Takový rozdíl mezi podnikatelskými náladami v eurozóně dlouho nepamatujeme. Celková podnikatelská nálada v eurozóně (podle PMI) sice vystoupala na jedenáctiměsíční maxima (54,4 bodu). Ale stojí za tím výhradně výrazný optimismus v sektoru služeb (56,6 bodu), zatímco nad průmyslem se stahují mračna (45,5 bodu – 3letá minima).
Rozdíly mezi indexy nákupních manažerů v průmyslu a ve službách jsou dokonce nejvyšší od roku 2009. Co se děje uvnitř evropské ekonomiky a o čem tak výrazné rozdíly mezi průmyslem a službami svědčí?
GRAF: Srovnání vývoje indexů PMI eurozóny včetně a Česka
V grafu je srovnání jak celkových indexů PMI, tak i dílčích subindexů za průmysl a služby, v bodech.
Zdroj: Patria Finance/Eurostat
Horšící nálada v průmyslu je při pohledu na nižší ceny energií na jednu stranu překvapivá. Je třeba si však uvědomit, že v Evropě i v Česku se průmyslu dařilo ve druhé polovině roku 2022. Zejména díky lepší dostupnosti některých komponent (především v odvětvích automotive a elektronika) a „neuspokojené poptávce” z dob pandemie COVID-19.
Trio faktorů ochlazující poptávku
Ta byla v tuto chvíli napříč Evropou do značné míry saturována. Současně s tím podle nás poptávku po průmyslovém zboží v Evropě ochlazují minimálně tři důležité faktory.
Na prvním místě vysoká inflace a pokles reálných příjmů evropských domácností pravděpodobně dopadá disproporčně na poptávku po zboží a poptávku po službách.
Inflace služeb zatím nebyla tak výrazná, a proto pravděpodobně dochází k narovnání covidového strukturálního posunu, kdy „doma uzavřené” domácnosti začaly více nakupovat namísto “nedostupných služeb” zboží dlouhodobé spotřeby – například kola, běžky, elektroniku a další.
Teď se situace obrátila – služby jako rekreace a kultura jsou dostupné, domácnosti jsou na ně “natěšené” a zatím jejich inflace nebyla v průměru tak výrazná, jako inflace zboží.
To je oproti roku 2019 v eurozóně v průměru dražší o 22 procent, zatímco služby pouze o 9 procent (viz graf níže). Není tedy divu, že domácnosti se po pandemii COVID vrací opět ke klasické struktuře spotřeby.
GRAF: Vývoj indexů spotřebitelských cen zboží a služeb v eurozóně
Od roku 2015 do března 2023, v procentech (rok 2019 = 100%).
Zdroj: Patria Finance/Eurostat
Druhým s tím spojeným problémem pro evropský průmysl je vysoká úroveň zásob. Tu si řada podniků vytvořila v dobách největšího napětí v subdodavatelských řetězcích.
Na řadě míst tyto zásoby dávají stále smysl, někde se však začínají zdát přehnané. Jejich pokles tak může v nejbližších kvartálech také brzdit poptávku po průmyslovém zboží.
A v neposlední řadě tu máme problém s energeticky nejnáročnějšími částmi evropského průmyslu – zpracováním kovů, ne-minerálních nerostů nebo chemickým průmyslem.
Ve všech případech se výrobcům bezesporu ulevilo díky nižším cenám plynu a elektrické energie v tomto roce. Ceny energií však zůstávají pro řadu výrobců v Evropě vyšší než v USA nebo v eurozóně, což vede ke ztrátám podílu na globální poptávce.
Nedobrá zpráva pro Česko
Sečteno podtrženo, toto vše jsou důvody, proč se evropský průmysl začíná potýkat se slábnoucí poptávkou. Podle dubnového indexu nákupních manažerů v eurozóně padají nové zakázky v průmyslu nejrychleji za poslední čtyři měsíce.
To není dobrá zpráva ani pro Česko, které je jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropě. A byl to právě exportně orientovaný průmysl, který nám pomáhal v posledních kvartálech zmírňovat spotřebitelskou recesi.