Čtvrtstoletí jaderného centra u Mnichova. Kritika špičkového výzkumu sílí

Letos si Japonci se zbytkem světa připomněli tak trochu smutné výročí 10 let od jaderná havárie v Fukušimě. Ta byla hlavním důvodem, že se Německo definitivně vzdalo jaderné energie.

Posledních několik jaderných bloků bude u našich sousedů odpojeno na konci tohoto a příštího roku. V rámci takzvané Energiewende se už Němci s jádrem – na rozdíl od Francie a dalších zemí v EU – nepočítají.

A na růžích nemá ustláno ani jaderný výzkum. Ukazuje to debata okolo reaktoru FRM II v Garchingu u Mnichova, který provozuje Technická univerzita Mnichov.

VIDEO: Výzkumné jaderné pracoviště v Garchingu 

Zdroj: Youtube.com/Research Neutron Source Heinz Maier-Leibnitz (FRM II)

Uran trnem v oku

Před 25 lety bylo spuštění tohoto projektu oslavováno jako důkaz německé technologické vyspělosti. Nový vědecký zdroj se měl stát místem mezinárodního špičkového výzkumu. Ale po čtvrtstoletí se nálada v německé laické a částečně i odborné veřejnosti radikálně
změnila.

Reaktor měl primárně sloužit jako zdroj neutronů pro výzkum včetně medicínského využití. Jelikož používá obohacený uran, je jeho použití nyní v Německu považováno za kontroverzní.

Ochránci přírody a neziskové organizace požadují jeho odstavení a likvidaci. Stejně tak němečtí Zelení, kteří pravděpodobně budou součástí nové německé vlády a jejich kritický názor na jádro je kvůli jadernému odpadu znám.

Jaderný výzkum začal za nacismu

Reaktor nese jméno po fyzikovi Heinzu Maier-Leibnitzovi, jenž se zaměřoval na výzkum radioaktivních látek pro využití v biochemii a medicíně.

Po druhé světové válce byl poradcem Spolkové vlády v oblasti jaderných programů. Nutno říci, že se za války podílel i na nacistickém jaderném výzkumu pro vojenské účely.

V dubnu 1996 byli bavorští politici při slavnostní otevíráním nového výzkumného reaktoru přesvědčení, že Německo otevírá další úspěšnou kapitolu ve výzkumu nových jaderných technologií.

Výzkum jádra tu probíhal už od 50. let minulého století a podílel se na něm zmíněný Maier-Leibnitz i předválečný nositel Nobelovy ceny za fyziku Werner Heisenberg.

Bavorsko a jaderné zbraně

Zpátky ale k výzkumnému reaktoru. Němečtí fyzici v 50. letech minulého století přesvědčili politiky v Bavorsku, zejména tehdejšího spolkového ministra pro atomovou energii Franze Josefa Strauße (CSU), aby byl v Mnichově vybudován výzkumný jaderný reaktor.

Strauß byl také později ministrem obrany Německa a prosazoval, aby němečtí vědci pracovali na vývoji německého jaderného arzenálu. Nakonec se ale bundeswehr musel spolehnout na americké jaderné hlavice.

Aby jaderné pracoviště na Technické univerzitě nevznikalo uprostřed Mnichova, vyrostlo nové centrum v Garchingu v blízkosti řeky Isar, jež měla zajistit pro reaktor chlazení. To se nyní ukazuje jako jeden z nejspornějších námitek zelených politiků a ochránců přírody.

Útroby německého výzkumného jaderného reaktoru v Garchingu. Zdroj: W. Schürmann / TUM

Jaderné vejce veřejnost podporovala

Už v roce 1957 vznikl v Garchingu vůbec první jaderný blok v Německu – výzkumný FRM I – kterému se přezdívalo podle tvaru ochranné kupole „jaderné vejce“.

V té době veřejnost s jaderným výzkumem souhlasila, měl jednomyslnou podporu místní radnice. Doba výstavby trvala pouhý rok. Jeho instalovaný výkon byl čtyři megawatty. V provozu tento „jaderný veterán“ vydržel až do roku 2000.

