Čeká USA odklon od jaderných zdrojů navzdory tomu, že je dotují Japonci?

Japonci „dotují“ šesti miliardami dolarů americké jaderné reaktory, a přece ze čtyř amerických rozestavěných reaktorů za 50 miliard dolarů zůstaly už jen dva.

V USA byly rozestavěny čtyři jaderné reaktory AP1000, dva ve VC Summer a dva ve Vogtle, všechny od firmy Westinghouse, která spadá pod japonský koncern Toshiba. Výstavba těchto čtyř amerických bloků AP1000 započala v roce 2013, nicméně jejich osud je nejistý.

Respektive VC Summer už ho má zpečetěný – dál se stavět nebude.

VC Summer jde k ledu

Letos 31. července bylo oznámeno rozhodnutí pozastavit výstavbu dvou bloků navržených firmou Westinghouse v jaderné elektrárně VC Summer (hotovo z 35 procent). Poté, co byly zveřejněny odhady, že by výstavba dvou bloků přišla na více než 25 miliard dolarů. Oproti 11 miliardám uváděným v kontraktu uzavřeném v roce 2008.

V roce 2014 si nechalo konsorcium SCE&G a státní Santee Cooper (spoluvlastníci projektu VC Summer, pozn. red.) zpracovat analýzu, která se týkala strojírenství, stavebnictví a správy projektu. Bohužel tato zpráva společnosti Bechtel zdůraznila „závažné problémy“ v projektu jaderné elektrárny VC Summer.

Na problémy navíc upozornila už v únoru 2016. O 18 měsíců dříve, než byla výstavba dvou reaktorů AP1000 v lokalitě Fairfield County v Jižní Karolíně letos v červenci definitivně zrušena.

Potíže, jako jsou chybné stavební plány, chybné návrhy, nedostatečné řízení a nízká pracovní morálka, byly popsány v nezávislé analýze společnosti. Podle auditu Bechtelu, týkajícího se hodnocení projektu jaderné elektrárny VC Summer, byla zjištěna řada závažných problémů, kterým projekt čelil:

• vztah mezi partnery konsorcia (firmami Westinghouse Electric Company a Chicago Bridge & Iron) je napjatý, což je do značné míry způsobeno obchodními problémy;
• zatímco plány i harmonogramy dodané konsorciu vypadají sjednocené, neodrážejí skutečný stav projektu;
• konsorcium postrádá integraci řízení projektu potřebnou pro úspěšný výsledek projektu;
• nedostatek plánovaných vizí, cílů a odpovědnosti mezi vlastníky a konsorciem;
• podrobný inženýrský návrh není dosud dokončen, což následně ovlivní zadávání zakázek i celou výstavbu;
• vydané pokyny nejsou často konstruktivní, což vede k významnému počtu změn a následným zpožděním;
• dohled vlastníků není možný v reálném čase, s přiměřenými náklady a s přihlédnutím k harmonogramu.

Analytici Bechtelu proto doporučili už v roce 2016 vytvoření nového, dosažitelnějšího plánu projektu. Místo toho byl ale VC Summer letos v létě ukončen a šest tisíc jaderných odborníků šlo „na dlažbu“.

Konflikt WEC a CB&I zaplatí Toshiba

Že stavba nejde zcela hladce, bylo jasné už v době, kdy si spoluvlastníci projektu zadávali u Bechtelu nezávislou analýzu.

Už od roku 2014 se Westinghouse Electric Company (WEC) a Chicago Bridge & Iron (CB&I) přely o vinu na zpoždění výstavby. CB&I se nakonec „podařilo“ problémy i se svojí dceřinou společností prodat v roce 2016 WEC.

Problémy však tento podnik stejně dostihly. Koncem března letošního roku proto pod jejich tíhou požádal o ochranu před věřiteli podle kapitoly 11 zákona o bankrotech. Doufal, že mu bude umožněna strategická restrukturalizace uprostřed „finančních a stavebních problémů“ v jeho projektech amerických elektráren s bloky AP1000.

Aby japonská Toshiba zažehnala hrozbu ukončení projektu VC Summer, o němž se již nějaký čas šuškalo, dohodla letos v létě, že majitelům elektráren zaplatí 2,168 miliardy dolarů za zpoždění ve VC Summer a 3,7 miliardy za zpoždění ve Vogtle. Navíc ve vedení obou firem – Westinghousu i Toshiby – došlo k výměně manažerů, což mělo být blýskáním na lepší časy.

Vogtle jede dál

Zatímco tedy VC Summer jde k ledu, druhý projekt WEC zatím žije. Jaderná elektrárna Vogtle společnosti Georgia Power (postaveno ze 44 procent) se staví poblíž města Waynesboro v Georgii.

Letos 31. srpna předložila společnost Georgia Power společně s komisí Georgia Public Service Commission doporučení ohledně dokončení výstavby třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Vogtle jako nejekonomičtější volbu pro zákazníky.

Z původního odhadu nákladů ve výši 13,3 miliardy dolarů nicméně společnost aktuálně uvádí, že dosáhnou 19 miliard, přičemž po zahrnutí úroků z úvěrů tato částka míří k 25 miliardám. Společnost očekává, že třetí blok zahájí komerční provoz v listopadu roku 2021 a čtvrtý blok ho bude následovat v listopadu 2022.

Očekávané náklady za dva reaktory však opět šplhají do výšin. Na začátku výstavby si totiž nikdo cenovku 25 miliard dolarů nepředstavoval.