Politika v obchodních vztazích s Čínou hrála roli vždy. Můžeme se teď tedy radovat, že nám „kontakty Miloše Zemana“, jak říká ministr vnitra Jan Hamáček, pomohly sehnat nedostatkové zboží – dodávky za miliardu jsou prý už na cestě.
Ve skutečnosti to jsou spíše kontakty lidí kolem Zemana, tedy Jaroslava Tvrdíka, Martina Nejedlého, případně byznysové kontakty českých miliardářů.
Za nedostatkové zboží se v Číně navíc velmi pravděpodobně platí nejen penězi, ale i přísliby a dohodami, jejichž obsah neznáme.
Proč neposílit pozice?
Je možná pravda, že jsme teď na dodavatelském seznamu Číny výše jen díky tomu, že trio Mynář, Nejedlý a Tvrdík vyrazilo v únoru do Číny. Jelo tam předat darovací smlouvu o humanitární pomoci a potvrdit účast českého prezidenta na – mezitím zrušeném – dubnovém summitu 17+1 v Číně (i když třeba na Slovensku letadlo s dodávkami z Číny přistálo dřív než u nás). Krátkodobě nás to může těšit, dlouhodobě je namístě spíše obezřetnost.
Vždyť jak řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, Česká republika nakupuje ochranné pomůcky nejen v Číně, ale také ve Vietnamu a v Jižní Americe. A nikdo se nerozplývá, jako to dělá prezidentův kancléř Vratislav Mynář, nad tím, jak jsme konečně opět utužili politický svazek s těmito zeměmi a regiony. (Nemluvě o tom, že obří letoun Ruslan jsme mohli použít díky našemu členství v NATO, pozn. red.)
Krize je u velmocí obecně dobrá příležitost, jak posílit svůj vliv. Pro Čínu a její přátele a proponenty v Česku je to možnost, jak občerstvit skomírající vztahy z poslední doby.
Politika = byznys
Nedělejme si iluze o tom, že je čínský komunistický režim plný lidumilů, kteří teď horečně přemýšlí nad tím, jak pomoct Evropě, kam byl virus zavlečen právě z Číny.
Čínská politika a byznys jedno jsou. Režim je všeobjímající, represivní, vyžadující podřízenost. Je to komunismus s kapitalistickou maskou, kde nerozhoduje ani tak svobodný trh, jako politické vazby, konexe i míra projevené loajality, jak teď otevřeně přiznávají čeští politici.
Není proto namístě podléhat pocitu, že Čína zachraňuje svět. Uznejme samozřejmě, že nyní svými výrobními kapacitami pomáhá bojovat s nebezpečným požárem – do nějž ale sama ještě nedávno intenzivně foukala.
VÍCE K TÉMATU:
VIDEO: Buď doma. Nos roušku! Společně to zvládneme, apelují osobnosti v kampani
Koronavirus ve světle historických pandemií. Největší škody utrpí průmysl
Záchranné akce na podporu české ekonomiky jsou v běhu. Budou ale stačit?
Propaganda jede
Čínská propaganda jede na plné obrátky a šíří legendu, že koronavirus nemá původ v Číně, ale „jinde ve světě“, jak referuje z místa například zpravodajka České televize Barbora Šámalová.
Nikoli náhodou se Čína zrovna v tento čas rozhodla, že vyhostí zpravodaje amerických deníků Wall Street Journal, Washington Post a New York Times. Kritické zpravodajství těchto vlivných světových médií nezávislé na čínské vládě zkrátka není žádoucí.
A že je na co upozorňovat. Novináři britských The Times ve svém nedávném textu s odkazem na čínský server Caixin Global popsali, jak čínské laboratoře, které už v průběhu prosince nebezpečný virus identifikovaly, byly přinuceny zastavit testování a vzorky a důkazy zničit.
Odpustek jen částečný
Až koncem ledna Čína oficiálně připustila, že se virus přenáší z člověka na člověka. Až koncem ledna vyzvala své občany, aby necestovali do zahraničí.
Dobře popsaný je smutný příběh lékaře Li Wen-lianga, který už v prosinci marně upozorňoval na hrozící epidemii koronaviru a policie jej obvinila z šíření poplašné zprávy. Později sám onemocněl a počátkem února ve 34 letech nemoci podlehl.
Zodpovědnosti za zamlčování problému, podcenění situace a aktivní ostrakizaci těch, kdo o hrozící epidemii otevřeně mluvili, se političtí představitelé Číny nezbaví.
To, že je nyní Čína ve světě prakticky jediná, kdo je schopen dodat – po náročných vyjednáváních a za rychlé peníze – ve velkém roušky a ochranné obleky, je prostý fakt, nikoli odpustek.
Komentář, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.