Česko je na cestě k „zombie demokracii“ úspěšné

Sklouzávání střední Evropy k „zombie demokracii“ je nebezpečné. Společnost má stále omezenější výběr možností odporu. Politické strany v populistické konkurenci v obavě před ztrátou hlasů taktizují a vyhýbají se principiálním střetům.

Předvolební politická scéna České republiky je toho nejlepším příkladem.

Prestižní americký časopis Foreign Affairs přinesl tento měsíc pozoruhodný text Kennetha Rosse, nazvaný „Věk zombie demokracií“ (The Age of Zombie Democracies). Autor je výkonným ředitelem Human Rights Watch, jedné z nejznámějších nevládních organizací na obranu lidských práv ve světě.

Předtím proslul jako federální prokurátor v New Yorku a vyšetřovatel skandálu s tajným prodejem zbraní Iránu, kterým administrativa Ronalda Reagana v 80. letech podporovala protikomunistické povstalce v Nikaragui.

Podle Kennetha Rosse se v posledních deseti letech na jedné straně zdokonalovaly techniky „řízené demokracie.“ Tou autokratičtí vládci v nejrůznějších částech světa ovlivňovali parlamentní volby, které jim i jejich vládám dávaly zdání legitimity.

Nejčastějšími metodami byla monopolizace médií, omezování občanské společnosti, manipulace státních institucí a zneužívání veřejných zdrojů.

Diktátor průkopník: Miloševič

Ve stejném období se však v řadě zemí dokázaly opozice a občanská společnost mobilizovat na obranu demokracie, například v Rusku, Egyptě, Turecku nebo Venezuele.

A tak autokraté na celém světě přitvrdili. Počty vražd nepohodlných novinářů, věznění, vyhánění do exilu nebo únosů představitelů opozice spolu s omezováním svobody slova v posledních několika letech výrazně stouply.

Dodejme, že jako asi vůbec první „postmoderní diktátor“ se projevil už v 90. letech minulého století jugoslávský prezident Slobodan Miloševič. Pochopil a vyzkoušel v praxi, že ani v době války nemusí usilovat o stoprocentní kontrolu nad společností. Ověřil, že stačí ovládnout státní televizi a rozhlas, a s osmdesátiprocentní většinou válkou zastrašeného obyvatelstva (a zkorumpovaným státním aparátem a justicí) si může kdykoliv dovolit i „svobodné volby“.

Od té doby se do ovlivňování společnosti nově zapojily sociální sítě, schopné v reálném čase formovat „veřejné mínění“, a mocenská hra se stala ještě jednodušší.

Zombie demokracie v Maďarsku

Kenneth Ross nazval novou situaci příhodným termínem „zombie demokracie.“ Tedy živou mrtvolou volebního politického systému, která sice jako demokracie vypadá, ale nemá nic z jejího obsahu. Jako jeden z příkladů uvádí režim prosazený Viktorem Orbánem.

Od roku 2010, kdy byl podruhé zvolen maďarským premiérem, ovládl většinu médií, vyměnil neposlušné soudce za poslušné, omezil práva občanské společnosti. A prosadil pro sebe výhodné změny volebních obvodů a všem poslušným rozhazoval veřejné prostředky. V roce 2019 přesto ve volbách ztratil vliv ve velkých městech. A tak se pustil do boje s Evropskou unií.

Obranu „národních zájmů“ pak příhodně doplnila „národní mobilizace proti covidu“. Omezil samosprávu univerzit a z Budapešti vyhnal prestižní mezinárodní Středoevropskou univerzitu financovanou Georgem Sorosem.

Orbán přitom sám kdysi vystudoval za peníze Sorosovy nadace Open Society Fund. A jako mladému demokratovi mu pranic nevadil mecenášův maďarsko-židovský původ. Dnes z něj cynicky udělal billboardový symbol údajného světového židovského spiknutí proti maďarské domovině.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jakou máme demokracii – parlamentní, nebo prezidentskou? Podle odborníka si musíme vybrat

Žijeme v rozdělené společnosti. Průzkum „různých světů“ zmapoval, co štěpí Čechy

Hlavně opatrně aneb kdo se bojí českého prezidenta

Anatomie neúspěchu. Pandemie otestovala připravenost Česka na nečekané ohrožení

Babiš, Zeman, Orbán? Jako z 19. století

Je skvělé, že západní společenskovědní debata v posledních letech začíná konečně procitat z naivního ideologického nadšení nad porážkou komunismu a „vítězstvím demokracie“, které ji ovládalo v posledních desetiletích.

Nástup populistů, jako je Donald Trump nebo Boris Johnson, a proměny tradičních politických stran v centrály záměrně vyhrocených on-line kampaní k takovému probuzení jistě pomohly. Stejně jako neúspěch „demokratizačních“ tažení v Iráku a Afghánistánu.

Střední Evropa může dodat ještě jiné poučení. V 19. století myšlenku demokracie přijala především jako nástroj k prosazení nezávislé národní státnosti. Národní zájem, definovaný vždy jen úzkou šlechtickou nebo intelektuální elitou, tak byl od počátku nadřazen občanskému principu a pojetí právního státu – a to platí pro středoevropské chápání demokracie ještě dnes.

Viktor Orbán, Jaroslav Kaczyński, Andrej Babiš či Miloš Zeman vlastně jen kopírují narodnické stereotypy 19. století. A zcela upřímně nerozumějí, proč jim Evropská unie vytýká ovlivňování soudců, omezování svobody slova, korupci nebo příklon k otevřeně nedemokratickému Rusku.

Smrtelný klid v Česku

Sklouzávání střední Evropy k zombie demokracii je nebezpečné. V Česku už zombie prezidenta máme. Trestně stíhaného premiéra s minulostí agenta komunistické Státní bezpečnosti nebo politické strany pokrývající korupci svých špiček také.

Oligarchizaci médií – naštěstí ne úplnou – a politický tlak na média veřejnoprávní taktéž. Protestní hnutí Milionu chvilek s pandemií vyšumělo a protestní politika relativně mladých Pirátů zkrotla k nepoznání.

Takže máme vlastně štěstí. Je tu takový klid, že další přitahování šroubů ani není zapotřebí. V justici, policii a na státním zastupitelství je dost lidí ochotných naslouchat mocným.

A když se jeden výbor Senátu odváží vyslovit, že zombie prezident není schopen výkonu jemu svěřené funkce, okamžitě se objeví „experti“, kteří mimo jakoukoliv veřejnou diskuzi přispěchají s radou tento zásadní ústavní problém raději neprojednávat.

A politické strany se raději dívají jinam a mlčí. Prezident bude rád. Dosáhne odvolání šéfa tajné služby. Volby mu opět dodají zdání legitimity a svojí kamarile a jejím kšeftům bude moci dál poskytovat ochranu.

Živá mrtvola volebního politického systému, která sice jako demokracie vypadá, ale nemá nic z jejího obsahu…

Článek, jehož autorem je Jan Urban, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.