Ceny elektřiny na evropském trhu jsou v letních měsících značně rozkolísané. A to zejména v Německu, které ovlivňuje i ceny elektřiny u nás. Na vině je rozvoj solárních panelů a hlavně větrných elektráren v Baltském moři, které při dobrých povětrnostních podmínách stlačují cenu jiskřivé komodity až do záporu.
Tak jako například minulý slunečný víkend, kdy i foukalo a do německé přenosové soustavy začaly proudit gigawatty elektřiny, které neměli producenti komu udat. I proto se cena elektřiny v Německu propadla do záporu, a to až 500 eur za megawatthodinu.
Znamená to, že výrobci energií byli ochotni platit zákazníkům za to, aby odebrali přebytek jejich elektřiny. Taková situace samozřejmě není nijak zdravá a má negativní dopady i na český trh, protože evropský energetický trh je propojený a přetoky elektřiny vyrobené v Německu do naší kotliny snižují i cenu u nás.
To je například vidět z následující tabulky českého Operátora trhu s energiemi (OTE), které znázorňují vývoj cen elektřiny na spotovém vnitrodenním trhu. Z hodnot je vidět, že přetoky elektřiny posílaly ceny v České republice do záporu. A to v hodinách, které jsou nejvydatnější na sluneční svit.
OZE v záporu
V tomto případě k poklesu cen do záporu stačil pouze výkon solárních elektráren v Německu. Kdyby do toho na Baltu zafoukalo, ceny by se podívaly do daleko hlubšího záporu a mohly by se tam držet nejen pár hodin, ale klidně po celý den.
Nízké či dokonce záporné ceny jsou výhodné pro zákazníky, do nižších faktur za elektřinu se jim ale nepromítnou. Ty se totiž vypočítávají z dlouhodobějších kontraktů, kde se cena konkrétně u jednoročního kontraktu pohybuje na Lipské burze stále nad hranicí 140 eur za megawatthodinu. Před energetickou krizí přitom byla třetinová.
Problém pro uhelky
Záporné ceny elektřiny, a to i krátkodobě, tak přidělávají vrásky zejména výrobcům elektřiny, jako je ČEZ nebo Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače. Výroba elektřiny v Česku je stále z jedné třetiny závislá na uhlí a právě oni vlastní klíčové uhelné elektrárny, jako jsou Chvaletice nebo Dětmarovice.
A když se ceny dostanou na nízké hodnoty nebo do záporu, tyto elektrárny flexibilně vypínají, protože na trhu je dostatek elektřiny a oni na každé vyrobené megawatthodině silně prodělávají. „Takových dní je čím dál víc,“ říkal už loni na podzim Tykač v rozhovoru pro Forbes. A se vzrůstajícími instalovanými gigawatty OZE v Německu ten počet dál narůstá.
I proto ČEZ a Sev.En Energy bijí na poplach a jednotně říkají, že výroba elektřiny z uhlí pro ně bude už za tři roky v souhrnnu za celý rok nerentabilní a že může dojít k uzavření elektráren. Ekonomika je totiž neúprosná.
VÍCE K TÉMATU:
Bez Indie nelze globální boj s emisemi vyhrát
Německé jádro žije. Startup vsadil na slučování jader ve stelarátoru
Svět se vrací k uhlí. V Mexiku ho těží primitivními metodami
Uhelná elektrárna dnes totiž není schopna vyrobit jednu megawatthodinu elektřiny pod 100 eur. Má totiž jeden velký handicap, kterým jsou emisní povolenky. V posledních měsících se drží na hodnotě kolem 90 eur a je nutno ji přičíst k ceně elektřiny vyrobené v uhelkách.
A ta se s variabilními náklady uhelných elektráren v podobě nejen spáleného uhlí pohybují kolem 30 eur na megawatthodinu. Součet tak přesahuje 120 eur na jednu megawatthodinu.
Ovšem představa, že by v českých uhelných elektrárnách za tři roky opravdu vyhasly kotle, je i přes jejich případnou nerentabilitu krajně nereálná. Elektřinu z uhelných elektráren totiž potřebujeme a v zimě ji potřebují i okolní státy. Jednou z variant, o které už se mluví v kuloárech, je podpora výroby elektřiny z veřejných zdrojů, tedy z kapes daňových poplatníků.