Amerika potřebuje milion elektrikářů. Zájem mají stále více i ženy

Cora Saxtonová už od dětství měla ráda manuální práce, takže když se ve svých 49 letech konečně stala elektrikářkou, splnil se jí dětský sen. „Líbí se mi řešení různých skládaček a možnost se ohlédnout na konci dne a vidět výsledek své práce,“ svěřila se v deníku Guardian, proč se v téměř padesáti letech stala elektrikářkou v Kalifornii.

Přiznala nicméně, že v této profesi je z genderového hlediska bílou vránou a také jí to převážně mužské okolí dává dost často najevo.

Z amerických statistik pracovního trhu totiž vyplývá, že v celých Spojených státech pracuje 918 tisíc elektrikářů, přitom na ženy připadají jen 2,2 procenta. Také se většinově jedná o bílé Američany, je jich 89 procent.

Saxtonová nyní pracuje v kalifornské neziskovce Grid Alternatives, jež se snaží do oboru elektrikářů získat více žen. A tím, že stále větší část ekonomiky přechází na elektřinu – domácnosti častěji používají fotovoltaiku, ukládají energii do bateriových úložišť a nabíjejí elektromobily –, je poptávka po práci elektrikářů obrovská.

Bude chybět milion řemeslníků

Na trhu bude chybět až milion řemeslníků s tímto zaměřením, uvedla organizace Rewiring America, jež podporuje elektrifikaci amerického hospodářství. Jen v Kalifornii připadá jeden elektrikář na 478 bytových jednotek.

Expanze využití solárních panelů, tepelných čerpadel a dobíjecích stanic pro elektromobily si vyžádá také více práce s novou elektroinstalací a rovněž s pravidelnými revizemi.

„Pokud znáte mladého člověka, který chce dělat něco, co pomůže světu, a zároveň si chce dobře vydělat, řekněte mu: staň se elektrikářem,“ vyzval nedávno mladé Američany Bill McKibben. Americký environmentalista, spisovatel a novinář věří, že právě tato profese představuje cestu pro ty, kteří si chtějí prožít „americký sen“.

Nadprůměrné výdělky

Statistiky mu dávají za pravdu. Již v roce 2021 činil průměrný roční plat elektrikáře přes 60 tisíc dolarů (v přepočtu cca 1,3 milionu korun, což je měsíčně 107 tisíc korun). Americký průměr všech profesí je přitom 45 tisíc dolarů. Někteří elektrikáři, mistři svého oboru, si ale mohou přijít i na výrazně vyšší částky přesahující sto tisíc dolarů ročně.

V následující dekádě navíc z trhu odejde každý rok 80 tisíc elektrikářů, buď do důchodu, nebo změní práci, předpovídá vedoucí výzkumu Rewiring America Sam Calisch. Výzkum se přitom opírá o propočty před loňským přijetím zákona o snižování inflace – IRA. Tento zákon představuje především základní pilíř americké ekonomiky pro masivní dotace do zelených technologií a odklon od fosilních zdrojů.

Očekává se tak další boom rozšiřování fotovoltaiky v solárních parcích, průmyslových objektech i rezidenčním bydlení. Stejně jako bateriových úložišť, další výstavby větrných turbín a rozšiřování nabíjecí infrastruktury pro elektromobily.

Všechny tyto činnosti potřebují samozřejmě zručné elektrikáře. Problém je ale v tom, že tento obor nemá kdo učit. Je málo odborných škol, kde lze získat certifikát pro elektroinstalační práce. V případě amerického trhu je potřeba mít čtyři roky středoškolského vzdělání.

Více žen na řemesla

Allie Perezová z Texasu, která je instalatérkou, tlačí na to, aby více žen – i těch barevných – začalo studovat řemeslné obory. Už v roce 2013 založila organizaci Texas Women in the Trades, aby přitáhla pozornost žen k řadě profesí, které mohou úspěšně vykonávat a přitom vydělávat slušné peníze.

Mezi překážky většího uplatnění žen v oboru stavebnictví ale patří i častý výskyt sexuálního obtěžování. Řadu uchazeček o toto povolání a obecně o volby řemeslných oborů to stále odrazuje, častokrát ještě předtím, než do oboru vstoupí. Také péče o děti a požadavek větší časové flexibility bývají problémem.

Stavební dělnice Connie Ashbrooková v této souvislosti hovoří o „nadvládě bílých mužů“ ve většině stavebních společností. Najímání i školení nových lidí jsou celé v režii mužů, stěžuje si předsedkyně neziskové organizace National Taskforce on Tradeswomen’s Issues, která podporuje zájmy a práva žen ve stavebních oborech.

Podle ní je nutné znát někoho ve vedení stavebních firem, aby muži mezi sebe ženu přijali. Ashbrooková zdůraznila, že dělnické práce ve stavebnictví jsou nejlépe placenými profesemi bez dosažení vysokoškolského diplomu.

Rasismus ve stavebnictví?

Tonya Hicksová z Mississippi navíc obviňuje sektor z častého výskytu rasismu. Ona sama čelila diskriminaci, aby se vůbec mohla stát elektrikářkou, tvrdí. Mezi elektrikáři je jen sedm procent lidí afroamerického původu.

„Ženy a menšiny byly systematicky drženy mimo odbory,“ řekla s tím, že stavební firmy většinou najímají jen ty, které dlouhodobě znají. V současnosti Hicksová vede v Atlantě vlastní firmu Power Solutions, jež se specializuje na instalace fotovoltaiky. V poslední době svůj podnik zaměstnávající devět lidí rozšířila o výrobu nabíječek pro elektromobily.

Rovněž Bidenova administrativa slíbila, že podpoří větší počet žen v řemeslných oborech. Do deseti let chce zdvojnásobit počet žen pracujících ve stavebnictví.

Nová klimatická legislativa IRA formou daňových pobídek podporuje firmy, aby ve větší míře najímaly učně včetně žen. Hicksová to přirovnává k situaci za druhé světové války, kdy v americkém průmyslu pracovaly miliony žen.