Mohlo by vás také zajímat
Česko-britská jaderná spolupráce: Obětované české projekty a zbytečně promrhané miliardy?
Radek Škoda 19. listopadu 2024Česko-britská jaderná spolupráce nabírá na obrátkách, nicméně kvůli ní zřejmě skončí v zapomnění několik českých projektů malých modulárních reaktorů.
Zisk ČEZu slábne, ale navýšil celoroční výhled; inflace v Česku zrychlila a Amazon spustil outlet aneb souhrn ekonomických událostí 46. týdne 2024
Libor Akrman 15. listopadu 2024Spousta zpráv z ČEZu; státní dluhopisy šly na dračku; celosvětový odbyt elektromobilů stoupá; tučná pokuta od EU pro Metu; Čupr…
Průvodce investora prezidentskými volbami v USA
Kristina Hooper 5. listopadu 2024Prezidentský souboj v USA mezi viceprezidentkou Kamalou Harrisovou a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem je zde. Jeho výsledek může mít výrazný…
- Komentář
Jihokorejské reaktory do českých Dukovan?
Korejská jaderná energetika má po skandálu před pěti lety velmi pošramocenou reputaci. Problémy americké společnosti Westinghouse, respektive jejího vlastníka Toshiby však dávají Jižní Koreji šanci, že by se znovu mohla uchytit na trhu. Včetně Česka.
Jihokorejský jaderný program býval v minulosti srovnáván s francouzským – jako úspěšná, bezpečná a dlouhodobě vedená státní koncepce jaderné energetiky. Dnes Korejce (ani jižní ani severní) jako kladný příklad v jaderném světě nikdo nebere.
Jihokorejský (a vlastně i severokorejský) jaderný program byl původně obranný. Korejci měli v sedmdesátých letech minulého století snahu získat přes kanadskou technologii CANDU vojenské plutonium a vyrobit jadernou bombu.
Jihokorejský odchod do civilu
Tento záměr byl však poměrně brzy odhalen a USA donutily Jihokorejce přejít na civilní jaderný program založený na technologii dnes již neexistující americké firmy Combustion Engineering (dnes jej vlastní americký Westinghouse).
Tento odchod do civilu se podařil a v současnosti Jižní Korea provozuje 25 reaktorů odvozených od těch kanadských a amerických. I díky tomu má země plnohodnotný jaderný program, přičemž jádro kryje 45 procent celkové jihokorejské produkce elektřiny.
Smutný příběh: Česko vs. Jižní Korea
Jak toho Jihokorejci dosáhli? Srovnání s Českem v průběhu let odhaluje celkem smutný příběh.
- Padesátá + šedesátá léta
ČSSR – je na špici světového jaderného vývoje, spoluvyvinulo a staví svoji vlastní jadernou elektrárnu A1.
Korea – na jihu (i severu) vidí jaderné reaktory tak možná na černobílých fotkách.
- Sedmdesátá léta
ČSSR – provozuje vlastní jadernou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích, pak ji neslavně zastavuje a následně odstavuje. Vývoj jaderných reaktorů se ukončuje, přechází se na sovětskou technologii, kterou jsme schopni plně vyrábět sami.
Jižní Korea – kupuje první tři reaktory dodané kompletně ze zahraničí (Kanada a USA) a testuje různé zahraniční systémy.
- Osmdesátá léta
ČSSR – domácí firmy dále stavějí reaktory dle sovětského vzoru (a země má stále v provozu více reaktorů než Jižní Korea), české firmy exportují jaderné inženýrství do okolních zemí.
Jižní Korea – doma staví společně s Američany a Kanaďany šest reaktorů, na nichž se korejské firmy učí jaderné technologie. V rámci zakázek země získává licence na technologie a komponenty.
- Devadesátá léta – změna pořadí
Jižní Korea si bez cizí pomoci staví 11 jaderných reaktorů. Od této chvíle se na Korejce už díváme jen zezadu.
ČSSR-ČSFR-ČR/SR – na svůj jaderný trh pouští zahraniční firmy, výsledkem je reaktor sovětsko-amerických unikátních parametrů. Navrhnout jadernou elektrárnu země nejsou schopny.
- 2000–2009
Jižní Korea doma staví 8 reaktorů svého vlastního návrhu a exportuje 4 celé jaderné elektrárny na Střední východ.
Česko – jadernou strojírenskou firmu Škoda JS prodává Rusům (skupina OMZ).
Slovensko – prodává své elektrárny Italům a pod tlakem EU (a zejména Francie) předčasně odstavuje zbylé dvě jaderné elektrárny (dva reaktory Jaslovských Bohunic – V1).
Postavit jadernou elektrárnu ani jedna země bývalého ČSSR není schopna.
