Ekoturismus skončil, na ochranu vzácných druhů zvířat nejsou peníze. Pytláci mají žně

Od Keni přes Kambodžu až po Kolombii lze slyšet stížnosti týkající se projektů na ochranu přírody. Zmrazení mezinárodního turistického ruchu má totiž (mimo jiné) také zničující důsledky pro záchranu mnoha živočichů na celém světě.

S tím, jak klientela bohatých ekoturistů přestala létat po celém světě, je mnoho projektů bez peněz. V ohrožení je řada vzácných ekosystémů. Několikaměsíční uzavření hranic a zrušení mezinárodních letů si vybírá svou daň i v sektoru ochrany přírody. Desítky milionů dolarů, jež do tohoto sektoru proudí, se zastavily.

Vede to k tomu, že na mnoha místech planety mají volné pole působnosti pytláci, nezákonný rybolov, ilegální odlesňování. V chudých lokalitách jsou také často ohroženy desítky tisíc pracovních míst, protože zde není jiná práce než v turistickém sektoru.

„Je správné, že se během této pandemie zaměřuje globální pozornost na ochranu lidských životů. Avšak na místech, kde pracujeme, jsme již svědky i ekonomického dopadu. Zejména v oblastech, které se ve velké míře spoléhají právě na ekoturismus, který je leckdy jediný zdroj obživy,“ varoval Mike Barrett z britské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund – WWF, pozn. red.).

Vybíjení ohrožených zvířat kvůli masu

Negativní dopady pociťují například chráněné druhy zvířat v Kambodži, kde byli kvůli masu zabiti vzácní ibisové obrovští. Pozornosti neušly ani kriticky ohrožené gorily v Africe. V Demokratické republice Kongo už bylo v dubnu zabito dvanáct strážců, kteří střežili park Virunga, kde tito primáti žijí.

V Africe se to týká také hlavně velkých savců. Nosorožců, velkých šelem, ale i dalších ohrožených druhů zvířat, potvrdila organizace Wildlife Justice Commission. Aktivita organizovaných gangů stoupá, vytvářejí si zásoby například slonoviny nebo rohů z nosorožců.

„Může to trvat roky, než se tato místa plně zotaví. Současně narůstá riziko, že se místní lidé budou spoléhat na jiné, nelegální činnosti, aby si vydělali na živobytí. Vzniká tak čím dál větší a neudržitelný tlak na přírodní zdroje,“ doplnil Barrett.

Zhroucení ekoturistiky vede podle něj k tomu, že je mnohem těžší kontrolovat pytláctví a nelegální zabírání půdy, zdůraznil.

Není na platy strážců parků

Mnoho organizací totiž z turistických příjmů platí strážce parků a programy ochrany zvířat. V Botswaně dokonce museli evakuovat vzácné nosorožce dvourohé (známý i pod jménem nosorožec černý, pozn. red.) z delty Okawango, poté co pytláci ve snaze dostat se k lovu těchto zvířat v březnu zabili šest zvířat.

Nosorožci přitom byli již předtím převezeni kvůli pytlákům s Jižní Afriky do sousední Botswany, která měla být pro ně bezpečnější. Nicméně méně lidí láká nyní pytláky i do této země. Podle tamních úřadů již strážci zabili několik pytláků v rámci zvýšené ostrahy právě proti nelegálním aktivitám. Nicméně i tak je podle National Geographic považována Botswana z hlediska pytláctví za relativně bezpečnou zemi.

V řadě přírodních rezervací ale mají s ochranou problémy. Například ředitel keňské asociace pro ochranu zvířat Dickson Kaelo potvrdil, že byly zrušeny veškeré rezervace návštěv pro klíčovou událost této sezóny – pozorování migrace pakoňů a zeber v národní přírodní rezervaci Masai Mara. A přímý důsledek znamená, že rezervace nemá dostatek financí na výplaty pro všechny zaměstnance.

„Nelegální lov slonů nemusí eskalovat v důsledku potlačení mezinárodní turistiky a negativní náladě vůči živočišným výrobkům v jihovýchodní Asii. Poptávka po mase divokých zvířat půjde nahoru, pokud nikdo nebude dohlížet na aktivity pytláků v národních rezervacích,“ varoval.

Pytláctví kvůli masu už existovalo v Keni v menší míře před šířením koronaviru. S tím, jak ale bude více lidí bez práce, se očekává nárůst poptávky po tomto mase. „Pokud nedostanou strážci rezervací platy, jak budou účinně sledovat aktivity návštěvníků  a lidí v rezervacích i mimo ně,“ klade si otázku v britském deníku The Guardian.

Ztráta síly chránit přírodu

Sektor ochrany přírody v afrických zemích už utrpěl také kvůli zničující invazi kobylek, nebo šířením virové nákazy mezi dobytkem v oblasti Greater Mara. „Členové místních komunit mohou dokonce ztrácet víru ve smysl ochrany přírody, pokud pro ně nebudou připraveny peníze,“ popisuje problematiku Kaelo.

Místní obyvatelé také přicházejí o další zdroj příjmů a tím je prodej suvenýrů turistům. Proto se mohou vrátit k zemědělské činnosti, jež ale s sebou ruku v ruce přináší ničení divoké přírody a vybíjení původních druhů zvířat.

Finanční problémy a tedy i ochrany přírody hlásí také Kolumbie. Ochránci místních šelem potvrdili, že aktivity pytláků sílí. Loví velké kočkovité šelmy – jaguáry, oceloty, pumy.

Například organizace Panthera uvedla, že ji kvůli propadu příjmů z turistů chybí peníze pro výplatu strážců v přírodě, kteří zůstávají doma. „Nejhorší obavou z pandemie je v tom, že až vyjdeme do přírody, najdeme hektary nově oplocené zemědělské půdy, u které nevíte, kdo ji zabral a co se na ní děje,“ řekl Esteban Payán, jenž v organizaci vede program na ochranu jaguárů.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Devastace přírody zvyšuje riziko pandemií, varují odborníci. Že budou přicházet, je jisté

Martina Petrová (Klimatická zeleň): Českou „střechu Evropy“ čeká boj o vodu

Další vlna odlesňování

V kolumbijské části Amazonie přitom dochází k dalšímu prudkému nárůstu odlesňování, jež se provádí uměle založenými požáry.

Pro kočkovité šlemy to znamená velké riziko. Pokud neuhoří, přicházejí o přirozenou potravu v původních pralesích. Pokud je neuloví pytláci, zemřou hlady.

Těžkou hlavu mají i ochránci cenných podmořských ekosystémů. I když globálně doba rybolovu poklesla podle Global Fishing Watch o deset procent v období během března a dubna, zastavení ekoturismu negativně dopadá na nejcennější podmořské regiony.

Jednou z mála pozitivních zpráv v nárůstu pytláctví je, že koronavirová opatření omezující cestování se projevila na poklesu ilegálního obchodu.

V ohrožení jsou i mořské systémy

Fanny Douvereová, jež řídí v organizaci UNESCO cenné mořské lokality, včetně Velkého bariérového útesu, varovala před tím, že udržitelný turismus umožňoval tyto lokality lépe chránit.

„Musíme se obávat hlavně o mořské lokality, jež jsou silně závislé na příjmech z turistického ruchu, aby mohly financovat své programy. Například na Seychelech. Atol Ladabra nyní neví, jak bude pokračovat s monitoringem lidských aktivit, protože je zcela financován z turistů,“ uvedla.

„Jakmile tyto lokality přijdou o tržby z turistického ruchu, většina z nich nemůže pokračovat v činnostech ochrany přírody.“