Budoucí nové reaktory přinášejí i šanci prodat české jaderné know-how v zahraničí

Budoucnost českého jádra stojí a padá s budoucí dostavbou Dukovan a Temelína. O tom, kdo se na ní bude podílet, se má rozhodnout letos. Česká vláda bude vybírat z nabídek dvou uchazečů. Těmi jsou francouzská společnost EdF a jihokorejská KHNP.

Do konce dubna oba koncerny předloží závazné nabídky ke stavbě rovnou čtyř reaktorů ve výše zmíněných lokalitách, přičemž první na řadu přijdou Dukovany. Projekt nových reaktorů by měl být největší investicí Česka v novodobé historii. Výstavba prvního má začít v roce 2029 a zkušební provoz v roce 2036.

České jaderné směřování, respektive výsledek dukovanského tendru navíc určí i další směřování našeho jaderného průmyslu. Ten by díky jaderné renesanci měl navíc získat šanci na další odbyt a zakázky v jiných zemích.

Kde je šance

Pojďme se podívat, kde by se mohli čeští jaderní subdodavatelé uchytit. Francouzská EdF staví v domovské Francii, kde by podle prezidenta Emmanuela Macrona měla od roku 2035 spustit až 14 nových reaktorů. EdF ale staví také v Británii nebo třeba v Indii či Kazachstánu.

A rozhodně bude chtít stavět i v sousedním Polsku, které – ač dosud nejaderné – má s tímto zdrojem energie velké plány. Poláci chtějí v rozmezí let 2033 a 2043 spustit hned šest velkých reaktorů.

Po našich sousedech pokukuje i druhý uchazeč v českém jaderném tendru, tedy jihokorejský KHNP. „Všichni dodavatelé se logicky soustředí v první řadě na našeho severního souseda a Česko berou jen jako takovou zastávku po cestě,“ poznamenává profesor ČVUT a odborník na jadernou energetiku Radek Škoda.

Na jeho slova lze namítnout, že pro Francii má český tendr velký význam. Důkazem je i březnová návštěva prezidenta Emmanuela Macrona v Praze, zatímco v Polsku nebyl. Kromě politických setkání u nás vystoupil i na Česko-francouzském jaderném fóru, kde hovořil o společné jaderné budoucnosti. Na fóru také zaznělo, že vzájemná spolupráce s Francií v oblasti energetiky se neomezuje jen na to, kdo bude stavět reaktory, ale i na spolupráci v oblastech jaderného paliva, vědy a výzkumu a dalších souvisejících technologií.

Oproti Česku jsou zase polské jaderné plány nejen daleko razantnější, ale také důslednější. Před pěti lety Poláci jasně nalinkovali, jak má jejich jaderná budoucnost vypadat. Do roku 2043 by mělo být zprovozněno celkem šest velkých reaktorů ve dvou lokalitách. Investorsky by tento program měla řídit nově založená státní firma, nicméně až do výše 49 procent by do ní měli vstoupit strategičtí partneři – dodavatelé.

Odborníci stárnou

Český, respektive československý jaderný průmysl byl považován – vzhledem k tomu, že byl součástí socialistického tábora v čele s Ruskem – za velmi kvalitní. Navíc dvě jaderné elektrárny na území Česka umožnily vybudovat i solidní vzdělávací zázemí, z něhož vzešla celá řada odborníků.

Jádro se ale v předchozích letech stalo opovrhovaným zdrojem energie, zejména po havárii v japonské Fukušimě. V Německu to vedlo k totálnímu odklonu od tohoto druhu produkce elektřiny a v konečném důsledku to poznamenalo i místní odbornou obec.

„Populace pracovníků v energetice má v Česku nadprůměrné procento starších – a tedy i více nemocných – ročníků. Tito zkušení pracovníci se navíc v následujících deseti letech přesunou do důchodu a zájem studentů o středoškolské a vysokoškolské studium nebude dostatečný na to, aby je mladí lidé nahradili. Nemluvě o personálu pro nové energetické zdroje,“ nevidí budoucnost úplně optimisticky Škoda.