Korejský nájezd na Střední východ
V roce 2009 se Korejcům podařilo prodat čtyři tlakovodní reaktory APR-1400 do Spojených arabských emirátů, kde v tendru porazili Francouze a Američany.
V té době to vypadalo, že tento typ reaktoru, tedy APR-1400, mohou v budoucnu kupovat Maďaři, Finové, Turci, Vietnamci, Jihoafričané i Poláci.
VIDEO: Jak funguje reaktor APR-1400
Zdroj: youtube.com
Stavba elektrárny Barakah na břehu Perského zálivu začala v roce 2012 a letos má být uveden do provozu první reaktor.
Korejci též stejný typ reaktoru připojili k síti doma, v Shin Kori. To jsou nezpochybnitelné úspěchy.
Expanze do Evropy ve hvězdách
O exportu reaktoru APR-1400 mimo arabské země se dnes už ale nemluví. Proč? V Evropě jsou pro to dva vážné důvody.
1. Tento reaktor nemá certifikaci pro Evropskou unii, tzv. EUR – European User Requirements. Jde o soubor požadavků, na kterých se dohodli evropští provozovatelé jaderných elektráren. Chybějících parametrů pro získání certifikátu je celá řada, nejmarkantnějším je jednoduchá ochranná obálka APR-1400, kde Evropa vyžaduje dvojitou, což ale Korejci nesplňují. A i když se to snaží dohnat, je to běh na dlouhou trať.
2. Korejský jaderný průmysl prošel očistnou katarzí, když se v roce 2012 objevil skandál s podvody, jenž by se rozměry dal přirovnat k aféře DieselGate u automobilky Volkswagen. Šlo o masivní podvody v rámci celého jaderného sektoru a korupci, která pronikla do korejského vládního sektoru.
Od té doby se potenciální zahraniční zájemci o koupi reaktorů obracejí na země, kde berou vážněji dodržování pravidel v jaderném sektoru. Tedy že bezpečnost záleží i na schopnostech personálu, nejen na stavu zařízení, že zaměstnanci testy nefalšují, fotky neduplikují, že odpovědní lidé podepisují, co je pravda… A že jaderný dozor toto všechno fakticky kontroluje, nejen na papíře.
Korejský skandál
Připomeňme si blíže korejskou aféru „NuclearGate“, od níž letos uplyne pět let. Vše začalo anonymním udáním v listopadu 2012, které vedlo k odstavení dvou reaktorů a odsouzení šesti osob. Důvod – padělané bezpečnostní atesty externích dodavatelů elektrárny.
Vypadalo to prve jako lokální pochybení jednotlivců. Ředitel elektráren všem mazal med kolem pusy a uklidňoval nervózní dotazy. Kauza pokračovala v květnu 2013 odstavením tří dalších reaktorů.
Problém se postupně rozšířil a ukázal se jako celonárodní, takže musely být prozkoumány další reaktory. Rozjel se kolotoč vyšetřování a náprav, v jednu dobu bylo odstaveno deset z 23 reaktorů.
Hydra podvodů byla nakonec vymýcena, až když celkem sto lidí korejského jaderného sektoru bylo postaveno před soud; mezi nimi například generální ředitel KHNP (korejská obdoba ČEZ) nebo náměstek ministra obchodu (obdoba našeho MPO).
Šlo vesměs o korupci a padělání bezpečnostních dokumentů. Po pětiměsíčním vyšetřování se našlo 277 padělaných dokumentů a vláda prezidenta Park Chung-hee se v podstatě v průběhu této kauzy nezabývala ničím jiným. Došlo samozřejmě i na demonstrace obyvatelstva, protesty a blokády Greenpeace.
Další jaderné komentáře Radka Škody najdete ZDE
Šance pro Korejce v Česku?
Štěstí Korejců bylo, že stihli prodat své reaktory do Spojených arabských emirátů ještě před touto kauzou (je třeba podotknout, že zde by měly fungovat bez problémů, i když jsou zatím ve výstavbě; do provozu má být první reaktor uveden letos).
O korejské jádro nicméně od aféry před pěti lety nikdo nestojí a s Korejci si v jaderném byznysu nikdo neplácne. Až letos možná dostanou (ne svojí zásluhou) šanci.
Japonská Toshiba totiž vážně uvažuje, že prodá finančními problémy sužovaný americký Westinghouse a Korejci by mohli přebrat jeho kontrakty (třeba v britském Moorside).
To by mohla být šance pro nás. Dítě si koupí matku a technologická reputace společnosti Westinghouse i korejské peníze by mohly v Dukovanech, jejichž dostavba je vládní prioritou číslo jedna, fungovat.
Dukovany+Korejci=stejní lepmplové,
když SUJB dokázal nevidět 10 let vadné svary, budo use tam padělávající KOrejci mít jako prasata v žitě.