Pád energetického obra Enron aneb jeden příklad z doby prasknutí dot.com bubliny

Pád Enronu v roce 2002 je dodnes jedním z nejvýznamnějších burzovních skandálů v rámci Spojených států. Ve své době šlo dokonce o největší bankrot v historii země. O toto nechvalné prvenství však Enron během pár měsíců přišel v důsledku krachu telekomunikační společnosti Worldcom.

To však nic nemění na tom, že Enron je dodnes ukázkovým příkladem firmy, které snaha o přikrášlení finančních výkazů přerostla přes hlavu. Nemluvě o tom, že přispěla k „přepsání“ auditorské „mapy světa.“

Z malého distributora plynu energetickým gigantem

Enron vznikl v roce 1985 fúzí dvou firem působících v oblasti distribuce plynu. V čele malé energetické společnosti stál od jejího začátku Kenneth Lay, který firmu s pomocí  provozního ředitele Jeffrey Skillinga postupně transformoval do pozice předního obchodníka s energiemi.

Svou hodnotu Enron systematicky zvyšoval tím, že budoval vlastní elektrárny, produktovody, kupoval své obchodní partnery a začal pronikat do souvisejících oblastí.

Společnost dokázala výrazně těžit z trendu deregulace energetického trhu v USA, díky čemuž se ceny komodit staly výrazně kolísavější než dříve.

Enron přinesl řešení tohoto problému a zároveň objevil cestu, jak na nestálých cenách vydělávat.

V průběhu 90. let se tak firma stala dominantním hráčem na poli obchodování energetických kontraktů.

Kromě vlastních spekulací na cenové pohyby společnost nabízela možnost fixace cen dodávek energetických komodit v budoucnu. Díky tomu se mohl například těžař pojistit proti poklesu ceny plynu, dodavatel koncovým spotřebitelům si naopak touto cestou dokázal dopředu zafixovat ceny pro své zákazníky.

Postupem času Enron začal expandovat i do dalších oblastí, a kromě kontraktů na elektřinu, ocel nebo papír nabízel stále obskurnější produkty. Jako například deriváty, jejichž cena se odvíjela podle počasí.

Účetní hrátky začínají

Na konci 90. let se však Enron setkává s tvrdou konkurencí na energetickém trhu a jeho skutečné zisky začínají klesat. Management se tak ocitá pod tlakem, pomalu začínají narůstat ztráty a začíná se kouzlit s čísly.

Díky specifickým účetním postupům firma nadhodnocuje své hospodářské výsledky, když očekávané budoucí zisky vykazuje tak, jako by je realizovala již nyní. To vytváří iluzi, že společnosti se nebývale daří, reportované zisky jsou však z velké části pouhou fikcí.

Aby Enron ještě více zlepšil obraz před investory, začíná zametat své dluhy pod koberec.

Maskování toxických aktiv

K tomu dopomáhá Andrew Fastow, který v roce 1998 nastupuje na pozici finančního ředitele. V jeho režii firma ukrývá své závazky vůči věřitelům a nejrůznější toxická aktiva v účelově založených společnostech.

Enron nemusel tyto společnosti zahrnovat ve svých konsolidovaných výkazech, díky čemuž jeho finanční pozice navenek vypadala daleko zdravěji, než jaká byla realita.

Díky účetním machinacím Enron i nadále vykazuje skvělá čísla. Tržby rostou o vysoké desítky procent a v roce 2000 přesahují 100 miliard dolarů. Tržní valuace firmy v té době přesahuje 70 miliard dolarů, což z ní sedmou největší veřejně obchodovatelnou firmu světa.

Firma se tak těší velké oblibě investorů na Wall Street, když v letech 1996-2001 šestkrát v řadě získává ocenění nejinovativnější společnost ekonomického časopisu Fortune.

TABULKA: Vývoj hospodaření Enronu
Od roku 1997 do roku 2000, finanční ukazatele jsou v mil.USD.

