Češi šetří skoro jako za covidu. Proč stoupá míra úspor?

Česká míra úspor ke konci roku opět překvapivě vzrostla. V posledním čtvrtletí dosáhla hodnoty 19,4 procenta (celkový údaj za rok 2023 byl 18,6 procenta, pozn. red.). To je z historického pohledu velmi vysoké číslo – dlouhodobě Češi před rokem 2019 spořili zhruba osminu ze svých příjmů.

Pak přišla pandemie covidu-19 a napříč vyspělým světem šla míra úspor prudce vzhůru. Stát garantoval domácnostem příjmy, které však častokrát nebyly kryté prací a nebylo je také kde utrácet (velká část segmentu služeb byla mimo hru).

Po odeznění pandemie začala míra úspor opět klesat, ale v Česku v souvislosti s energetickou krizí znovu překvapivě vzrostla. A to ve chvíli, kdy značná část domácností osekávala výdaje i na běžné útraty (například potraviny). V tu chvíli šla průměrná míra úspor opět vzhůru. A to o poznání více než v sousedním Maďarsku a zejména Polsku, kde domácnosti v průměru prakticky nic nespoří (viz graf).

GRAF: Srovnání vývoje hrubé míry úspor v Česku a Polsku
Od roku 2000 do roku 2024, v % disponibilního příjmu.

Zdroj: odhady pro ČR – Patria; odhady pro Polsko – Evropská komise

Jak je to možné a co to znamená? Zaprvé je třeba zdůraznit, že se jedná o průměrné míry úspor.

Důsledek inflační vlny?

A i když detailní čísla za příjmové skupiny nemáme k dispozici, zdá se, že nižší i střední třída se s inflační vlnou a prudkým propadem reálné mzdy v letech 2022 a 2023 srovnávala relativně těžko. Jednoduše řečeno, neměla moc z čeho spořit a za nárůstem míry úspor stály zejména domácnosti s vyššími příjmy.

Zadruhé se zdá, že bohatší české domácnosti jsou dlouhodobě opatrnější než sousedé v regionu. Globální nejistota a pravděpodobně i vyšší vládní deficity tak vedly k výraznějšímu opatrnostnímu odkládání peněz stranou.

Zatřetí, vysoká míra úspor ukazuje také na vyšší účinnost české měnové politiky. Zejména při porovnání s Polskem byla měnová politika utaženější – sazby se sice příliš nelišily (vrchol na sedmi procentech versus 6,75 procenta), z pohledu dlouhodobě nízkoinflačního Česka byly však takto vysoké sazby dlouho nezažitou zkušeností (naposledy v roce 1999).

Co čekat dál?

Vysoká míra úspor je minimálně směrem k roku 2024 a 2025 dobrou zprávou – oživení spotřeby domácností bude pomáhat nejen rostoucí reálná mzda, ale také lehce klesající míra úspor.

Otázka je, jak výrazně může míra úspor poklesnout? Vyšší příjmové skupiny pravděpodobně budou spořit o něco méně díky nižší míře globální nejistoty i kvůli poklesu úrokových sazeb.

Na druhou stranu výraznějšímu snížení míry úspor (do blízkosti dlouhodobého průměru v okolí 12 procent) zabrání vyšší úroveň rovnovážné reálné úrokové sazby.

Navíc rostoucí reálné příjmy mohou zvyšovat míru úspor i střední třídy (která v úsporách v posledních dvou letech zaostávala). Celková míra úspor tak může zůstat relativně vysoká.