Aleš Poklop (ČS – penzijní společnost): Úspory českých domácností by měly podpořit kapitálový trh

Systém penzijního spoření je v Česku a nejen u nás jedním ze silně regulovaných prostředí. V letošním roce slaví 25 let na trhu, během kterých se prostředí i podmínky jak pro klienty, tak pro samotné správce spoření výrazně proměnily.

„S novou regulací platnou od roku 2013 se rozhodně udály mnohé pozitivní věci, jednou z nich bylo například zmíněné oddělení majetku společnosti a klientů,“ popisuje jednu ze změn Aleš Poklop, šéf Česká spořitelna – penzijní společnosti a také předseda Asociace penzijních společností ČR.

O zmíněných regulacích v sektoru jsme si s ním povídali v souvislosti s blížící se konferencí Business Regulation Prague Forum – Lepší regulace pro inovaci a růst, kterou 31. října pořádají The Financial Times.

„Došli jsme do standardní struktury, ale silná regulace zůstala dál. Myslím si, že v mnoha věcech není vůbec špatná,“ dodává Poklop s tím, že systém nutně potřebuje dvě věci. První z nich je, aby došlo k penzijní reformě, která je v souvislosti se stárnoucí populací nezbytná, aby byl systém penzí udržitelný. Druhou je podniknout kroky, aby do systému vstupovalo daleko více mladých lidí, kteří si budou spořit na stáří.

Penzijní spoření slaví čtvrtstoletí na trhu, jak se za těch 25 let sektor proměnil?

Sektor prošel od původního zákona o penzijním připojištění obrovským vývojem. Samotný zákon se mnohokrát novelizoval, od výše státních příspěvků, vstupu zaměstnavatelů přes úpravy způsobu investování, změny podmínek pro klienty až po úpravu, která je platná dnes. Tedy máme doplňkové penzijní spoření, které má výrazný charakter investice. Myslím si, že současná úprava je skvělá v tom, že se v ní projeví dlouhodobost spoření a jeho zhodnocování.

U nových produktů je jednoznačně vidět, že na rozdíl od transformovaných fondů klientům jednoznačně vydělávají. Rozvolnění investic a investování v doplňkovém penzijním spoření byly určitě krok správným směrem.

Změna přinesla možnost investovat

Aleš Poklop (51)

Od června 2010 je generálním ředitelem Penzijního fondu České spořitelny (PFČS). Ve Finanční skupině České spořitelny působí od roku 1992 na různých manažerských pozicích. Sedm let pracoval v PFČS, kde zodpovídal za oblast obchodu a marketingu, od roku 2003 byl také členem představenstva této společnosti a posléze jeho místopředsedou. Od roku 2008 pak byl zástupcem ředitele úseku Externí prodej a kooperace České spořitelny, kde se podílel především na transformaci externí prodejní sítě České spořitelny. Od roku 2015 je prezidentem Asociace penzijních společností ČR.

Regulace tedy přinesla nové možnosti pro klienty i pro penzijní společnosti?

Ano, hlavní přínos znamenal ono zhodnocení pro klienty. Transformované fondy jsou velmi konzervativní, takže u nich zhodnocení není, ani nemůže být vysoké. Doplňkové penzijní spoření umožňuje správci fondu investovat i do jiných nástrojů než jen státních dluhopisů.

Jak se na onu regulaci díváte vaší optikou, tedy optikou penzijní společnosti?

Do roku 2012 jsme se řídili zákonem z roku 1994 o penzijním připojištění, který zavedl produkt penzijního připojištění se státním příspěvkem. Nabídl lidem motivaci odkládat si nějakou část výdělku stranou, ale zároveň nic není na první pokus dokonalé.

Transformace v roce 2013 přinesla standardizaci produktů. Do té doby, když jsme v zahraničí vysvětlovali, že hospodaříme v rámci jedné entity penzijního fondu, kde jsou na jedné hromádce úspory klientů a zároveň vložené peníze správce, tak se tomu velmi divili, protože to bylo něco, co nikde jinde neexistovalo a neexistuje.

S novou regulací platnou od roku 2013 se tehdy rozhodně udály mnohé pozitivní věci, jednou z nich bylo například zmíněné oddělení majetku společnosti a klientů.

Rok 2013, kdy došlo k výrazné změně legislativy, byl tedy pro vás přelomový?

Od roku 2013 regulací došlo k „překlopení“ do standardní formy správcovské investiční společnosti s různými typy fondů, které spravuje. Ty tak nabízí různá řešení, která jsou vhodná pro různé typy klientů, jelikož klienti se liší svým přístupem k riziku.

Zákon z roku 1994 obsahoval obrovskou ochranu klienta ze strany regulace. Nicméně zůstala dodnes, když se projevuje i v nových zákonech. Třeba pokud jde o limit na provize, které mohou penzijní společnosti vyplácet zprostředkovatelům, což je něco, co nemá nic společného s majetkem střadatelů.