O čtyři roky, tedy před čtvrtstoletím – v roce 1996 – se začalo s výstavbou nového reaktoru o výkonu 20 megawattů. Ten se do provozu dostal v roce 2004. Od té doby vyrobil 420 kvadrilionů neutronů, což je podle výzkumného centra Maier-Leibnitz-Zentrum (MLZ) počet zrníček písku na Sahaře krát šest tisíc.

Výzkum pro celý svět

Stovky vědců z celého světa tu provádějí experimenty v oblasti fyziky, chemie, biologie, výzkumu materiálů nebo historie. Dvě třetiny času se využívají právě pro mezinárodní výzkum, třetina provozu je vyhrazena pro potřeby samotné Technické univerzity v Mnichově nebo pro průmyslové a medicínské projekty. Vyrábějí se tu například radioizotopy pro léčbu rakoviny prostaty a jater.

Mezi největší vědecké objevy FRM II v posledních letech patří objev a výzkum tzv. skyrmionů, subatomárních kvazičástic, jež mají umožnit ukládat data na menším prostoru než nyní.

Provádí se tu i systematický výzkum lithium-iontových baterií a vývoj alternativních akumulátorů.

Tento druh výzkumu je možný právě díky vysokému toku neutronů, jež vznikají ve výzkumném reaktoru.

K tomu se používá vysoce obohacené uranové palivo izotopu uranu U-235. Od začátku provozu FRM II bylo v Garchingu už použito 69 kilogramů tohoto izotopu uranu.

Kritici: Je to nebezpečné

Odpůrci jaderného výzkumu i jaderné energie však kritizují právě používání vysoce radioaktivních látek. Podle nich by mohly být zneužity pro výrobu jaderných zbraní.

A vyhořelý jaderný odpad je také v Německu stále výbušnějším tématem, zejména pro voliče Zelených, kteří před zářijovými volbami do parlamentu posilují. Místo konečného jaderného úložiště není dosud vybráno.

Kritizován byl i původ jaderného paliva. Uran pochází z Ruska, samotné palivové tyče jsou vyráběny ve Francii. Vyhořelé palivo pak chladne šest a půl roku v Garchingu a pak je převezeno do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rusko-ČEZské jádro: Rusové vstupenku k informacím o dostavbě Dukovan už dávno mají

Zlé uhlí. Mladí aktivisté v Německu znovu ožívají a bouří se proti pomalému odklonu

Zpackaná Energiewende: Němci míří k energetické závislosti na sousedech

Soudní spor o legalitu

Spor se vede o to, že výzkumný rektor mohl používat vysoce obohacené palivo jen do roku 2010, později bylo povolení prodlouženo do roku 2018.

Od té doby podle kritiků univerzita provozuje reaktor protiprávně. Tvrdí to například organizace na ochranu přírody Bund Naturschutz in Bayern. Ochranáři podali žalobu k místnímu soudu.

Bavorské ministerstvo životního prostředí ale neshledalo, že by měl být provoz reaktoru protiprávní. Samotná univerzita navíc pracuje na modernizaci používaného paliva, ale k té zatím nedošlo.

Místní obyvatelé se však rovněž obávají, že je z výzkumného reaktoru vypouštěna radioaktivní voda do řeky Isar. Na druhou stranu díky jadernému výzkumu se ale z malé vesničky stal Garching univerzitním městem s 18 tisíci obyvatel.

Osud ve hvězdách

Výzkum tu více než rok neprobíhá. Reaktor byl odstaven 17. března 2020. Nejprve kvůli pandemii covidu, jež paralyzovala mezinárodní výzkum. Navíc došlo k úniku radioaktivního oxidu uhličitého, který ale byl podle univerzity minimální a nemohl ohrozit zdraví obyvatel v okolí.

Nicméně univerzita souhlasila s revizí metod údržby reaktoru. Akademici doufají, že budou moci reaktor – jenž je nejsilnějším zdrojem proudu neutronů v EU – opět spustit. Místní Zelení naopak požadují jeho definitivní odstavení.