Armády pod klimatickou palbou. Spalují moc benzinu a fosilních paliv

Vojenský konflikt znamená kromě obětí mezi vojáky, případně civilisty, také ničení planety. Dříve se upozorňovalo na masivní použití herbicidu Agent Orange ve Vietnamu. Ten zničil místní pralesy, během Války v Zálivu zase celé týdny hořela ropná pole.

V posledních letech se začíná stále více upozorňovat i na ohromné emise uhlíku, jež způsobují nejen ozbrojené konflikty, ale samotný provoz armád. Sektor vojenství čelí tlaku, aby „zezelenal“ stejně jako jiné obory lidské činnosti jako je doprava, energetika nebo zemědělství.

Je zajímavé, že doposud se vojenské emise do žádných mezinárodních klimatických smluv nepočítají. Už před Kjótským protokolem v roce 1997 si americká armáda vymínila, že nemusí omezovat svou uhlíkovou stopu. Výrazně by to totiž zkomplikovalo její operační nasazení.

Neomezovat dominanci

„Americká armáda nechtěla omezovat svou dominanci nějakou regulací,“ vysvětlila politoložka Neta Crawfordová z Bostonské univerzity, jež se podílí na projektu Náklady války.

Krátce po rozpadu Sovětského svazu se americká generalita obávala, že by mohla klimatickými závazky ohrozit svou pozici globálního hegemona.

Ve své práci z roku 2019 Crawfordová upozornila, že by americká armáda byla jedním z největších znečišťovatelů planety, pokud by se počítala jako samostatný stát. Patřila by mezi padesátku největších „ropáků“ světa, předstihla by Švédsko nebo Dánsko.

Akademický tlak na armády

Její práce ukazuje na větší akademický zájem o to, dostat pod tlak v rámci klimatického boje i vojenský sektor. Dodala, že američtí vojáci, kterých je milion a půl, se od roku 2001 permanentně angažují ve světových konfliktech a participují na různých operacích v 80 zemích světa.

Pozornost zaujala také studie britských univerzit v Lancasteru a Durhamu. Tamní vědci upozornili na to, že se americký válečný stroj dá považovat za největšího institucionálního konzumenta fosilních paliv na světě. Většina emisí připadá na americké letectvo.

GRAF: Emise uhlíku americké armády
Data za rok 2017,v kilotunách ekvivalentu CO₂.

Zdroj: Oliver Belcher, Patrick Bigger,Ben Neimark,Cara Kennelly: Hidden carbon costs of the “everywhere war”: Logistics, geopolitical ecology, and the carbon boot-print of the US military

Vojáci urychlují oteplování

V posledních dekádách dochází k paradoxní situaci. Ačkoliv se vojenští plánovači dlouhodobě obávají, že ozbrojené konflikty budou vyvolány klimatickou krizí, samotní představitelé ozbrojených složek nedělají nic proti tomu, aby tuto změnu neurychlovali, kritizuje přístup generálních štábů na celém světě Crawfordová.

Americká armáda se pouze na změnu klimatu připravuje například tím, že své námořní základny na Floridě a Virginii upravuje, aby odolávaly častějším a ničivějším povodním.

Armádní vývoj přitom patří mezi průkopníky technologií jako jsou solární systémy, biopaliva a vozidla na elektrický nebo hybridní pohon.

Tato opatření ale mají ve většině případů čistě vojenský cíl – například omezenou dostupnost ropy -, nikoliv adaptaci na změnu klimatu, upozornil Patrick Bigger, odborník na americké vojenské emise  skleníkových plynů z Centra pro životní prostředí na Univerzitě v Lancasteru. Uvádí, že americká armáda denně spotřebuje 270 tisíc barelů ropy.

Změna přístupu

Ředitel pro výzkum a politiku organizace The Conflict and Environment Observatory (CEOBS) Dough Weir, jež monitoruje ekologické dopady vojenských konfliktů, tvrdí, že armády na celém světě musí přejít od uvažování o „energetické bezpečnosti“ v rámci svého fungování k řešením, která budou ke klimatu šetrná.