Klient kvůli regulaci neprodělá

Jsou zmíněné regulace zaměřené spíše proklientsky?

Ochrana klientů někdy působí destruktivně a transformované fondy si ji ve velké míře nesou doteď. Regulace chrání klienta, který sice nikdy neprodělá, ale ani výrazně nevydělá, protože investice musí mířit do termínovaných vkladů nebo do českých státních dluhopisů, které nesou jen velmi malý výnos. Jakékoli větší riziko, které dlouhodobě má přínos, je zapuzeno, protože někdo vymyslel, že je třeba klienta v krátkodobém horizontu chránit.

V čem jsou lepší nové typy fondů?

Nové účastnické fondy nabízejí širší možnosti investování, například prostřednictvím dynamických strategií spoření, které přináší v dlouhodobém horizontu vyšší zhodnocení.

Dnešní penzijní společnosti vznikly až po roce 2013, kdy došlo k oddělení majetků správce od prostředků účastníků. Hospodaření je mnohem transparentnější a je jasně uvedeno, kolik stojí správa majetku a jak si společnost stojí. V tuto chvíli mají klienti oddělený majetek, takže kdyby se stalo něco s penzijní společností, fond může převzít jiný správce.

Další změnou bylo, že přesně víte, kolik klienti zaplatí za správu a administrativu jejich majetku, což je regulované a jasně dané zákonem. Bohužel spoustu nákladů, které v běžných investičních fondech nese fond (jako je správa investic, obchodování s cennými papíry, auditor, depozitář, pozn. red.), nese penzijní společnost, což je nestandardní. U jiných penzijních fondů ve světě toto běžné není, že by investiční náklady nesla správcovská společnost. Omezuje to prostor při správě prostředků, což může mít negativní dopad na výkonnost fondů.

Silná regulace zůstává

Jaká je úroveň regulace nyní?

Došli jsme do standardní struktury, ale silná regulace zůstala dál. Myslím si, že v mnoha věcech není vůbec špatná, viz třeba neregulované provize pojišťoven, jež spirálovitě rostly. V regulaci je hodně dobrých prvků, například regulace provizí a nákladů, což považuji jednoznačně za vylepšení situace.

Fakt, že si penzijní společnosti v rámci mantinelů mohou nastavit investice trochu jinak, než je tomu u transformovaného fondu, je taky dobře. Je jeden povinný fond – ten konzervativní, ale zbytek fondů si můžeme upravit podle sebe a podle toho, co si myslíme, že by bylo pro toho kterého klienta vhodné a mohl by na tom vydělat.

Jak moc se fondy různých penzijních společností liší?

Snažíme se je zaškatulkovat do standardních třech skupin – konzervativní, vyvážené a dynamické. Ale existují i jiné typy fondů, třeba garantované nebo čistě dluhopisové, což vůbec není dáno zákonem. Například my máme jako jediní etický fond, který se soustředí na společensky odpovědné investice.

VÍCE K TÉMATU:

Ivan Hodač (Aspen Institute): Země by se v autoprůmyslu měly dohodnout na globálním regulačním rámci

Daniel Trnka: Dopady regulací zpětně hodnotí málokdo a to je špatně

Přinesla zmíněná regulace společnostem také komplikace či problémy?

Například co se týče investic, potýkali jsme se se dvěma věcmi. Jeden problém jsme řešili hned na začátku v roce 2013 na transformovaném fondu. Tehdy jsme přemýšleli o tom, že když chceme vklady aspoň trochu lépe zhodnotit, dávaly by smysl investice do nemovitostí. Do jisté míry to navíc dávalo smysl, neboť Česká spořitelna má na trhu největší nemovitostní fond Reico. Nakonec jsme od záměru upustili vzhledem k poměru výnosu a rizika.

V nízkém objemu totiž taková investice byla ekonomicky neúnosná, museli bychom mít obrovské portfolio. Náklady realizace investice do nemovitostních fondů jsou výrazně vyšší než zákonné limity na výši úplat. V podmínkách penzijních společností, jak jsou dnes nastaveny, tento záměr nebylo možné realizovat, což platí dodnes.

Seed money „penzijkám“ chybí

A ta druhá věc, s níž jste se potýkali?

Jde o specifikum účastnických fondů, které jinde ve fondovém řešení neexistuje. Když investiční společnost zakládá nový fond, může do něj vložit tzv. seed money, tedy vezme své peníze, které na začátku vloží do fondu a za ně nakoupí nějaké základní investiční portfolio.

Poté postupně přibírá další účastníky, kteří tam posílají peníze, a až fond dosáhne třeba miliardy, tak si společnost svůj počáteční vklad zase vezme zpět a spravuje soubor majetku klientů. Je tak možné, aby fond ihned investoval podle nějaké předem dané strategie.

