Mohlo by vás také zajímat
Svět se připravuje na Trumpova cla a obchodní válku s Čínou
František Novák 15. listopadu 2024Donald Trump se po čtyřech letech vrací do Bílého domu a spolu s ním se na scénu globální ekonomiky dostávají…
Průvodce investora prezidentskými volbami v USA
Kristina Hooper 5. listopadu 2024Prezidentský souboj v USA mezi viceprezidentkou Kamalou Harrisovou a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem je zde. Jeho výsledek může mít výrazný…
Důkaz „nemocného“ Německa? Volkswagen poprvé zvažuje zavření fabriky v Evropě
Lukáš Kovanda 3. září 2024Německá automobilka Volkswagen zpřísňuje svůj úsporný program v hlavní, stejnojmenné značce. Nevylučuje uzavírání závodů v Německu a nucené propouštění, protože…
- KOMENTÁŘ
Každá finanční krize má viníka aneb podruhé o příčinách té před deseti lety
SERIÁL 3. DÍL: V předchozím díle jsme se podívali na část příčin, které vyvolaly a způsobily finanční krizi před deseti lety. Rozebrali jsme dlouhodobě nízké sazby, které přinesly úvěrovou expanzi, a co všechno to znamenalo. Nyní se pojďme podívat na další příčiny.
Jaké byly kromě finančních podmínek na trhu (nízké úrokové sazby a rozmach poskytování úvěrů) další příčiny finanční krize?
Minulý díl – o příčinách krize poprvé
Reality
Finanční krize velice často vznikají jako důsledek prasknutí tzv. bublin, při nichž dochází k deformaci cen domácích aktiv. Tyto deformace jsou způsobeny výrazným odklonem tržní ceny od dlouhodobého trendu.
Právě v prostředí výhodných hypotečních úvěrů ohromně vzrostla poptávka po nových nemovitostech, což byl počátek americké realitní bubliny, jejímž důsledkem byl nárůst cen těchto nemovitostí.
Mezi lety 2000–2007 se prodejní ceny nemovitostí více než zdvojnásobily. Podle S&P/Case-Shiller indexu rostly ceny mezi lety 2002–2006 meziročně o 11 až 15 procent.
GRAF: Vývoj S&P/Case-Shiller indexu nemovitostí
Od roku 1990 do roku 2010 (rok 2000 = 100), v bodech
Zdroj: Fed
Trhy mylně podlehly přesvědčení, že nárůst cen nemovitostí bude „nekonečný“ nebo alespoň dlouhodobý, a tak se domy stávaly předmětem investic a spekulací.
Nemovitost: investiční šance
Podle údajů Bloombergu bylo během roku 2006 až 22 procent nemovitostí, tj. přibližně 1,65 milionu domů, nakoupeno pouze pro investiční účely. Dalších 14 procent nemovitostí, což představovalo asi 1,07 milionu domů, bylo nakoupeno jen jako tzv. občasná, prázdninová sídla.
Po přepočtení na podíl z celkového počtu domů vychází, že plných 40 procent nakoupených nemovitostí nebylo určeno primárně k bydlení. Míra vlastnictví nemovitostí vzrostla z původních 64 procent v roce 1994 na 70 procent v roce 2005.
GRAF: Index vlastnictví nemovitostí v USA
Od roku 1990 do roku 2010, v procentech
Zdroj: Fed
Vlastníci domů se velice často uchylovali k refinancování svých úvěrů, díky čemuž na své nemovitosti získávali neustále nové hypoteční úvěry a peníze z nich využívali na jiné účely, např. na splácení předešlých dluhů nebo financování své spotřeby.
Odhaduje se, že v rámci refinancování si domácnosti nechaly vyplatit v roce 2001 okolo 627 miliard dolarů. Tato částka vzrostla na 1,43 bilionu dolarů v roce 2003, aby v roce 2005 dosáhla vrcholu s hodnotou skoro pět bilionů dolarů.
GRAF: Vývoj průměrné ceny domů vs. míra úspor domácností v USA
Od roku 1963 do roku 2010, ceny jsou v tis. dolarů, míra v procentech.
Zdroj: Fed, Comsense
Bohatství díky realitní bublině
S nemovitostmi souvisí i pojem čisté bohatství. To je takové, které je tvořeno čistou hodnotou aktiv vlastněných k určitému časovému okamžiku. Čisté bohatství je rozdílem mezi vlastněnými aktivy a závazky.
Mezi lety 1991–2007 vzrostlo čisté bohatství domácností z 22 bilionů dolarů na 64 bilionů. Jelikož podstatnou část čistého bohatství domácností tvoří právě nemovitosti, bylo možné tento nárůst přisuzovat existující realitní bublině.
GRAF: Míra úspor domácností vs. čistá míra bohatství v USA
Od roku 1963 do roku 2010, v procentech
Zdroj: Fed, Comsense
3. Dlouhodobý chronický deficit platební bilance USA
Tento trend má své počátky již v sedmdesátých letech 20. století, kdy po surovinové krizi začal ve Spojených státech amerických neustále převažovat import nad exportem. Obchodní bilance se tak ocitla trvale v deficitu.
