Cyril Zapletal: Pokud má u nás dojít k renesanci těžby uhlí, musí přípravy začít hned

Je v současné době prudkého zdražení energií a zbavení se závislosti na ruském plynu reálná i v Česku renesance těžby uhlí? Tuto otázku jsme položili bývalému hornickému předákovi Cyrilu Zapletalovi. Sedmnáct let fáral na karvinském dole Barbora, jedenáct let stál v čele Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS PHGN). Později působil v politice jako poslanec za ČSSD za Liberecký kraj.

„Nedovedu si představit, že by se začalo znovu masivně těžit. I když potřeba pro energetiku, hutě a chemický průmysl zůstává v posledních letech téměř nezměněná,“ říká Zapletal v rozhovoru pro Peak.cz.

Podle jeho slov ale má smysl uvažovat a analyzovat prodloužení těžby kvůli vysokým cenám na burze elektrické energie. „V případě možného dalšího prodloužení těžby by OKD muselo s přípravami začít zřejmě nejpozději v polovině letošního roku,“ dodává.

I s ohledem na nové diskuse o energetickém mixu, dojde k renesanci uhlí?

Určitě nedojde v takovém rozsahu, jaký zde byl na konci 80. let minulého století. Šachty na Ostravsku, které už jednou byly zavřené a z důvodů bezpečnosti se postupně zasypávají, nebude zřejmě možné znovu otevřít. Otevření nové šachty je záležitost dlouhodobá a nákladná. Nedovedu si představit, že by se začalo znovu masivně těžit. I když potřeba pro energetiku, hutě a chemický průmysl zůstává v posledních letech téměř nezměněná.

Cyril Zapletal (72)

Cyril Zapletal je český politik, v letech 2006 až 2013 působil jako poslanec Parlamentu ČR, v 90. letech 20. století jako předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu. V letech 1967–1980 pracoval jako horník v dole Barbora v Karviné. Poté v období 1980–1988 působil na postu pomocného ekonoma v dole Darkov. V roce 1992 se stal předsedou Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, který zastupoval až do roku 2003. V roce 1992 organizoval velkou demonstraci horníků na Staroměstském náměstí v Praze, jejímž výsledkem bylo uvolnění čtyř miliard korun pro hornický sektor. Od roku 2003 do svého zvolení poslancem pracoval ve státním podniku Diamo coby asistent ředitele podniku.

Je útlum uhelných zdrojů důsledkem trendu z minulých let?

Došlo k masovému uzavírání dolů jak v uhelném, tak i rudném a uranovém hornictví. Po roce 1989 se havířům řeklo, že těžba není rentabilní a že se budou doly postupně zavírat. Víte, havířina je těžká robota. A mohou ji dělat jenom tvrdí chlapi. Před revolucí 30 povinných sobot ze zákona, častá práce o nedělích, přitom v extrémních podmínkách (horko, prašnost, hluk). Pochopit takový zlom, že nikdo nechtěl naše uhlí – a to se stalo prakticky ze dne na den –, bylo nad síly mnoha lidí, proto ta revolta. A dnes se naskýtá otázka, zda opravdu je ekonomicky výhodnější černé uhlí dovážet. Celospolečenské změny nejen u nás, ale v celé Evropě přinesly změny ve vnímání hornictví. Nicméně je třeba si uvědomit, že v tuzemském uhelném průmyslu stále pracuje zhruba 25 tisíc lidí, kterých se další útlum dotkne.

A pokud by k „renesanci“ došlo, tak by právě mohly nastat personální problémy, ne?

Máte pravdu, mohl by to určitý problém být, do penze míří stávající zaměstnanci a nových by byl nedostatek. Předcházející politika útlumu těžby neskýtala perspektivu pro dlouhodobé zaměstnání. A není zde ani jistota v tom, jak dlouho tato profese jako taková bude existovat. I když v Ústeckém kraji jsou tři hnědouhelné doly a zásob mají pod zemí víc, než kolik zatím smějí vytěžit. Do budoucna bude klíčové povolení k hornické činnosti.

Hornické bouře

Vraťme se v čase o 30 let zpět. V roce 1992 jste zorganizoval velkou hornickou stávku. Do Prahy přijelo demonstrovat několik tisíc naštvaných horníků. Co bylo cílem stávky?

V té době s námi horníky nikdo nejednal korektně. Prostě se pánové ve vládě rozhodli, že se přestane těžit uhlí,  a postarej se každý sám o sebe. Po té demonstraci však tehdejší premiér Václav Klaus pro útlum těžby nastavil pravidla hry a diskuse zkulturněla. On byl naprostý pragmatik, schopný tisku říkat, že žádné peníze nikdy nedá. Potom ale dal čtyři miliardy na tzv. sociálně-obligatorní dávky (renty, zvláštní příspěvek horníků, deputát), které se vyplácí doposud, prakticky 30 let, dnes již však minimálně. Věděl, že se nejedná pouze o rozkolísání sociálního smíru a drastické zvýšení nezaměstnanosti. Nejsem ale přesvědčen, že by se tehdy myslelo na energetickou bezpečnost.