Zdroj:

Špína vyplouvá na povrch

Od podzimu 2000 se však začínají stahovat mračna, cena akcií začíná klesat, analytici a investoři začínají pozorněji sledovat finanční výkazy. V únoru 2001 odstupuje dlouholetý ředitel Kenneth Lay, na jehož místo nastupuje jeho pravá ruka Jeffrey Skilling.

Ten však pouhého půl roku na to z osobních důvodů překvapivě rezignuje a na pomyslný prohnilý trůn opět nastupuje Lay.

Analytici začínají společně s auditorem zpochybňovat finanční výkazy Enronu, zejména, jak firma došla k výši svých tržeb. Komise pro cenné papíry současně prošetřuje vztahy mezi Enronem a účelově založenými společnostmi, za nimiž stojí finanční ředitel Andrew Fastow. Ten je v reakci na to okamžitě propuštěn.

Enron následně přiznává chyby v účetnictví, které sahají až do roku 1997. Během pěti let firma nadhodnotila svůj zisk o 586 milionů dolarů. O koupi Enronu se ještě sice mezitím zajímá výrazně menší konkurenční společnost Dynegy. Ta však od svého záměru ustupuje a Enron na začátku prosince 2001 vyhlašuje bankrot.

Jeho akcie se tak postupně propadly z maxim okolo 90 dolarů prakticky na nulu.

GRAF: Vývoj akcií společnosti Enron
Od srpna 2000 do vyhlášení bankrotu v prosinci 2001, v USD.

Zdroj: Wikimedia Commons

Diskreditovaný auditor a odsouzený management

Celá kauza se navíc projeví ve světě auditorů. Značný podíl viny na délce trvání skandálu má auditor Enronu, společnost Arthur Andersen, která současně firmě poskytovala i konzultantské a poradenské služby.

Jedna z tehdy nejvýznamnějších auditorských společností světa v důsledku celé kauzy zmizela v propadlišti dějin. Její reputaci výrazně podlomilo vaz to, že na pokyn Enronu zničila část finančních dokumentů mapujících podnikání společnosti. Z přední auditorské pětky se tak stala nynější čtyřka – KPMG, Deloitte, PwC a EY.

Tvrdé postihy se nevyhnuly ani managementu Enronu, zakladatel a dlouholetý ředitel Kenneth Lay se však rozsudku nedožil a zemřel v roce 2006 na infarkt. Finanční ředitel Andrew Fastow si odpykal 5 let ve vězení.

Provozní ředitel Jeffrey Skilling odešel s nejtvrdším trestem, když byl odsouzen na 24 let za mřížemi. Nakonec si však odseděl jen přibližně polovinu a v roce 2019 byl propuštěn.

Podnikatelský apetit ho nicméně během dlouhých let ve výkonu trestu rozhodně neopustil, když aktuálně hledá investory pro svůj nový energetický projekt.

Tvrdší regulace účetní machinace nezastaví

Skandál okolo Enronu výrazně pošramotil důvěryhodnost amerických společností, když celá řada investorů začala mít pochyby o pravdivosti zveřejňovaných finančních výkazů.

V reakci na to byla přijata nová legislativa pojmenovaná jako „Sarbanes-Oxley Act“. Ta zakázala auditorským firmám poskytovat klientům současně i konzultantské služby kvůli souvisejícímu střetu zájmů. Současně byly zvýšeny postihy za klamání investorů a ničení účetní evidence.

Představitelé společností jsou navíc od té doby osobně odpovědní za správnost finančních výkazů. Motivace managementu čarovat s čísly, jak naznačuje i nedávná kauza německé firmy Wirecard, však rozhodně zůstává. Aby také ne, když značná část odměn vrcholných představitelů je často přímo navázaná na burzovní cenu akcie.

Nemluvě o tom, že vedení Enronu mělo úzké a přátelské kontakty s vlivnými politiky, což tehdy přineslo na přetřes ve Spojených státech téma propojenosti světa politiky a byznysu.

V příštím díle seriálu se podíváme na podvody finančního makléře Jordana Belforta, jehož příběh posloužil jako předloha k filmu Vlk z Wall Street.