Prezidentská volba: jsou Češi zralí na svého Andreje Kisku?

„Naše společnost v minulých letech zhrubla. Naše veřejná diskuse zhrubla. Náš veřejný prostor je ošklivější. Hranice toho, co je přijatelné říct nahlas anebo publikovat na sociálních sítích, jsou děravější.“

Kdyby to v novoročním projevu řekl Miloš Zeman, měl by pravdu. A měl by ještě větší, kdyby dodal, že k tomu sám výrazně přispěl.

Jenže zmíněné hodnocení pronesl Andrej Kiska o Slovensku, zatímco český prezident ve svém „vánočním poselství“ vypočítával, jak bezpečnou (šestá na světě) a ekonomicky prosperující (nejnižší nezaměstnanost v EU) Česko je. Po kritickém pohledu na společnost ani památky, o hodnotách nemluvě.

„Musíme se tomu postavit. Letos, teď. Neměli bychom dělat nepřítele z každého, kdo má jiný názor nebo kritický postoj k tomu, co děláme. Nemůžeme dovolit, aby se naše společnost v důsledku bezvýznamných politických bojů a pochybných zájmů rozpadla na tábory, které se navzájem nenávidí,“ pokračoval Kiska v řeči, která v téhle pasáži připomínala slavné Havlovo „naše země nevzkvétá“ z roku 1990.

Neokoukaný outsider porazil sebevědomého Fica

Právě podobná poselství, jednoduchá, vlastně neobjevná, ale přesná a aktuální, udělala z Kisky pojem mezi prozápadně orientovanými Slováky a taky Čechy. Do politiky přišel jako outsider, který nikomu nic nedluží a nemusí oplácet staré služby.

Andrej Kiska (54)

Andrej Kiska je slovenský politik, od června 2014 čtvrtý prezident Slovenské republiky, spisovatel, bývalý filantrop a podnikatel. V březnu 2014 porazil ve druhém kole přímé prezidentské volby stávajícího premiéra Roberta Fica. O své životní cestě, úspěchu a štěstí napsal dvě knihy. O svých schopnostech poskytuje též přednášky středoškolákům. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna a dceru, z druhého manželství s Martinou Kiskovou má dceru a dva syny.

Říká věci, které premiér Robert Fico opomíjí nebo je záměrně říkat nechce. Podobně jako Miloš Zeman i slovenský premiér rád mluví o ekonomice a o úspěších své dlouhé premiérské éry. Na mezilidské vztahy a nemateriální hodnoty v jeho projevech moc místa nezbývá.

Právě to byl taky největší protiklad obou soupeřů ze druhého kola prezidentské volby z roku 2014.

Fico, tehdy úspěšný premiér na vrcholu sil, a Kiska, bývalý podnikatel a filantrop, nezkušený v politice, ale zato neokoukaný a nerozdělující společnost.

S Ficem to naopak bylo podobné jako se Zemanem – můžete ho milovat nebo nenávidět, ale lhostejný vám nejspíš nikdy nebude.

V kampani Kiska nepůsobil bůhvíjak přesvědčivě. Bránil se Ficovým útokům, že se v podnikání údajně choval jako lichvář a že patří k sektě scientologů (nic z toho se nepotvrdilo) a vypadalo to, že role ve hře na kočku a na myš jsou jasně rozdělené.

Nakonec ale Kiska vyhrál v poměru 59:41 a překvapivě rychle dorostl do nové funkce.

Dobrý anděl vyhání fašisty

Při návštěvě ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova na Slovensku (a nejen tehdy) Kiska otevřeně kritizoval ruskou anexi Krymu a připomněl i slovenskou zkušenost s okupací z roku 1968.

Zeman naopak svůj dlouhodobě vstřícný postoj k Rusku loni na podzim podtrhl vystoupením v Radě Evropy, kde anexi Krymu označil za „uzavřený případ“ a Ukrajině navrhl, ať za anektované území požaduje kompenzaci.

Andrej Kiska se taky opakovaně vymezoval proti pravicovému extremismu na Slovensku po zvolení Mariana Kotleby hejtmanem v Banské Bystrici i vstupu Kotlebovy strany do parlamentu.

Zatímco v roce 2014 na oslavách Slovenského národního povstání řekl Kiska jen, že „k vítězství zla stačí, aby dobří lidé nedělali nic,“ o tři roky později už ze stejného pódia otevřeně vyzýval k „vyhnání fašistů z hejtmanství i z veřejného života“. Marian Kotleba krátce nato v krajských volbách opravdu prohrál.

Podobnost se Zemanem čistě náhodná?

Robert Fico se s otevřenou kritikou krajní pravice oproti Kiskovi o několik let opozdil. Své projevy na oslavách SNP dřív využíval k nesouvisejícím tématům, třeba ke kritice protiruských sankcí nebo k odmítání migrantů.