Další protest horníků se odehrál v dubnu roku 2000 na dole Kohinoor v Mariánských Radčicích na Mostecku. Horníci zde 22 dní stávkovali kvůli obavám ze ztráty práce a uzavření dolu. Za formu stávky si zvolili to, že nevyfárali z hlubin na povrch…

Tenkrát jsem za ně vyjednával s vedením Mostecké uhelné společnosti, které důl patřil. Hlavní slovo měli strategický ředitel pro rozvoj Petr Pudil a personální ředitel Luboš Měkota. Oba byli jako vyjednavači za firmu nepřiměřeně tvrdí. Možná proto, že Pudil byl velmi mladý, žádná životní zkušenost. A personální ředitel Měkota patrně nezapomněl, že jsem ho porazil na sjezdu hornického odborového svazu, kdy proti mně kandidoval na předsedu a prohrál. Musel jsem přenést vyjednávání na úroveň Prahy. Tam jsem jednal s ministry a premiérem. Dojednali jsme kompenzaci pro horníky i finanční pomoc pro firmu na další provoz dolu po dohodě s panem Bobelou, finančním ředitelem Mostecké uhelné společnosti. Náš úspěch však byl jen poloviční. Polovina osazenstva musela z dolu odejít, což chápala jako prohru. Pro mě velmi smutné období.

VÍCE K TÉMATU:

Uhelné zdroje jsou kvůli Putinovi zpět. Aktivisté chtějí omezit i používání aut

Jak rychle by se Evropa měla odstřihnout od ruského plynu?

Konec uhlí v Německu a Česku: cíl stejný, ale česká cesta rozhodně složitější

Vraťme se tedy do současnosti – vláda Petra Fialy má v programovém prohlášení ukončení těžby hnědého uhlí v roce 2033. Jenže tu máme novou situaci a zdá se, že ve světle nových skutečností bude vše jinak.

Hnědé uhlí by se v Česku mohlo těžit i po roce 2033. Přestože má vláda toto datum v programovém prohlášení jako konečné pro využívání této suroviny, začala nyní jednat s těžaři o možnostech prodloužení těžby. Hlavním důvodem je podle kabinetu zajištění energetické bezpečnosti státu.

Navíc když jsou ceny na burze elektrické energie tak extrémně vysoké, těžba hnědého uhlí jako taková má samozřejmě velkou perspektivu.

Zatím vláda také schválila návrh na posun termínu zákazu provozu starých, neekologických kotlů o dva roky, tedy od září 2024. Zároveň došlo k omezení v kotlíkových dotacích na výměnu starých kotlů na pevná paliva i v programu Nová zelená úsporám na podporu pro plynové kotle. Bude tento termín dostatečný?

Podle mého soudu nebude. Rozevření sociálních nůžek nedovolí mnoha domácnostem vyměnit tepelné zdroje. Ani zvýšení dotací třeba na tepelná čerpadla tomu nepomůže. Inflace kolem deseti procent, prudké zdražení energetických vstupů do výroby všeho, včetně potravin. Vládu čeká nesmírně těžký úkol.

Uhlí po Labi, ale k nám

Těžba černého uhlí na Karvinsku měla skončit už letos. Oproti plánu se prodlouží do poloviny příštího roku. Bude stačit půl roku navíc na to, aby byly saturovány potřeby průmyslu, tepláren či chemických provozů?

Nevím. Ale když jsem si počátkem letošního roku četl v novinových titulcích, že do Ostravy přijela první loď s uhlím z Austrálie, bylo mi na těle podivně. Ona tedy přijela jen do Děčína, a ještě musela několik stovek tun vyložit v Německu, protože Labe nemělo dost vody. V Děčíně se uhlí přeložilo na vlaky a potom teprve na Ostravsko. Dřív se uhlí vozilo opačným směrem. Od nás do Německa a možná ještě dál.

V Česku je jediným producentem černého uhlí státní OKD, kde jste v minulosti také působil. Jak vidíte situaci tam?

OKD těžbu postupně ukončuje, protože se dlouhodobě nevyplácela. Důvodem byla restrukturalizace českého průmyslu, jeho menší potřeba černého uhlí, respektive produktů z něj, a konkurence polského uhlí. Firma těží už jen v dole ČSM, přičemž v celé OKD pracuje kolem tří tisícovek lidí.

Jenže máme novou situaci. Tady jde i o zajištění energetické bezpečnosti Česka v souvislosti s válkou na Ukrajině. Takže OKD má zpracovat analýzu dalšího možného prodloužení těžby do roku 2025, která zmapuje, zda je pokračování vůbec možné. Předmětem analýzy by mohly být také už uzavřené doly. V případě možného dalšího prodloužení těžby by OKD muselo s přípravami začít zřejmě nejpozději v polovině letošního roku.

Kabinet se chce zaměřit na podporu obnovitelných zdrojů, státní pomoc s instalací fotovoltaických panelů či tepelných čerpadel. Je toto cesta?

Ambice vlády připravit komplexní pětiletý projekt na zajištění energetické bezpečnosti České republiky s obnovitelnými zdroji počítá. Možná předchozí vlády měly udělat něco navíc, možná to ani v geografických podmínkách České republiky tak úplně nejde. Nemáme příbojové mořské vlny, řádně větrno je pouze na vrcholcích pohoří a sluníčko nesvítí dvanáct měsíců v roce. Jsem na tento projekt energetické bezpečnosti docela zvědavý.