Mohlo by vás také zajímat
Česko-britská jaderná spolupráce: Obětované české projekty a zbytečně promrhané miliardy?
Radek Škoda 19. listopadu 2024Česko-britská jaderná spolupráce nabírá na obrátkách, nicméně kvůli ní zřejmě skončí v zapomnění několik českých projektů malých modulárních reaktorů.
Německá budoucnost? V únoru předčasné volby a přetrvávající ekonomická mizérie
Dominik Rusinko 13. listopadu 2024Jako první věc na seznamu priorit bude muset nová německá vláda řešit, jak zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky a nakopnout hospodářský růst.
Průvodce investora prezidentskými volbami v USA
Kristina Hooper 5. listopadu 2024Prezidentský souboj v USA mezi viceprezidentkou Kamalou Harrisovou a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem je zde. Jeho výsledek může mít výrazný…
RePlanet. Ekologické hnutí, které bojuje proti Greenpeace a podporuje jádro
Tradiční zelená ekologická hnutí a politické strany s nimi spojené celé dekády vystupují také proti využívání jaderné energie. To se ale nyní mění. Jednou z organizací, jež sází na nové technologie včetně jádra, je hnutí RePlanet.
Mladí lidé, kteří dosud vystupovali jako nekompromisní zastánci ochrany klimatu, začínají v rámci nového ekologického hnutí „vyhlašovat válku“ tradičním neziskovým skupinám, jako je hnutí Greenpeace, jež vzniklo v roce 1971 mezi americkými a kanadskými ochránci přírody. Napsal to německý deník Die Welt, který si všímá hlavně situace v Německu, jež se jako první velká industriální země úplně vzdalo využívání jádra v energetice.
V německém jazykovém prostředí vzniklo také hnutí takzvaných ekomodernistů. Ti chtějí v boji s oteplováním využívat veškeré moderní technologie, včetně jaderných reaktorů.
Německá prosperita stála na uhlí a jádru
Komentátor Axel Bojanowski přitom tvrdí, že odklonem od jádra trojice Trittin–Merkel–Greenpeace (kromě ekologického hnutí se jedná o dlouholetou kancléřku z CDU Merkelovou a politika Zelených a ministra životního prostředí Jürgena Trittina, pozn. red.) fakticky rozvrátila fungující německou energetiku.
Následujícím generacím přenechává jen nespolehlivé dodávky energie z oblasti obnovitelných zdrojů. A dodává, že ještě k tomu tyto energie stojí hodně peněz. Přitom poválečná německá prosperita se celé dekády budovala za pomoci využívání fosilních i jaderných zdrojů energie.
Greenpeace a jádro: moc rizikové a drahé |
Greenpeace považuje jadernou energii za malé průmyslové odvětví spojené s velkými problémy, jako je poškozování životního prostředí a rizika těžby uranu, rozšíření jaderných zbraní a nevyřešené otázky ohledně jaderného odpadu. Podle Greenpeace pomalé stavební lhůty, zpoždění ve výstavbě a skryté náklady vylučují schopnost jaderné energetiky zmírnit změnu klimatu. Organizace rovněž argumentuje tím, že závazné masivní investice do jaderné energie by odklonily finance od efektivnějších řešení. Zdroj: Wikipedia |
Ekomodernistické hnutí RePlanet pak nevidí problém v současném světě a v lidském pokroku, ale naopak chce veškeré technologie využívat ku prospěchu a prosperitě všech.
I proto podporuje další rozvoj jaderné energetiky, jež je ke klimatu šetrná. Industrializace a pokrok nejsou podle ekomodernistů v rozporu s ochranou životního prostředí.
Naopak. Jako příklad slouží intenzifikace zemědělství a zavádění principů hydroponie a akvakultury. Tyto metody umožňují pěstovat větší množství potravin na menší ploše a udržitelným způsobem.
Genetický výzkum a šlechtění plodin může zjistit potravinovou bezpečnost i pro následující generace v době globálních změn klimatu.
Zelený dogmatismus
Německo, největší ekonomika v Evropě a čtvrtá největší na světě, se naopak vydalo cestou zeleného dogmatismu. A ukazuje se, že v tržní ekonomice moc nefunguje. Stovky miliard eur Němci vynaložili na takzvanou zelenou energetickou transformaci, jež ale stále nefunguje.
Peníze naopak chybí německému rozpočtu na reformu školství, zdravotnictví i modernizaci infrastruktury. Už v roce 2019 americký deník Wall Street Journal napsal o německé energetické politice, že je nejhloupější na světě. Protože kromě jádra se vláda zavázala zbavit i uhlí bez jasného plánu, jak tyto dva stabilní energetické zdroje efektivně nahradit.
Bojanowski připomíná, že emise oxidů uhlíku v německém hospodářství prakticky neklesají, Německo naopak musí dovážet stále více elektřiny a také má jedny z nejvyšších cen energií v Evropě. To vše ohrožuje německou průmyslovou výrobu a její konkurenceschopnost.
Dříve ekologická hnutí propojila strach z jaderné války i se strachem z provozu jaderných reaktorů a nebezpečného odpadu, který v těchto elektrárnách vzniká. Nové technologie ale ukazují, že jaderného odpadu bude vznikat v nových blocích stále méně a také už se budují konečná úložiště jaderného odpadu, například ve Finsku.
Zelený patent na strach z jádra
V německé společnosti si Zelení udělali z jaderného strachu „politickou trafiku“ a v Bundestagu mají stále silnější slovo. Nyní také tvoří nejhlasitějšího odpůrce jádra v německé vládě sociálního demokrata Olafa Scholze.
Ekomodernisté nechápou, proč německý kabinet vyřadil z produkce energie štěpný materiál a naopak se spaluje více uhlí.
Německá deindustrializace |
Německý průmysl výrazně trpí energetickou politikou. Za poslední dva roky i Francie, která podporuje jádro, přilákala do ekonomiky o 50 procent více přímých zahraničních investic, všímá si ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, protože nabízí dostupnější ceny elektřiny. Třetina německého zpracovatelského sektoru uvažuje o tom, že svou výrobu přesune do třetích zemí. Drahé energie ale ohrožují průmyslovou výrobu v celé EU a v následujících letech z toho bude pravděpodobně profitovat Čína, případně Spojené státy, které rovněž nezavrhují investice do nových jaderných technologií. |
„Vyděšeně jsem protestovala proti Greenpeace, když vedli kampaň za zastavení německých jaderných reaktorů, protože to vedlo k mnohem vyšší poptávce po uhlí,“ nechápe německé směřování dvaadvacetiletá bioložka Julia Galoshová, která se účastní kampaně RePlanet na ochranu klimatu.
Sama je z Polska a obává se, že tlak z Berlína bude znamenat, že němečtí politici zablokují výstavbu jaderných elektráren v Polsku, které zatím musí ve velkém spoléhat na spalování uhlí.