Ani postupný a často rétorický posun k obnovitelným zdrojům nepovede k výraznějšímu snižování emisí uhlíku. Zejména pokud se jedná o vojenský konflikt, kdy jdou „klimatické a ekologické“ dopady stranou. Jako příklad uvedl masivní odlesňování během dlouhotrvajícího konfliktu v Kolumbii mezi vládou a jednotkami Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC).

Deborah Burtonová z britské organizace Tipping Point North South (TPNS)také prosazuje koncept obrany, jež bude reflektovat změny klimatu. Zároveň zdůrazňuje, že v současných debatách o klimatické politice zohlednění dopadů armádního sektoru chybí.

To potvrdil i Patrick Bigger, když poukázal na to, že nový americký prezident Joe Biden ve svých klimatických plánech americké vojenské základny a mise po celém světě zmiňuje jen málo. Ministerstvo obrany přitom z amerického rozpočtu spotřebovává 800 miliard dolarů.

VÍCE k TÉMATU:

Jiří Hynek (AOBP): Koronakrize dopadla i na vojáky. Výpadek zakázek ale musí armáda dohnat

Renesance palivových článků. Německá firma věří v restart technologie, pro armádu, lodě i vysílače 5G

Česká armáda mění svůj arzenál. Není sama, zbrojení probíhá po celém světě

Dekarbonizace je poslední šancí Evropy na cestu k prosperitě

Armády se emisemi nechlubí

Ani vojenské síly v rámci EU nereportují svou uhlíkovou stopu. Zdůvodňují to bezpečnostními obavami, kritizuje Linsey Cottrellová z CEOBS.

Na příkladu britské armády ilustruje, že emise musí být alespoň třikrát vyšší, než armáda oficiálně připouští. Nezahrnují totiž emise produkované při výrobě vojenského vybavení a zbraní. A pokud neexistují transparentní data, není možné hovořit o snižování emisí ve vojenském sektoru.

Weir dodal, že si armády vyjednaly v oblasti ochrany životního prostředí řadu výjimek. Kromě emisí skleníkových plynů to jsou také standardy pro nakládání s chemickými látkami a s odpady.

Odhaduje se, že pálení ropných vrtů nepřítele během války v Perském zálivu v roce 1991 způsobilo dvě až tři procenta celosvětových emisí a ilustruje to i přístup vojáků k ekologii jako takové.

Moderní zbraně palivem nešetří

I modernizace výzbroje armád včetně letounů a válečných lodí (jen ty největší jsou na jaderný pohon) znamená ve velké míře používání fosilních paliv, dodal Bigger.

„Jak se mohou armády dekarbonizovat, když budou mít ve službě v příštích dekádách doslova žrouty na fosilní paliva,“ klade řečnickou otázku Burtonová.

Například nové stíhačky F-35 za letovou hodinu spálí 5 600 litrů paliva, což je mnohem víc než starší stíhačky F-16, které měly průměrnou spotřebu 3 500 litrů za hodinu, stěžují si ochránci přírody v Norsku.

NATO a uhlíková neutralita

Tlak na snižování emisí zasáhl i vedení Severoatlantické aliance. Začíná hovořit o uhlíkové neutralitě.

Členské státy mají modernizovat armádní sbory tak, aby ideálně dosáhly v roce 2050 uhlíkové neutrality, což je z praktického hlediska téměř neproveditelné. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg má vypracovat „realistický, ale zároveň ambiciózní plán“ pro snížení emisí v Alianci.

Cotrellová je ale v tomto ohledu velmi skeptická, pokud jednotlivé členské státy neposkytnou jasné závazky, že budou emise v armádách snižovat. Globálně se na armádní výdaje ročně utratí dva biliony dolarů, což je dvanáctkrát tolik než na klimatická opatření, dodala klimatická aktivistka Burtonová.