Ingvar Kamprad, třetí nejbohatší Evropan a otec nábytku v krabici

„Zakladatel společnosti IKEA, jeden z největších podnikatelů 20. století Ingvar Kamprad skonal pokojně ve svém domově v Smålandu 27. ledna,“ stojí v oznámení švédské firmy.

Pan IKEA, jak se mu přezdívalo, po sobě zanechal firmu, která je největším prodejcem nábytku a doplňků pro domácnost na světě. Provozuje 411 obchodů v padesátce zemí, zaměstnává 194 tisíc lidí a její tržby se blíží bilionu korun.

Vyučený tesař Kamprad díky tomu patřil mezi nejbohatší Evropany. Jeho majetek se odhaduje na desítky miliard eur (stovky miliard korun).

Chlapec, který si hrál s ohněm

Obchodní příležitosti viděl Kamprad už jako malý kluk. V pěti letech začal s podomním prodejem zápalek. Ve Stockholmu levně nakoupil výhodné balení, které po jednotlivých krabičkách se ziskem rozprodával sousedům.

Později se jeho sortiment rozrostl o ryby, vánoční dekorace nebo kuličková pera.

Oficiálně začal podnikat během druhé světové války, v roce 1943, kdy mu bylo pouhých 17 let. Prvním peněžním vkladem do jeho firmy, jejíž název je zkratkou složenou z iniciál jeho jména (Ingvar Kamprad), názvu rodné farmy (Elmtaryd) a nedaleké vesnice (Agunnaryd), byla odměna od jeho otce za úspěšně dokončená studia.

Od per k nábytku

Kamprad se vyučil tesařem, a přestože celoživotně trpěl dyslexií, měl výborné výsledky.

IKEA zpočátku prodávala pera, peněženky, rámy na obrázky, ubrusy, hodinky, šperky a nylonové punčochy – tedy vše, co bylo žádané, a za nízkou cenu.

Když se jeho podnikání rozrostlo do té míry, že Kamprad sám nezvládal prodávat zboží po telefonu, začal inzerovat v místních novinách a provozovat improvizovanou zásilkovou službu. Zboží dopravoval na blízkou železniční stanici pomocí místního mlékárenského auta.

Prvním kusem nábytku, s nímž pozdější „král ložnic a kuchyní“ vyšel na trh, byla v roce 1948 replika kuchyňského stolu jeho strýce. Objednávky se jen hrnuly. V roce 1951 už Kamprad tiskl historicky první katalog IKEA a dva roky poté otevřel ve švédském Älmhultu první předváděcí centrum nábytku.

Otec nábytku v krabici

Fenomenální úspěch švédského nábytkářského kolosu ovšem spočívá v konceptu stavebnice. Nábytek v krabici si zákazníci snadno přepraví a vcelku nenáročně pomocí obrázkového návodu smontují sami doma.

O možnosti plochého balení se Kamprad začal zajímat ve chvíli, kdy jeden z jeho prvních zaměstnanců odšrouboval nohy od stolu, aby se mu lépe vešel do auta.

Vizionář Kamprad přišel s modelem jednoduchého a praktického výrobku a zároveň se systémem obchodu, který umožňuje výrobky udržovat na relativně nízkých cenách.

„Nejsme luxusní firma, chceme oslovit většinu – to je naše motto,“ říkával.

Piják i mladý fašista

Kampradův život provázel nejeden skandál. Byl například kritizován za to, že v mládí koketoval s fašismem. Se svou nacistickou minulostí se sám svěřil v roce 1988. Tehdy připustil, že byl blízkým přítelem švédského fašistického aktivisty Pera Engdahla a v letech 1942 až 1945 i členem jeho hnutí.

Své tehdejší jednání označil za mladickou hloupost a největší chybu svého života. Veřejně se omluvil a všem svým zaměstnancům, mezi nimiž byli i ti židovského původu, napsal kajícný dopis. Podle knihy Elisabeth Asbrinkové z roku 2011 byl ale Kamprad sympatizantem a aktivním náborářem švédské nacistické skupiny ještě dlouho po konci druhé světové války.

Obhájit se dokázal i v osmdesátých letech, kdy se ukázalo, že je desítky let závislý na alkoholu. Polští výrobci nábytku ho prý naučili pít v míře větší než velké. Přiznal diagnózu „kvartálního pijáka“ a na radu lékařů každé tři měsíce na čas abstinoval. Po letech označil svůj alkoholismus za překonaný.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Kouzlo výrobků IKEA? Ty populární jsou stále levnější

Strýček Skrblík z blešáku

Otec nábytku v krabici měl také pověst strýčka Skrblíka. „Neznám lepší způsob vedení lidí než jít příkladem. Pro mne by bylo nepřijatelné cestovat první třídou, kdybych věděl, že kolegové jsou v turistické,“ uvedl ke své proslulé šetrnosti.

V dokumentárním pořadu televize TV4, který byl odvysílán krátce před jeho 90. narozeninami, dokonce uvedl: „Podívejte se na mě – nemyslím, že mám na sobě něco, co bych nekoupil na bleším trhu. Chci tím říct, že se pokouším dávat správný příklad. Mluvíme-li o tom, že máme žít úsporným a efektivním způsobem, musíme se tak chovat, ne o tom jen mluvit.“

Přestože se z něj stal miliardář, jehož modro-žlutý nábytkářský kolos ovládá asi pětinu světové produkce s nábytkem, vedl poměrně skromný život. Jezdil obstarožním volvem, cestoval druhou třídou a sbíral sáčky čaje a balíčky cukru z restaurací.

Podle některých pramenů dokonce naváděl své zaměstnance, aby vždy popisovali papír z obou stran. Neměl rád plýtvání. Chodil se stravovat do levných restaurací v IKEA a vánoční dárky a balicí papír nakupoval ve slevách. „Šetrnost je zakódována v povaze Smålandu. U nás obrátíme každou korunu dvakrát,“ uvedl.

Jeho ekonomičnost mu však nebránila koupit si vinici v Provence, rozlehlé panství ve Švédsku a vilu na kraji švýcarského Lausanne, v níž žil v letech 1976 až 2014.

České kořeny

Kampradova babička pocházela ze Sudet, z oblasti poblíž Mostu, odkud se na konci 19. století odstěhovala do Švédska. Kamprad poprvé navštívil tehdy ještě Československo už v padesátých letech. První obchod zde otevřel v roce 1991.

Dnes má řetězec v Česku čtyři prodejny a pátý showroom se chystá otevřít v centru Prahy. Češi v Mekce nábytku loni utratili téměř deset miliard korun.