U účastnických fondů ale tohle regulace neumožňuje. Musí čekat, dokud nenaakumuluje dostatek kapitálu z vkladů jednotlivých klientů, dokud objem fondu nenaroste natolik, aby se s prostředky dalo investovat na finančních trzích. Takže hned na začátku se potýkáte s problémem, jak zajistit zhodnocení a diverzifikaci rizika.

Jak moc by se zástupci oboru měli zapojovat do přípravy regulací? Dokáže dialog být natolik konstruktivní, aby regulace nakonec byla efektivní?

V minulosti úpravy vždy vycházely z nějakého dialogu. Například jsme byli jako Asociace penzijních společností vždy členy důchodových komisí, což je základ toho, aby se dalo něco rozumně dohodnout. Dnes je důchodová komise, která pracuje na penzijní reformě, v rukou ministryně práce a sociálních věcí Michaely Maláčové. Poprvé v ní nejsme členem, a tak není možné ukázat těm, kteří o tématu diskutují, některé aspekty, které nemohou vidět. Regulace sama o sobě špatná není, ale měla by být diskutována s těmi, jichž se týká.

Na druhou stranu není to úplně tak, že by regulátorem byla zmíněná důchodová komise, ta jen vymýšlí úpravy důchodového systému. Prostřednictvím standardních mechanismů tyto úpravy či podněty musí doplout k nositeli zákona, kterým je Ministerstvo financí. A to s námi navrhované změny standardně probírá.

Jak zapojit mladé?

Regulace tedy s poslední novelou přibylo, ale neubralo to na efektivnosti fungování odvětví?

Přibylo, což ale automaticky neznamená, že to je špatně. Záleží ale vždy na nastavení parametrů, které musí dávat smysl. Hřiště nesmí být ani velké, aby se v něm hráči ztráceli, ani příliš úzké, aby si nemohli ani nahrát. Neuvážené regulace byznys zabíjí.

Nyní se hovoří o tom, jak zapojit mladé lidi do třetího pilíře důchodového spoření, což je extrémně těžké. Začíná se diskutovat povinné zapojení lidí se vstupem do prvního zaměstnání s možností vystoupení. Je to podobné jako povinné ručení.

Ale přesvědčit dnešní třicátníky, že je nutné myslet na důchod, je v dnešní době stárnoucí populace velmi důležité. A zrovna tohle je oblast, kam by měl se svou regulací vstoupit stát.

Nakolik jsou současné regulace v oboru bariérou pro vstup nového subjektu? Může se objevit disruptor se zcela novým konceptem penzijního spoření?

V našem sektoru regulace nebrání novým subjektům uspět, ale je obtížné získat klienty. Disruptor by musel být něčím atraktivnější, aby nalákal klienty. Všichni hrajeme se stejnými „oranžovými pomeranči“ – pošlete nám tisícovku, dostanete 230 Kč od státu. Jen někteří z nás mají prostředky o něco zralejší, takže je dokážou o pár procent lépe zhodnotit. Nám se třeba podařilo „vyšlechtit“ mezi oranžovými pomeranči jeden „modrý“, kterým je to etické spoření, což nikdo nemá. Ale myslím si, že nový hráč nemůže přinést zcela nový koncept penzijního spoření.

Co ještě sektoru nejvíce vadí a neprospívá?

Už jsem to zmínil, je to garance u transformovaného fondu, která je velice nestandardní a neumožňuje vkládat prostředky do některých typů investic. Navíc je kolem garance hodně regulace a testování ze strany ČNB, zda máme dostatek kapitálu, jak jsme připraveni na stresové scénáře atd. Je nad námi obrovský dohled ze strany centrální banky, která si hlídá, zda je každá penzijní společnost dostatečně kapitálově vybavena, aby pokryla garanci a měla dostatečné procesy na to, aby všechno splnila.

Navíc garance je omezující pro samotné klienty. Je tam paradox. Na jednu stranu se lidé tváří, že jsou hodně konzervativní, alespoň to tvrdí, a vítají garanci černé nuly. Ale u doplňkového penzijního spoření se konzervativně nechovají. Podle průzkumů asociace má 85 procent lidí do 50 let věku nainvestováno v účastnických fondech – tedy mimo konzervativní fondy s garancí. Deregulace by tak pomohla nejen penzijním společnostem, ale i klientům, kteří by prostředky lépe zhodnocovali. Je tedy evidentní, že Češi začínají k riziku dospívat. Úspory českých domácností by neměly být zaparkovány ve státních dluhopisech, ale měly by podpořit kapitálový trh.

Sektoru neprospívá – a platí to u všech regulovaných oblastí –, když se regulace neřeší odborně, ale jako politické téma.