Evropská cenzura internetu, nebo pomoc vydavatelům?

Evropská komise 14. září 2016 představila balík reforem k autorskému právu. Mezi nimi i směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu.

Největší kontroverze v tomto návrhu se rozpoutaly kolem dvou témat. První z nich se týká článku 13, který stanovuje povinnost zavedení automatických či manuálních filtrů monitorujících veškerý obsah, druhá pak neméně sporného článku 11.

Ten vydavatelům přiznává nová exkluzivní práva a umožňuje zpoplatnění hyperlinků, které vedou na jejich texty a stránky. Tím se v praxi nabízí možnost požadovat peněžní odměnu i za úryvky děl (např. v podobě perexu či názvu článku) v on-line prostředí.

Nahrávka pro velké mediální domy?

Finální znění článku 11 vyhovuje velkým vydavatelským domům, které po něm převážně volaly s odkazem na to, že jim nadnárodní digitální platformy nelegálně přebírají obsah.

Kvůli agregátorům zpráv prý vydavatelský sektor přichází o velké peníze, neboť koncový uživatel již nevstupuje na původní stránky vydavatele a postačí mu například pouhý on-line zpravodajský souhrn nebo jiný agregovaný způsob nabídky. To má dle vydavatelů dopad na financování žurnalistiky a tvorbu evropského obsahu a vede to k nižším příjmům vydavatelů z on-line reklamy obecně.

Zajímavé je, že tento argument již zazněl u nejednoho národního soudu. Téma se řešilo ve Španělsku, Belgii i v Německu. Ani v jednom případě to však neskončilo ve prospěch stěžovatele.

Možná si ještě někdo vzpomene na to, jak situace ve Španělsku po přijetí obdobně koncipovaného národního zákona vedla k ukončení nejen Google News v této zemi, ale i některých menších národních služeb.

Reflektujme digitální vývoj a čtenáře

Řada středních a malých evropských vydavatelů pak nejen z tohoto důvodu přístup a tlak velkých mediálních domů nesdílí.

Stávající praxe konzumace mediálního on-line obsahu je taková, že uživatelům dnes často stačí přečíst si shrnutí hlavních událostí nebo jen úvodní odstavce a celým článkem se již nezabývají.

Není však chyba agregátora zpráv, že reflektuje digitální vývoj a přizpůsobil se době.

Prosazení článku 11 nicméně v důsledku významně pocítí právě běžný uživatel internetu, který si zvykl na snadnou dostupnost informací z celosvětového dění.

Tím, že vydavatelé zpoplatní i obyčejný odkaz na článek nebo budou požadovat poplatky za byť jen krátký úryvek, který se objeví například ve vyhledávači, přestane mnoho digitálních platforem poskytovat obdobné informační služby a aktuality se tak stanou pro uživatele složitěji dostupnými.

Respektive se omezí pestrost konzumovaných informací, neboť se nedá předpokládat, že by sami uživatelé dokázali pokrýt tak velkou škálu zpravodajských serverů, jako je tomu v případě digitálních služeb.

TÉMATU JSME SE NA PEAK.CZ VĚNOVALI TAKÉ ZDE:

Proč digitalizační reforma autorského práva rozděluje Evropu?

Obzvláště s ohledem na konzumaci velkého množství obsahu prostřednictvím mobilních telefonů. Pro digitální platformy je zároveň nákladově a technicky nemožné se smluvně dohodnout se všemi evropskými mediálními domy na spolupráci v tomto ohledu.

Dvousečná zbraň

Mnohými vydavateli podporované opatření má zároveň potenci se ve finále obrátit proti nim samotným, protože digitální platformy sehrávají úlohu zprostředkovatele. Na webové stránky vydavatelů totiž přivádí čtenáře, kteří by tam jinak dost možná nezavítali.

Uvedené tvrzení je možné podepřít analýzami, jimiž se prokázalo, že agregátoři zpráv přinášejí webovým stránkám zpravodajských subjektů nemalou návštěvnost.

Zároveň zůstává paradoxem, že již v dnešní době mohou vydavatelé zabezpečit svá autorská díla tak, že jejich text se do vyhledávání vůbec nedostane.

Hlídací pes již existuje

Jedná se o všeobecně známý a dostupný technický nástroj Robots.txt, který zamezí tomu, aby se jejich text fyzicky objevil v jiné službě na internetu.

Kdyby tedy vydavatelské domy opravdu nechtěly být součástí agregátorů a vyhledávačů, mají již dnes možnost ohlídat si svá autorská práva.

Řešení prostřednictvím právního nástroje, kterým Evropská komise poskytne specifická práva pouze jedné skupině na trhu, nepovažujeme za vhodný z podstaty věci.

Připomeňme si, že do celospolečenské debaty na toto téma zasáhl i Evropský soudní dvůr (ESD). Ten v roce 2016 v kauze GS Media rozhodl, že prolink na konkrétní stránku může být zpoplatněn jako autorské dílo. A Komise se snaží tomuto rozsudku se přizpůsobit.

Rozsudek ESD přitom uvádí, že jako autorské dílo je hyperlink možné považovat pouze v případě, že osoba, jež takový link zobrazuje, tak činí za účelem zisku nebo věděla či mohla vědět, že použitím odkazu zpřístupňuje protiprávně zveřejněné dílo.

Riziko i pro blogery

Pokud bude přijat článek 11 ve stávajícím znění s tím, že jen navazuje na rozhodnutí ESD, bude třeba být obezřetný i s odkazováním na autorská díla na soukromých blozích. Někdo totiž může za vyšší sledovaností blogu vidět snahu o zisk a žádat po blogerovi, který odkazuje na jiné texty, autorské poplatky. Výklad rozhodnutí ESD k problematice hyperlinků je v tuto chvíli stále ještě nejasný.

Seznam.cz od počátku nesouhlasí s článkem 11 a svá stanoviska tlumočí jednotlivým národním i evropským institucím.

S článkem 11 nesouhlasíme i přes to, že sami jsme mediálním domem, který vydává svůj vlastní obsah.

Věříme, že již dnes platná legislativa umožňuje vydavatelům dostatečnou obranu před zneužitím jejich autorských děl a celá debata se tak vede převážně kvůli ziskům z reklam, které se objevují na webových stránkách.

Domníváme se, že dohody lze dosáhnout smluvním jednáním s konkrétními subjekty mnohem lépe než nařízenou regulací z Evropské unie.

Domovská stránka společnosti Seznam.cz, na které se objevují i články jiných vydavatelských domů, je v tomto ostatně dobrým příkladem.