Mohlo by vás také zajímat
Nvidia na trůnu, obří investice onsemi v Česku a Liberty Ostrava v úpadku aneb souhrn ekonomických událostí 25. týdne 2024
Libor Akrman 21. června 2024Soud poslal Liberty Ostrava do úpadku; inflace v EU zrychlila; oprava Barranďáku potrvá déle; Hyundai v Česku navýšila zisk; Brusel…
Indie chce vyčistit Gangu. Jedná se o největší sanitární projekt historie
František Novák 15. prosince 2023Řeka Ganga je pro hinduisty posvátná, zároveň se jedná o jednu z nejvíce znečištěných řek světa. Indická vláda se rozhodla…
Trénink na recyklaci nápojových obalů rozjel také Rohlík.cz
Libor Akrman 27. listopadu 2023On-line supermarket Rohlík.cz zavádí systém zálohování nanečisto. Jeho kurýři začínají od zákazníků vybírat PET lahve, nicméně pro zákazníky žádnou vratnou…
- ANALÝZA
Při investicích státu do infrastruktury se zapomíná na vodárenství
Investice v řádu několika miliard korun vyžaduje každoročně český vodárenský systém. Ten je navíc velmi roztříštěný, když zde máme více než sedm tisíc právních subjektů, což komplikuje ekonomiku oboru i samotnou udržitelnost této infrastruktury.
Nezbytnou podmínkou fungování ekonomiky, tedy i té české, je infrastruktura. Zpravidla se hovoří o té dopravní, tedy o silnicích, dálnicích či železnici, nebo té energetické. Ostatně letmý pohled k nedávným mediálním výstupům hovoří jasně.
Ministr dopravy Martin Kupka letos v létě novinářům řekl, že stát bude na investice do rozvoje dopravní infrastruktury, na opravy a údržbu potřebovat v letech 2024 až 2050 celkem 5,1 bilionu korun. V průměru bude podle něj potřeba zajistit pro rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury 182 miliard korun ročně.
V oblasti energetiky se zase hovoří o významné proměně plynárenství, kdy polostátní skupina ČEZ projevila vážný zájem o distribuční společnost GasNet. Hospodářské noviny (HN) již předtím v červnu uvedly, že je firma od letoška na prodej.
A pod křídla státu přejde zřejmě i podnik Net4Gas, který zajišťuje tranzit plynu přes Českou republiku. Akvizici ze strany státní firmy ČEPS, jejíž hodnota nemá přesáhnout pět miliard korun, po zářijovém schválení vládou na konci listopadu povolil antimonopolní úřad (ÚOHS).
Vodárenství mimo pozornost
Spíše okrajově se pak z pohledu na klíčové tuzemské infrastruktury hovoří o vodárenství. Přitom voda je nezbytným předpokladem k životu a vodárenská soustava v Česku každoročně vyžaduje nemalé investice na její údržbu.
Asociace vlastníků vodárenské infrastruktury před několika lety odhadla, že jen celková potřeba finančních zdrojů na obnovu přivaděčů vodárenských soustav za období 20 let (2020–2039) bude přibližně 15 až 20 miliard korun. Vzhledem k nárůstu cen v posledních letech ve všech odvětvích lze čekat, že finanční požadavky na tuto obnovu budou v současnosti určitě vyšší.
„V nejbližších letech bude zajímavé sledovat dopady nárůstů cen energií, materiálů a celkové inflace na hospodaření vodáren. To se zákonitě musí promítnout do ceny vody s návazným dalším předpokládaným poklesem odběrů vody,“ poznamenal k tomu Ladislav Tuhovčák, docent VUT v Brně v článku pro časopis Vodní hospodářství.
A to jde jen o prostředky pro deset vodohospodářských soustav ČR. Ty sice zahrnují většinu vodárenského systému v zemi zásobující více než polovinu populace, nicméně jak podotýkají odborníci, vodárenství u nás trpí velkou roztříštěností.
„Aktuálně máme v ČR více než 7000 právních subjektů, které jsou vlastníky nebo provozovateli vodárenské infrastruktury. Například v Holandsku, které má cca 17,3 milionu obyvatel, je pouze 11 vodárenských společností. Přitom 50 největších českých vodárenských společností zásobuje více než 90 procent připojeného obyvatelstva,“ upozorňuje Tuhovčák.
Roztříštěnost systému
Ostatně o roztříštěnosti dobře ví i ministerstvo zemědělství, do jehož gesce obor vodárenství spadá. „Za největší problém je třeba považovat atomizaci oboru, tedy existenci velkého množství subjektů vlastníků a provozovatelů VaK. S daným problémem rovněž souvisí velký počet vlastníků – menších obcí, kde existuje výrazně horší ekonomika a je zde riziko ohrožení udržitelnosti této infrastruktury, a tím riziko spojené se zhoršováním kvality a dostupnosti služby jako takové,“ uvedlo ministerstvo již dříve v odpovědi na dotaz Peak.cz.
