Chiméra malých modulárních reaktorů – na českou elektřinu NE, pro teplo ANO

Tři tajemná písmena SMR ještě donedávna skrývala zkratku pro malé (S – 300 MWe) a střední (M – 700 MWe) reaktory, tedy i stávající čtyři reaktory v Dukovanech jsou SMR.

Nově dnes SMR znamená marketingový název pro reaktory menší než 300 MWe, kde M se bere jako „modulární“ (nikoli původní medium, pozn. red.), i když některé modulární rozhodně nejsou. Je potřeba napsat, že těchto „malých“ reaktorů bylo a je na světě provozováno nejvíce, ne však na výrobu elektřiny pro města.

Tlakovodních reaktorů S9G firmy General Electric (GE) je dnes v provozu celkem 22 kusů na ponorkách třídy Virginia a další se staví. Ještě více bylo postaveno a provozováno reaktorů na ponorkách Los Angeles, šlo o 62 reaktorů S6G, opět firmy GE. Dalo by se s nadsázkou napsat, že GE je vyrábělo pro ponorky v sérii jako Baťa cvičky.

Řez ponorkou Virginia. Zdroj: World Defense

Není tedy divu, že velká skupina reaktorů SMR jsou ty „ponorkové“ upravené pro souš. A stavějí je země, které potřebují „zabavit“ vojenské inženýry mezi výstavbou nových vojenských zařízení.

To je situace například britské firmy Rolls Royce, která po dokončení ponorek třídy ASTUTE potřebuje udržet vývojovou skupinu jaderných inženýrů. Proto je teď nechá vyvíjet SMR, i když takový reaktor Velká Británie rozhodně nepotřebuje.

Řez ponorkou Astute. Zdroj: World Defense

Vhodné pro odlehlé lokality

Země s roční spotřebou elektřiny větší než 10 TWh (jeden 300MWe reaktor vyrobí cca 3 TWh elektřiny ročně) a dobrou sítí SMR vůbec nepotřebují. Tento typ reaktorů se hodí na ostrovy, vojenské základny, tedy na Sibiř, Aljašku a všude tam, kde není propojení s jinými zdroji.

Asi není divu, že jediný SMR dnes v provozu je ruský KLT-4OS, původně reaktor z ledoborce, a to na Čukotce, která je odříznutá od zbytku světa.

Velké jaderné země, například Francie, USA, Korea, o SMR na svém území vůbec neuvažují. Soustředí se na bloky 1200 MWe a více. To platí i pro střední země s dobrou sítí, například Finsko a Maďarsko.

Ale i malé země chtějí raději stavět velké reaktory. Například země menší než Česko, Slovinsko či Nizozemsko (studie KPMG) o SMR vůbec neuvažují. V Evropě jediná země, kde zatím SMR dává smysl, je Estonsko vinou své malé spotřeby a elektrické sítě.

Temelín nedává smysl

Některé „střední reaktory“, které mají marketingovou značku SMR (například NuWard, BWRX300, Rolls Royce) mohou být vhodné do lokalit se špatným chlazením (u nás např. Dukovany či jih Polska).

Proč ale v Česku uvažuje Jihočeský kraj o stavbě malinkého SMR NuScale pro lokalitu Temelín, není nikomu jasné. Je to naprostá ekonomická a energetická hloupost, a to si jinak akčnosti jihočeského hejtmana Martina Kuby vážím.

Temelín má dost chladící vody na nové reaktory o kapacitě o cca 3500 MWe, tedy například dva EPR2 anebo armádu 44 malých SMR firmy NuScale.

Je to jako vytápět tělocvičnu buď jedním kotlem, anebo 22 topítky… a mít je všechny v jednom rohu.

Jaderné výtopny čekají

Doposud jsme rozebírali situaci pro elektřinu, kterou není problém dopravit přes celou zemi.

Zcela jiná je situace pro teplo, neboť  to lze dopravit reálně na vzdálenost 40 kilometrů (například Mělník–Praha), dále ne. Jaderné výtopny o výkonu 50–200 MW mohou zásobovat velká města, kde je dnes drahé teplo z plynu.

První vlaštovkou je čínský projekt HAPPY200. Koncept vytápění dnes nejdále posouvá český projekt TEPLATOR, který dokáže vyrobit až 150 MW z použitého jaderného paliva, kterého v Česku máme několik tisíc kusů. A to tepla levného.

Řez teplárenským reaktorem TEPLATOR. (Zdroj: www.teplator.cz)

Například cena tepla pro Jablonec nad Nisou z plynu je na tuto sezonu 2000 Kč/GJ, TEPLATOR dokáže vyrobit teplo hluboce pod 200 Kč/GJ. Není divu, že dovozcům plynu dělá TEPLATOR a jaderné teplo mnoho vrásek… 🙂

Tento článek je privátním názorem autora a NEREPREZENTUJE postoj institucí, ve kterých autor působí či s nimi spolupracuje (např. CIIRC ČVUT či FEL ZČU), ani s těmito institucemi nebyl předem konzultován.