O tom jak jasný postoj má ke xenofobii a rasismu český prezident Zeman, svědčí jeho nedávný komentář po útoku fotbalových rowdies na černocha v pražské tramvaji. K takovým útokům podle Zemana prostě „občas dochází“.

Andrej Kiska má svá silná témata, která vycházejí z jeho dřívějšího působení. Založil charitativní organizaci Dobrý anjel, která pomáhá rodinám postiženým těžkou nemocí a finanční tísní.

Často a věcně proto svá vystoupení obrací směrem ke zdravotnictví, školství nebo společenské soudržnosti (například situaci romské menšiny).

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nevíte, koho volit za prezidenta? Napovíme podle výsledků voleb do sněmovny

Ekonomika Hradu aneb Kdo hlídá prezidentské peníze?

Ještě nejsme na dně

Zvát do prezidentského paláce na oběd bezdomovce sice může být vnímáno jako vypočítavý tah. Kiska ale po letech Ficových tvrzení, že v zemi všechno funguje, ukázal, že na sociální problémy je možné reagovat i jinak než jen přihazováním pár eur k „vánočním“ důchodům a rozdáváním růži na MDŽ, jak to od nepaměti dělá Ficova strana SMER.

Na Slovensku nedávno vyvolal ostrou společenskou debatu dokument o tristních podmínkách ve slovenských porodnicích (korupce, neúnosné chování lékařů k rodičkám apod).

Soužití s Romy se zas léta omezovalo hlavně na represi a dělení společnosti na „nepřizpůsobivé“ proti „slušným“ bez snahy pochopit, proč vlastně část Slováků dodnes žije v podmínkách jako ve třetím světě.

Terapie i pro Česko?

Najednou je prezidentem někdo, jehož moc spočívá v naslouchání, v tom, že dává prostor opomíjeným tématům, a kdo vyzdvihuje slabší. Pro slovenskou společnost je to po letech politického machismu dobrá terapie.

Je na ni ale zralé i Česko? Připomeňme, že Andrej Kiska se stal prezidentem v době, kdy Slovensko už šestým rokem (byť s přestávkou) vedl Robert Fico, podporovaný názorově nevýrazným prezidentem Ivanem Gašparovičem, a hodnotová orientace v politice naprosto chyběla.

Fico zdůrazňoval (podobně jako dnes v Česku Zeman) hlavně „stabilitu“, „prosperitu“ a „bezpečnost“. Česko v tomhle, zdá se, ještě nepadlo na úplné dno. Rychle se k němu ale blíží.

Zemi teď povede hodnotově naprosto vyprázdněný premiér Andrej Babiš (navíc obviněný v kauze dotačního podvodu), který chce stát řídit jako firmu a „všecko zařídí“.

Odolat pokušení majestátu

Teprve po nějakém čase odžitém s touhle zkušeností se tak nejspíš otevírá cesta pro českého Andreje Kisku. Ale kdo ví, třeba Češi letos v lednu překvapí. Stejně jako Kiskovým zvolením v roce 2014 překvapili (nepochybně i sami sebe) Slováci.

Majestát Pražského hradu svádí k megalomanským plánům i papalášství. Maličkému Grassalkovičovu paláci v centru Bratislavy sluší spíš skromnost a vyšlapávání nových cest. Zdaleka ne všichni tamní nájemníci za posledních 19 let (tak dlouho se na Slovensku volí prezidenti přímo) to tak brali. Andrej Kiska to ale pochopil a stal se „nízkoprahovým prezidentem“.

Neměl by přitom vzniknout mylný dojem, že jen díky přítomnosti slušné hlavy státu je slovenská politika lepší než ta česká. Třeba ministrem vnitra je na Slovensku už deset let Robert Kaliňák, aktuálně podezřelý, že policie pod jeho vedením kryla daňové machinace kontroverzního podnikatele Ladislava Bašternáka.

Podle Kaliňáka navíc „korupce na nejvyšších místech na Slovensku“ neexistuje, a proto není jaké kauzy vyšetřovat. Ani ikonickou kauzu Gorila, podle které kdysi finanční skupina Penta údajně uplácela slovenské politiky a státní úředníky, Kaliňákovi lidé za pět let nevyšetřili.

Andrej Kiska opakovaně Kaliňáka – ač marně – vyzval, aby kvůli podezřením odstoupil, když premiér Fico navzdory mediálnímu tlaku i veřejným protestům ministra podržel.

Podobně rozumný hlas jako ten Kiskův v uplynulých letech Slováci zkrátka vzhledem ke svým politickým reáliím potřebovali zoufaleji než my. Brzo to ale může být obráceně.

Článek, jehož autorem je Vojtěch Berger, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.