Politika ECB: „Zpomal a prodluž“ z Frankfurtu

ECB se rozhodla prodloužit program kvantitativního uvolňování za březen 2017. Co z toho plyne pro českou centrální banku a její intervenční režim?

Nový plán Evropské centrální banky (ECB) by se dal zjednodušeně pojmenovat „Zpomal a prodluž“ je.

ECB se totiž minulý čtvrtek (8.12.) rozhodla prodloužit program kvantitativního uvolňování za březen 2017, kdy dle původního plánu z minulého roku měl skončit. Nový „deadline“ je minimálně do prosince 2017.

Docházejí odkupuhodná aktiva?

Samozřejmě s otevřenou možností, že ani to nebude ještě definitivní konec. Naproti tomu – trochu nečekaně – také snížila tempo odkupu dluhopisů o 20 miliard eur na 60 miliard eur měsíčně, tj. na úroveň ze začátku března 2016.

Inflační výhled je o trochu lepší než před devíti měsíci.

Je pravdou, že inflační výhled je o trochu lepší než před devíti měsíci (a snížení tempa tak lze makroekonomicky zdůvodnit), z tiskové konference jsem však měl dojem, že zpomalení tempa byl částečně důsledek potřeby trochu ustoupit jestřábům v ECB a také nedostatečnosti aktiv ke koupi.

Této interpretaci nahrává fakt, že šéf ECB Mario Draghi úzkostlivě trval na tom, že se nejedná o žádné postupné snižování tempa k nule („tapering“) po vzoru Fedu. Navíc podle jeho slov ECB zavedla možnost nakupovat dluhopisy s výnosem pod depozitní sazbou (-0,4 %).

K tomu došlo ke zkrácení akceptovaných maturit ze dvou let na jeden rok a také samotná prognóza nečeká inflaci na cíli ani v roce 2019. Jinými slovy: nakupovat ano, a dlouho, ale aspoň trochu jinak.

Inflace podle ECB „netancuje“

Ve finále je však motivace celkem nepodstatná: v čistém se prostě jedná o další uvolnění měnových podmínek a přiznání, že jádrová inflace se nevyvíjí tak, jak v minulosti ECB čekala.

GRAF: Vývoj jádrové inflace v eurozóně
Za posledních 10 let, v procentech.

Zdroj: Eurostat, tradingeconomics.com

Naopak podstatné je, jak dlouho ECB ještě bude na trhu přítomna a jaký je dopad na politiku ČNB.

Z hlediska výhledu politiky ECB se podle mého situace nemění: jádrová evropská inflace se v prostředí dvouciferné míry nezaměstnanosti a fiskální střídmosti vlád hned tak nezvedne. Vnější vlivy, snad kromě amerického (pokud Donald Trump dostane svým slibům), ji také k cíli moc nepomohou.

Očekávané prodloužení

To, že odkupy hned tak neskončí, šlo koneckonců vyčíst mezi řádky z Draghiho slov, že o dřívějším zastavení programu v Radě guvernérů ani nediskutovali, a že ECB chce být na trhu „přítomna” dlouho.

…že odkupy hned tak neskončí, šlo koneckonců vyčíst mezi řádky z Draghiho slov.

Prodloužení i za prosinec 2017 je tak dle mého nadále nejpravděpodobnější scénář.

Samotná prognóza ECB čeká inflaci pouze na 1,7 procent v roce 2019, což dle samotného Draghiho nesplňuje definici inflačního cíle ECB („pod ale poblíž 2 procent).

ECB jde proti konci intervencí ČNB

Z pohledu ČNB je prodloužení trvání a zmírnění podmínek nákupů ze strany ECB faktorem, který mluví proti plánovanému termínu ukončení intervenčního režimu v polovině roku 2017, a který může přinést vyšší intervenční nákupy ČNB během jeho trvání. (Více o třech letech intervencí ČNB si můžete přečíst v článku: Jak dlouho ještě budeme platit za euro 27 korun?)

ECB totiž odstraněním spodní hranice akceptovatelného výnosu (-0,4 %) zahladila byť chatrné dno dluhopisového trhu v EMU.

Z  hlediska časování exitu sice ČNB stále může „spoléhat“ na solidní ekonomiku a doufat, že vyšší mzdy nakonec přinesou vyšší inflaci

Případný růst výnosového diferenciálu tak může zatlačit na korunu. Z  hlediska časování exitu sice ČNB stále může „spoléhat“ na solidní ekonomiku a doufat, že vyšší mzdy nakonec přinesou vyšší inflaci, velmi uvolněná měnová politika ECB však znovu zvyšuje riziko proti-inflačního vývoje koruny po exitu.

Na mém přesvědčení, že kompletní exit z intervenčního režimu ČNB je otázkou až roku 2018, se tak nic nemění – ČNB dle mého názoru brzy „využije“ ECB k formálnímu odsunu očekávaného termínu ukončení.

Autor působí jako hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.