Jak učit děti? Američany rozděluje kritická rasová teorie

Mají se dětem předkládat moderní dějiny USA pohledem kritické rasové teorie? Tato otázka v poslední době rozděluje americké rodiče i učitele. Vyostřená debata se vede o to, jakým způsobem se mají učitelé ve Spojených státech postavit k výuce rasismu, rasové diskriminace a nerovnosti.

Již v sedmdesátých letech minulého století vznikla tzv. kritická rasová teorie (CRT) jako právní základ, který prosazoval první afroamerický profesor práva na Harvardově univerzitě a také aktivista za občanská práva Afroameričanů Derrick Bell.

Teorie měla vysvětlit, proč v americké společnosti přetrvává rasová diskriminace a nerovnost.

Teorie pro akademické debaty

Bell tvrdil, že se diskriminace projevuje ve všech sférách společnosti, od ekonomiky přes kulturu po politiku. Teorie se začala více prosazovat až okolo roku 2000, kdy ji začali používat i další autoři v akademickém prostředí.

Novou dynamiku zájmu o tuto teorii spustila vražda černocha George Floyda zasahujícím policistou, na kterou v americké společnosti navázalo silnějším vlivem hnutí Black Lives Matter.

„Vražda George Floyda způsobila, že se celý národ začal zabývat tématem rasy a rasismu. Myslím, že také došlo k uznání, že je něco v nepořádku,“ míní Marvin Lynn, jenž se zaměřuje na studium rasismu ve vzdělávacím systému na Portlandské státní univerzitě v Oregonu.

Dějiny rasismu do každé školy

Zásadní spor u teorie CRT se vede hlavně o to, zda se má vyučovat kromě univerzit i na středních a základních školách. Proti tomu protestuje část rodičů bílých dětí.

Řada novinářů i pedagogů naopak prosazuje, aby se o systémovém rasismu a diskriminaci učilo na všech školách.

Důraz na dějiny rasismu v americké historii popularizují také mediální projekty. Nejznámějším je asi The 1619 Project, za kterým stojí deník The New York Times (NYT).

Projekt NYT spustily v srpnu 2019, kdy si Amerika připomínala 400 let od dovezení prvních otroků z Afriky do Virginie. Prostřednictvím článků, esejů i multimédií mapuje začátky otrokářství na půdě Spojených států a jeho „přechod“ do současnosti.

Kritici, včetně některých historiků, ale zpochybnili přesnost série článků a esejů o otrokářských dějinách Ameriky.

Rasismus v obrázcích

Teorie nicméně nachází v některých školách úrodnou půdu. Některé základní školy v Kalifornii už prvky CRT zařadily do svých osnov. Například žádaly děti ve třetí třídě, aby označily svou moc na „mapě identity“.

Tři desítky škol doporučily dětem četbu obrázkové knihy Not My Idea. V ní se její autorka  Anastasia Higginbothamová snaží vysvětlit, že rasismus je problém bělochů. Zároveň tvrdí, že každé místo, kde jsou bílí lidé, má v sobě zakořeněnou násilnou nadvládu.

Celoamerickou pozornost vyvolal také americký konzervativní aktivista a režisér dokumentárních filmů Christopher Rufo. Ten zdůraznil, že CRT je škodlivá, protože vše posuzuje podle rasového původu a snaží se za každou cenu šokovat americkou veřejnost otrokářskou minulostí země.

Zákazy v republikánských státech

Řada amerických států, kde vládnou republikáni, naopak začala přijímat legislativu, jež zakazuje na školách vyučovat historii a kulturní dějiny země právě podle kritické rasové teorie.

Začaly se také množit protesty rodičů před školami. Ti nechtějí, aby se jejich děti učily,  že za rasismus jsou odpovědní všichni běloši.

Mezi odpůrce teorie však nepatří pouze bílí Američané nebo voliči republikánů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kalifornské město Cupertino, kde rodiče také protestovali proti rasové teorii ve školách, je považováno za většinově liberální a demokratické.

GRAF: Složení populace USA
Odhad amerického statistického úřadu z roku 2019, v procentech

Zdroj: Census.gov

Teorie je neslučitelná se základy demokracie

Nate Hochman z konzervativního institutu Claremont Institution v Kalifornii zdůraznil, že kritická rasová teorie je v zásadě neslučitelná s Amerikou, jak ji chápali zakladatelé liberální demokracie.

Americké instituce by totiž neměly nahlížet na Američany podle rasy, ale měly by být „barvoslepé“. Navíc násilné zavádění teorie CRT do školních osnov může vést k opačnému extrému, že v řadě lidí rasové předsudky posílí.

Kritika zaznívá také od některých Afroameričanů. Konzervativní publicista černošského původu Coreco Ja’Quan Pearson z Alabamské univerzity nestojí o to, aby na přednáškách ve škole slyšel, že je jako barevný Američan pouze bezmocnou obětí systému. A nezáleží podle něj ani na tom, jak moc se bude daný jedinec snažit, protože jej vždy porazí systémový rasismus.

Jak nenávidět svou zemi

Odborník na kritickou rasovou teorii Lynn naopak varuje před tím, že kontroverze a postihy pro učitele budou mít negativní důsledky. Což nakonec v některých státech povede k tomu, že se pedagogové budou obávat učit o všech tématech, jež se dotýkají diskriminace a dějin rasismu v Americe.

Hochman zase namítá, že „tlačení“ CRT ve veřejném prostoru vytváří nátlak na veškeré americké instituce, aby se začaly radikalizovat. A tím začaly být „protiamerické“ v tom, že budou odmítat názory a argumenty druhé strany.

„Učíme mladé lidi nenávidět svou zemi, kterou zdědí,“ varoval Lynn. Tvrdí, že se jedná o bezprecedentní experiment, který bude mít škodlivé důsledky.

Rozdělená společnost

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že o kritické rasové teorii hodně slyšelo 30 procent voličů republikánů a 21 procent demokratů.

Téměř čtyři z pěti příznivců Republikánské strany (78 procent) vnímají teorii negativně.

Naopak mezi demokraty to je jen sedm procent. Republikánští voliči ji většinou popisují jako teorii, která má rozdělit Američany a která paušálně obviňuje bělochy z rasismu.

Dá se očekávat, že teorie zasáhne i do dalších voleb, které se konají v listopadu 2022. Bude  se volit celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu. Pokud zvítězí republikáni, značně tím zkomplikují život demokratické administrativě Joea Bidena, která má nyní v obou komorách většinu.

Politický i právní boj

Republikáni už plánují předvolební kampaně, které mají demokratické oponenty vykreslit jako příznivce CRT, aby získali středové voliče zpět na svou stranu.

A bude probíhat samozřejmě i právní bitva o to, zda lze omezovat svobodu slova tím, že učitelé nemohou o teorii ve vybraných státech učit.

První dodatek americké ústavy o svobodě projevu se ale nemusí plně vztahovat na státní zaměstnance. To znamená také omezení pro učitele na veřejných školách, upozornil pro server The Conversation Frank LoMonte, odborník na výklad prvního dodatku ústavy z Floridské univerzity.

Očekává, že se povede tuhý boj v právním sporu o to, zda je možné rasovou teorii na školách zakázat. Nicméně poslední slovo v tom, co se může na amerických školách učit a co už ne, budou mít federální soudy.