Jaderných specialistů, kteří vyrostli na stavbách Temelína a Dukovan, postupně ubývá s tím, jak jejich generace stárne. Nicméně stále máme slušné odborné zázemí i jaderný vývoj, který by se mohl uplatnit i jinde.

Odklon od Ruska

Před deseti lety u nás vláda zrušila tendr na dostavbu dvou bloků v Temelíně. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš (ANO) rezolutně odmítl finanční podporu projektu ze strany státu. A polostátní energetická společnost ČEZ nedokázala najít dostatek zdrojů, aby projekt zaplatila jen z vlastní kapsy (nemluvě o tom, že v ČEZu má hlavní slovo stát jako většinový akcionář ústy ministerstva financí).

Na druhou stranu zrušení tohoto tendru a hlavně geopolitický vývoj v dalších letech znamenaly odklon od ruského jaderného programu a vlastně i od toho čínského. Čínská korporace nebyla do tendru vůbec přizvána a ruský Rosatom byl „odstřelen“ ruskými agenty, kteří byli zapojeni do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014.

Ruský útok na Ukrajinu navíc znamenal i další omezení obchodních aktivit s Kremlem, což mimo jiné znamenalo, že palivo do českých reaktorů nyní dodává americký Westinghouse spolu s francouzskou společností Framatome.

Dvě třetiny českých firem

Pakliže ještě zůstaneme u domácího projektu, tedy u Dukovan, zde by měly české firmy zajišťovat více než polovinu všech prací. Podle Aliance české energetiky (CPIA) by se jen do dostavby Dukovan mělo zapojit 65 procent českých firem.

Český průmysl je schopen dodávat klíčová zařízení jaderné elektrárny od jaderného ostrova (z 50 procent) přes turbínový ostrov (z 85 procent) a systémy kontroly a řízení (ze 70 procent) až po stavební části (z 85 procent), uvádí aliance na svých stránkách s odkazem na analýzu NF VŠE v Praze.

„Při dostavbě jednoho bloku by došlo k navýšení HDP až o 234 miliard korun a příjmů veřejných rozpočtů až o 96 miliard korun. V případě dostavby čtyř jaderných bloků by navýšení HDP činilo až 936 miliard korun a příjmy veřejných rozpočtů by vzrostly až o 384 miliard korun za dobu výstavby,“ doplňuje aliance.

Zapojení českého průmyslu je navíc velmi důležité z hlediska reputace i dalšího exportu českého jaderného know-how. „Pokud firmy nedostanou příležitost na domácí zakázce, proč by měly akceptovat jejich know-how na zahraničních projektech? Ztratí reference, možnost kontinuálně navázat na existující know-how i obchodní příležitosti a servisní aktivity do budoucna,“ varuje aliance. Kromě členů aliance navíc v Česku působí desítky dalších firem a dodavatelů schopných realizovat zakázky pro jaderné elektrárny.

Francouzský vliv v Evropě

Nesmíme zapomínat ještě na další geopolitický faktor a tím je Evropská unie a její přístup k jaderné energetice. A na rozdíl od Německa s rozvojem jádra počítají vedle Poláků také Francouzi či Španělé. Nicméně Francie jako druhá největší ekonomika v EU bude mít silné slovo i u Evropské komise, která bude schvalovat státní podpory případných dalších bloků.

MAPA: Využívání jaderné energetiky v Evropě

Zdroj: World Nuclear Association

Plány na další výstavbu mají podle studie České spořitelny rovněž Bulharsko, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko nebo Slovinsko. „Čím dál silnější slovo získává na evropské půdě takzvaná nukleární aliance, reprezentovaná šestnácti evropskými zeměmi,“ podotýká Radek Novák z oddělení ekonomických a strategických analýz spořitelny.

A dodává, že české firmy by z dukovanského jaderného tendru mohly těžit i při stavbě dalších jaderných bloků v zahraničí. Odborníci se shodují na tom, že vítězný uchazeč o dostavbu Dukovan naváže s českými „jadernými“ firmami dlouhodobější spolupráce. To znamená, že se s ním „svezou“ i na dodávkách pro další nové jaderné elektrárny jinde ve světě.