Čínský Marshallův plán: Z Pekingu se stal největší vymahač dluhů na světě

Ekonomická pomoc největší asijské ekonomiky řízené komunisty v čele s prezidentem Si Ťin-pchingem se někdy přirovnává k ekonomické pomoci Spojených států Evropě po druhé světové válce, jež se proslavila jako Marschallův plán (viz box).

Jedná se celkově o 21 tisíc infrastrukturních projektů po celém světě. Čína půjčila, hlavně chudším zemím, celkově 1,3 bilionu dolarů, aby si zajistila ekonomický i geopolitický vliv mimo své území.

Po 10 letech od vyhlášení projektu nové Hedvábné stezky (známý také jako Belt and Road Initiative – BRI, pozn. red.) od prezidenta Si přichází vhodný čas k rekapitulaci, v jakém stavu se nachází celý projekt, kterou čínská hlava státu představila v září 2013.

Kupování vlivu v chudých zemích

Z celkové obří částky totiž většina finančních prostředků skončila v zemích, které už nyní mají zásadní problémy své závazky splácet. Jedním z nejhorších příkladů je Srí Lanka, která v podstatě ekonomicky zbankrotovala.

Naopak Filipíny jsou jednou z mála zemí, které z BRI odstoupily. Financování tamní železniční infrastruktury slíbilo převzít Japonsko a Spojené státy.

Za jakých podmínek tedy mohou chudé státy splácet obrovské půjčky od čínského režimu, které měly za cíl financovat stavbu mostů, přístavů, železnic a dálnic? A jak tyto peníze vymáhá přímo Peking?

Kritici tvrdí, že „čínský rudý drak“ záměrně vsadil na země, které nejsou schopny velké finanční závazky splácet. Touto strategií posiluje svůj vliv v dotčených zemích. Navíc nedbá na obrovskou ekologickou zátěž, kterou výstavba v mnoha lokalitách působí.

Zakázky pro čínské firmy

Další výtkou je také to, že si Čína fakticky přihrává „malou domů“. Výstavba většiny projektů totiž připadla čínských firmám, které si na práci vozí rovněž dělníky z Číny. Neprůhledný systém zakázek navíc vede k nárůstu nákladů, stěžují si hostitelské země, které se nechaly ukolébat čínskými sliby.

Po deseti letech je řada půjček splatná a z Číny se stává obrovský vymahač dluhů, napsal web Deutsche Welle.

Agentura AidData odhadla, že 80 procent všech půjček poskytnutých Čínou v rozvojovém světě je splatná v zemích, které jsou zároveň ve finančních problémech. Nesplacený dluh bez úroků podle agentury činí minimálně 1,1 bilionu dolarů.

Splátky po původní době splatnosti rychle narůstají. Problém pro většinu států je v tom, že prudce vyrostly také základní úrokové míry, což znamená prodražení dluhů.

Čína zvyšuje úrokové sazby

Čína v některých případech zdvojnásobila úrokovou sazbu u sankcí za pozdní platby ze 3 procent na 8,7 procenta.

Navíc Světová banka upozornila na to, že Peking musí poskytovat další miliardy dolarů na záchranné finanční programy v nejhůře dotčených zemích. Takže se finanční závislost na říši středu u dlužníků dále prohlubuje.

MAPA: Kudy má vést nová Hedvábná stezka

Zdroj: Lommes/ CC BY-SA 4.0

Autoři zprávy americké univerzitní služby AidData, jež mapuje cesty finanční pomoci rozvojovému světu, navíc varovali, že Čína každým rokem poskytne třetím zemím (tedy těm nejchudším) půjčky ve výši 80 miliard dolarů.

Západ ale v pomoci chudým zemím zaostává a ztrácí tím vliv i renomé. Amerika je na úrovni 60 miliard dolarů, z velké části má na tom zásluhu soukromý sektor. Země G7 sice spustily před dvěma lety iniciativu Build Back Better World neboli B3W, jež má hedvábné iniciativě z Číny konkurovat. Projekt ale zůstává zatím hlavně na papíře.

EU zase uspořádala summit k programu Global Gateway, jež prosazuje šéfka Komise Ursula von der Leyenová. Celkový rozpočet na podporu infrastruktury v chudých zemích je naplánován až na 300 miliard eur. Má za cíl posílit vliv Evropy na takzvaném globálním jihu, který zahrnuje země Jižní Ameriky, Afriky a Asie.