Inflace dosáhla osmiletého maxima, život v Česku nevídaně zdražuje, hlásí titulky.
Analytici (Helena Horská) i bývalí centrální bankéři (Mojmír Hampl) unisono tvrdí, že centrální banka je „za křivkou“, ergo že nedávný růst sazeb ČNB byl nejenom potřebný, ale že přišel pozdě.
Já si to nemyslím. A myslím, že nedávným růstem sazeb ČNB udělala krok, který bude brzy brát zpátky.
Vliv bydlení
Zaprvé, struktura inflace ukazuje, že i kdyby sazby před rokem vzrostly – třeba i o půl procentního bodu, jak navrhoval na konci svého působení v ČNB zmiňovaný Mojmír Hampl –, inflace by dnes nejspíš nebyla nižší.
Z celkové lednové inflace (3,6 procenta) je totiž třetina (1,2 procentního bodu) způsobena cenovým okruhem bydlení (imputované nájemné, elektřina atd.) a další bezmála dvě pětiny (1,4 procentního bodu) jsou důsledkem cen potravin, nápojů (alkoholických i nealkoholických) a tabáku.
VÍCE K TÉMATU:
Konec sledování růstu ekonomiky! Klima a inflace jsou dvě nové priority trhů
Jedenáctiletý rekord: jakože nízká inflace? Tak to si asi děláte…
Jinými slovy, skoro tři čtvrtiny inflace jsou důsledkem vývoje v cenových okruzích, na které má růst dvoutýdenní repo sazby ČNB malý nebo žádný dosah.
Může někdo očekávat, že by potraviny, jejichž světové ceny vzrostly meziročně o více než 11 procent a jež dnes zodpovídají za 30 procent české inflace, nějakým citelným způsobem reagovaly na třeba půlprocentní růst sazeb ČNB před rokem? Nebo že by reagovaly ceny elektřiny pro domácnost?
Ekonomika zpomaluje
Zadruhé, ekonomická situace se zhoršuje. Růst koncem minulého roku dle minulý týden zveřejněných dat dosáhl jen 0,2 procenta mezičtvrtletně, což je nejpomalejší tempo za šest let.
A vzhledem k tomu, že německé průmyslové objednávky jsou meziročně o skoro devět procent nižší, koronavirus se stále nedaří zastavit a podoba brexitu je nadále neznámá, nelze čekat, že se jednalo o pomíjivé čtvrtletní zakolísání.
Česká ekonomika vstoupila do období slabého růstu, který se dost možná přetaví v recesi.