Vyřešit nepřehlednost českého vodárenského systému se ale občas daří, například na severu Čech. Zde došlo k transformaci, kdy Severočeská vodárenská (SVS), vlastněná 458 městy a obcemi, získala od roku 2019 stoprocentní podíl ve svém provozovateli, společnosti Severočeské vodovody a kanalizace (SčVK).
Stará se o více než 9000 kilometrů vodovodního potrubí a dalších 4000 kilometrů kanalizace. Nemluvě o dalších součástech systému, jako jsou čistírny a úpravny vody či vodojemy.
„Města a obce mají k dispozici moderní infrastrukturu, kterou SVS neustále obnovuje. A také financuje modernizace v souladu s neustále se měnící legislativou. Pokud by tomu tak nebylo, musely by obce všechny opravy, rekonstrukce či nové výstavby hradit ze svých rozpočtů nebo s pomocí dotací, což by je kromě ekonomické stránky značně zatížilo i byrokraticky,“ popisuje výhody šéf SVS Bronislav Špičák.
Opravy a investice za dvě miliardy
SVS, která je svým rozsahem infrastruktury největší vodárenskou společností v zemi, má jen letos připraveno na investice a opravy zhruba 2,1 miliardy korun. O něco menší objem financí přitom loni pokryl 188 staveb a 103 oprav.
„Mezi nejvýznamnější akce patřily například rekonstrukce úpraven vody ve Vrutici nebo Brníkově. Dále rekonstrukce čistírny odpadních vod Železný Brod či úspěšné dokončení projektu odkanalizování Kokonína na Jablonecku,“ popisuje příklady loňských investic Špičák.
Letos je podle něj klíčová příprava opatření k řešení dopadů rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów. Začátkem léta proto odstartovaly práce na stavbě nové úpravny vody v části Machnín. Zajistí dostatek pitné vody pro obyvatele na Hrádecku a Chrastavsku postižené úbytkem vody v souvislosti s těžbou v polském hnědouhelném dole Turów.
Jde o první projekt spolufinancovaný z Fondu Turów. Podle Špičáka by úpravna měla být hotová v listopadu 2025.
Finance z životního prostředí
Na projekt za 164,5 milionu korun získala SVS bezmála 56 milionů korun z Operačního programu životní prostředí, zbylých 108,5 milionu korun přidá Fond Turów, do něhož dala polská strana na kompenzace 35 milionů eur (v přepočtu 832 milionů Kč).
Právě Operační program životního prostředí (OPŽP) by měl být jedním z finančních zdrojů, který pomůže obnově i rozvoji vodohospodářských projektů.
„Čísla hovoří jasně. Od startu tohoto programu v roce 2007 se jeho prostřednictvím dočkalo podpory více než tři tisíce konkrétních vodohospodářských projektů za téměř 70 miliard korun. S takto rozsáhlými investicemi počítáme i v novém programovém období. Důkazem toho je aktuální balíček 162 schválených projektů ze čtyř loni otevřených výzev v OPŽP týkajících se vody,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík.
Nové čističky
Z programu budou kromě Machnína financovány třeba také nové úpravny vody v Pokojovicích na Třebíčsku. A ve Zbirohu v okrese Rokycany se díky dotaci z OPŽP mohou těšit na doplnění stávající čistírny odpadních vod (ČOV) o dešťovou zdrž. Ta umožní zachytit a následně vyčistit první splach dešťových vod, které nárazově zatěžují čistírnu odpadních vod.
„Schválené projekty zahrnují také realizaci 44 nových čistíren odpadních vod a u 14 stávajících čistíren zvyšují jejich kapacitu. Dojde také k vybudování téměř 400 kilometrů kanalizace pro odvedení znečištění. Počítá se i se vznikem 15 nových úpraven vody. A také s realizací 31 projektů výstavby nebo dostavby vodovodů,“ přibližuje ministr Hladík.
Míra podpory na vodohospodářské projekty dosahuje v případě OPŽP až sedmdesáti procent. „Obcím do dvou tisíc obyvatel, které by jinak na dotace nedosáhly pro nedostatek vlastních finančních prostředků, jsme nabídli navíc možnost čerpání zvýhodněné půjčky určené právě na dofinancování vodohospodářských projektů, téměř 800 milionů korun si rozdělilo 78 obcí,“ informuje Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.
Na rozdíl od jiných infrastruktur je ta vodárenská skrytá po zemí. Vzhledem k jejímu postupnému zastarávání a nerovnoměrné výstavbě může jít o časovanou bombu. Zejména kvůli zmíněné roztříštěnosti systému, kdy zejména malá města a obce nejsou schopny generovat dostatečné finanční prostředky na její obnovu.
„Když jedeme po rozbité silnici nebo vidíme poškozené budovy, tak si všichni uvědomujeme, že to chce opravit. Bohužel u vodovodů, které nevidíme, se to často začne řešit, až když se objeví významné nebo četné poruchy. Proto je pro vlastníky a provozovatele důležité znát přesný technický stav infrastruktury,“ doplňuje Tuhovčák.