Bankovní rada České národní banky (ČNB) ponechala na svém posledním zasedání sazby bez změny. Při vzpomínce na odpor členů rady k vyšším sazbám a při pohledu na makroekonomické fundamenty posledních měsíců to mohlo pro leckoho být překvapivé rozhodnutí.
Vždyť růst ekonomiky zůstal ve třetím čtvrtletí záporný, poptávka domácností je nadále pod předpandemickou úrovní roku 2019 a nijak rychle neroste, jádrová inflace za třetí čtvrtletí byla stejná (0,5 %) jako v roce 2020, nová prognóza čeká v prvním čtvrtletí sazby o 1,5 p.b. nižší, než jsou teď…
Argumentů pro snížení sazeb by nebyl nedostatek.
Obavy ČNB
Čeho se najednou ČNB bojí? Nejsou toto právě ta data, na která čekala? Odpovědi najdete v prohlášení po zasedání. Z něj plyne, že se centrální banka bojí rizika oživlé inflace. V prohlášení totiž stojí, že rizika nové prognózy jsou „výrazná a jdoucí proinflačním směrem.“
Tím hlavním je hrozba ztráty ukotvenosti inflačních očekávání, což by se podle ČNB „mohlo projevit ve zvýšených mzdových požadavcích. A také ve výraznějším přecenění na začátku příštího roku, které by znamenalo inflaci výrazněji nad cílem po celý příští rok“.
Dodávám, že se už dnes nejedná ani tak o riziko jako realitu: očekávání domácností jakož i firem (které čekají průměrnou inflaci v nejbližších třech letech přes 5 procent) jsou totiž stále znatelně zvýšená.
Při nejnižší nezaměstnanosti v EU se tak lze důvodně obávat, že růst mezd v roce 2024 (opět) nebude v souladu s růstem produktivity práce. A při pohledu na skokový nárůst inflace v minulém lednu pak také toho, že prodávající využijí leden 2024 k přepsání ceníků, což pak s námi jako vyšší inflace vydrží po celý rok.
Obzvláště když se ví, že domácnosti skrze velmi vysokou míru úspor vytvořily dostatečný polštář k absorpci cenového růstu.
VÍCE K TÉMATU:
ČNB už musí hlídat i pumpy. Dražší ropa a tedy i ceny pohonných hmot jsou proinflačním rizikem
Budou jestřábi v ČNB spokojeni s úsporným balíkem vlády?
Hledá si ČNB alibi házením vysoké inflace na bedra vlády?
Obavy z fiskálu
Dalším rizikem, které ČNB zmiňuje, je expanzivní fiskální politika. Ta s námi zůstane i v příštím roce. Díru ve strukturálním saldu vyhloubenou za covidu konsolidační balíček postavený na rušení (stále jen vágně definovaných) dotací nezasype.
Co tato diskuse o rizicích vlastně znamená? Jednou z možných interpretací je, že kdyby došlo v minulosti k rychlejšímu růstu sazeb, nezaměstnanost by dnes byla (třeba) pětiprocentní. A sedmi, osmiprocentní desetiletý výnos by snad i stát dotlačil dřív k výraznějším úsporám.
A my bychom si mohli být jistější, že podhoubí, ze kterého může inflace opět kdykoliv vyrašit, je slabší…