
Jinak by nastal scénář, který se odehrál v roce 2011 v japonské Fukušimě, kdy došlo k tavení v nechlazených reaktorech po zatopení reaktoru vlnou tsunami.
V Jaslovských Bohunicích se směně podařilo až na pátý pokus obnovit chlazení paliva, v 13:04 měl tehdy uran v reaktoru teplotu 571 °C, do tavení zbývalo zhruba 60 minut.
Opravdoví hrdinové
Mezitím se dva opravdoví hrdinové Viliam Pačes (utekl původně od zavážecího stroje) a Milan Antolín oblékli do ochranných obleků a s kyslíkovými maskami vyrazili do reaktorového sálu zacpat otvor, odkud unikal CO2. V cestě měli několik radioaktivních objektů na podlaze.
Navíc unikající radioaktivní plyn – podobně jako u sněhového hasicího přístroje – při poklesu tlaku namrzal a jen šikovností zmíněných mužů a včasným zapojením turbokompresorů (kdy plyn přestal namrzat) se podařilo v 12:59 reaktor utěsnit.
Tím pádem se nárůst teploty uvnitř zastavil, radiační situace se stabilizovala a do konce dne byla v normálu. Reaktor se podařilo opravit, přibližně 60 pracovníků muselo být dekontaminováno, bez přímých následků.
Ironie doby
Ironií doby je, že se o incidentu veřejně nemluvilo a začaly se šířit různé fámy. A když tehdy předseda československé vlády Lubomír Štrougal předával v roce 1987 Pačesovi a Antolínovi státní vyznamenání za hrdinství (a to zcela právem), téměř se jich bál dotknout.
Další ironií osudu je, že když Václav Havel nastoupil do funkce prezidenta, těmto dvěma pracovníkům (a nejen jim) vyznamenání odebral…
Už za samostatné Slovenské republiky naštěstí dostali v roce 2008 od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče nová vyznamenání – Kříž Milana Rastislava Štefánika II. třídy.
Podruhé sice bez obětí, ale definitivně
Druhá nehoda na KS150 se udála v únoru 1977, kdy opět při zavážení paliva do reaktoru rozsypaný silikagel znemožnil chlazení jednoho palivového článku a ten se v reaktoru roztavil (bez zraněných, mrtvých či kontaminovaných).
Tato nehoda nebyla tak dramatická, ale o to dražší – reaktor by bylo příliš nákladné opravovat. Tak se odstavil (vyřazování reaktoru probíhá dodnes, definitivně by mělo skončit v roce 2050) a otevřela se éra reaktorů typu VVER v ČSSR.
Nicméně šlo o nejzávažnější nehodu jaderné elektrárny u nás; na sedmistupňové Mezinárodní stupnici jaderných událostí byla ohodnocena stupněm 4.
Obě tyto nehody bychom mohli přiřadit do kategorie L2, neúmyslná chyba, kdy obsluha přehlédla jev, který k havárii vedl.
Taková byla i chyba u vojenského jaderného reaktoru SL-1 v americkém Idahu, na který se podíváme příště.
Pěkné drama si na velíně zažili, s tím CO2 to musel být DOSLOVA hukot! Ale tolik překlepů, špatné závorky = kdo asi dělá tomuto plátku korentury? Anebo berou přímo články od autorů a šetří na lidech?
Takže vás víc zajímají překlepy, než obsah článku? To je smutné.
Dobrý den, omlouváme se, omylem jsme tentokrát vypublikovali před korekturou. Už by to mělo být v pořádku. Redakce.
kde jsou překlepy? a špatné závorky?
byla to nová technologie a každou takovou provázejí nehody z kterých je třeba se poučit jaderná energetika je obor průmyslu jako každý jiný a lidé jsou chybující bytosti
,,reaktor by bylo příliš nákladné opravovat.“
To je nesmysl. Postup opravy byl dokonce detailně zpracován.
Jednalo se o politické rozhodnutí. KS150 byl ČeskoSlovenský projekt a to i s teoretickým zbrojním potenciálem. To prostě Moskva nemohla dovolit. Škoda.
Dobrý den, omlouváme se, podařilo se nám tentokrát omylem vypublikovat předtím, než stihla pročíst korektorka, už by mělo být vše v pořádku. Díky, že nás čtete. Redakce.
Ještě bych měl dodat, že ta vyznamenání od premiéra Štrougala dostali Antolín a Pačes po více než 10 letech po nehodě. Až po havárii v Černobylu, když si papaláši konečně uvědomili, do jakého rizika tito dva pracovníci šli. Dají na na YouTube/WEBu/sme.sk s nimi najít i rozhovory, pro příznivce sloveštiny.
Pekne jen ta nadoba vver 1000 ma hrdla pod sebou. Asi nejaky prototyp sovetske vyroby na obrazku, ale pro info super.