Inflace se v mnoha ekonomikách, včetně tuzemské, snad již konečně dostala za pomyslný vrchol. Tomu nahrává i zvolnění globálních nákladových tlaků. Ty v minulém roce souvisely primárně se dvěma faktory.
Jednak s drahými komoditami, zvláště pak energiemi, a jednak s narušenými dodavatelskými řetězci. V obou případech pozorujeme již několik měsíců v řadě citelnou úlevu. Ta se navíc bude postupně propisovat i do pomalejšího růstu spotřebitelských cen.
Covid, Ukrajina a komodity
Začněme vývojem na globálních komoditních trzích, které prožily mohutnou rally již v roce 2021 díky post-covidovému boomu. Trend přitom dále akceleroval – zvláště v případě energií – začátek války na Ukrajině.
Od té uběhne v příštím týdnu rok, avšak oproti svému vrcholu je souhrnný energetický index aktuálně o více než třetinu níže. V případě zemědělských komodit jde přibližně o 15procentní pokles, zatímco základní kovy – které v posledních měsících povzbudilo otevření čínské ekonomiky – odepsaly asi 20 procent.
GRAF: Vývoj cen hlavních globálních komodit
Od roku 2010 do roku 2022, v procentech (rok 2010 = 100).
Zdroj: ČSOB, SB
Ještě významnější úleva je pak cítit na straně fungování globálních dodavatelských řetězců.
Připomeňme, že ty se dostaly pod tlak zejména z důvodu přísných lockdownů v jihovýchodní Asii, která stojí na začátku nemalé části dodavatelských řetězců. Úzkým hrdlem se staly největší regionální přístavy, což reflektoval prudký nárůst nákladů námořní dopravy.
Cena za lodní kontejner ze Šanghaje do Evropy, případně USA zdražila i více než desetinásobně.
Současné ceny jsou však již velmi blízko před-pandemickým úrovním, přičemž opuštění politiky nulové tolerance v Číně by mělo dále pomoci normalizovat situace na straně nabídky.
GRAF: Vývoj ceny námořní dopravy
Od roku 2012 do současnosti, v USD/kontejner.
Zdroj: ČSOB, Drewry Shipping Consultants
Celkově máme za to, že ústup globálních nákladových tlaků bude jedním z hlavních desinflačních faktorů v tomto roce.
Ten povede k nižší inflaci, a to zvláště citelně v těch ekoomikách, ve kterých dominoval právě příspěvek tzv. nabídkové inflace, tj. ve větší míře v eurozóně než v USA.
Na druhou stranu, ať již ve Spojených státech nebo koneckonců i v Česku, předpokládáme daleko vyšší míru persistence u tzv. jádrové inflace. Díky tomu zůstanou cenové tlaky relativně setrvačné a návrat k dvouprocentnímu cíli bude tudíž pozvolný…