Tento deficit obchodní bilance vyvažují Američané z tzv. kapitálového účtu. Právě kapitálový účet je důležitá položka, která drží ekonomiku USA na vrcholu. Na rozdíl od České republiky mají ekonomiku založenou na podpoře podnikatelských subjektů s inovativním a růstovým potenciálem, což jim díky existenci rizikového kapitálu dovoluje uvádět neustále nové a nové podniky na trh.
Nevyrovnané rozpočty jsou problém, se kterým se nepotýká pouze vláda USA, ale také samotné domácnosti. Ve Spojených státech si mnoho lidí zvyklo žít svůj „americký sen“ převážně na dluh. To je pravý důvod, proč se i v období prosperity rodiny zadlužovaly ve snaze dosáhnout na své touhy rychleji.
GRAF: Vývoj splátek dluhů jako procenta disponibilního příjmu
Od roku 1980 do současnosti, v procentech
Zdroj: Fed
Touto problematikou se zabýval též ekonom J. M. Keynes, jehož teorii některé státy „zneužily“ k obhájení svých deficitních rozpočtů.
Keynesova teorie uvádí, že ekonomika daného státu může v době krize fungovat na dluh, ale v období hospodářské konjunktury musí stát schválit takové přebytkové rozpočty, aby došlo k vyrovnání tohoto dluhu.
Státní rozpočet tudíž nemusí být vyrovnaný pro každý fiskální rok, ale z dlouhodobého hlediska být vyrovnaný musí.
Stáhněte si E-BOOK |
E-book Deset let od finanční krize 2007–2008 shrnuje to nejdůležitější, co potřebujete o finanční krizi vědět. |
STÁHNOUT SI JI MŮŽETE ZDE |
Zneužití nebo nepochopení Keynesovy teorie dnes vede některé ekonomy k přesvědčení, že na rozpočtovém deficitu nezáleží a že je možné se zadlužovat téměř donekonečna, jelikož reálná hodnota veřejného dluhu může být snížena nekontrolovatelnou emisí oběživa.
4. Dlouhodobý nesoulad mezi úsporami a investicemi v USA
Tento další problém vychází z odlišného typu bankovní soustavy v USA.
V Evropě je tradičním typem tzv. univerzální bankovnictví, které umožňuje komerčním bankám vytvářet tzv. polštáře z depozit. Tato možnost v USA u některých finančních institucí úplně chybí, jelikož tamní investiční banky nemají dovoleno přijímat depozita.
Trvalý nesoulad mezi investicemi a úsporami souvisí též s tím, že v Americe je velice nepopulární ukládat volné peněžní prostředky na běžné účty, jak to funguje například v Evropě.
To vede k tomu, že lidé raději své volné (i méně volné) peněžní prostředky investují kvůli vidině většího zhodnocení. Což právě v Americe souviselo s výše uvedeným nárůstem investic do nemovitostí.
5. Vznik nových finančních instrumentů a problémy s účetnictvím
Další příčinou byl hlad Američanů po bohatství. Neustále větší a větší procento klientů a investorů bylo ochotno podstupovat stále rizikovější operace. To vedlo k vývoji obrovského množství nových finančních instrumentů.
Problémem ovšem bylo, že tyto produkty byly nové, netransparentní a časem neprověřené.
Produkty, které se považovaly za bezpečné, bezpečné vůbec nebyly a diverzifikace jejich rizika byla minimální. Vyvíjely se též neustále nové možnosti sekuritizace a strukturování produktů, což mělo za následek, že někteří klienti a investoři neměli mnohdy ani přesnou představu o tom, do čeho vlastně investují své prostředky.
Finanční produkty se vyvíjely mnohdy rychleji než jejich legislativní úprava, což mělo za následek, že některé oblasti trhu byly přeregulované a některé nebyly regulovány vůbec.
Problémy se projevily i v účetnictví, jelikož to nedokázalo rychle reagovat na vyvinuté produkty. Umožňovalo to finančním institucím například vyvádět své derivátové obchody do mimobilančních složek, což následně zkreslovalo celkový pohled na jejich účetnictví.
6. Tlak na management bank, aby vykazovaly převážně krátkodobé zisky
Příčinou krize byl i neustálý tlak na management bank, aby vykazovaly zisk převážně v krátkodobém horizontu.
SERIÁL O FINANČNÍ KRIZI |
1. DÍL: Deset let od vypuknutí globální finanční krize. Jaké byly počátky? 2. DÍL: Kdo za to mohl? Kdo je vinen? O příčinách finanční krize poprvé |
Do finanční krize se hledělo převážně na kvantitu, ne na kvalitu poskytnutých úvěrů, což v dlouhodobém časovém horizontu nemohlo přinést nic dobrého.
7. Rozvoj finanční páky
A jedním z největších problémů finančních institucí byla možnost vstupovat do pákových obchodů ohromných rozměrů.
Finanční instituce spekulovaly na kapitálových trzích se svěřenými prostředky, které se snažily touto cestou mnohonásobně zhodnotit.
Spekulace na kapitálovém trhu se všeobecně považují za jedny z nejrizikovějších operací, jelikož se při nich kvůli pákovému efektu dají utržit vysoké zisky, ale též velmi vysoké ztráty.
Tak to byly – některé podrobněji, některé méně detailně – hlavní příčiny finanční krize.
V příštím díle se podíváme na to, jak se chovaly některé ekonomické ukazatele v souvislosti s finanční krizí.