Kdo si nahrabe na jaderném tendru století je jasné, ale Češi to spíš nebudou

Vítěz tendru na dostavbu dvou reaktorů v Dukovanech, jihokorejská firma KHNP, měla vždy problémy s exportní licencí pro svoje reaktory. Tento problém mohla elegantně vyřešit už dávno nákupem celé firmy Westinghouse, když tato firma byla na prodej (a to byla několikrát) a o její licence šlo.

Jihokorejci však zvolili dražší variantu, stejně jako před 15 lety ve Spojených arabských emirátech. Rozhodli se raději platit miliardy svému americkému konkurentu, proč ne. To je jasné z uniklé dohody mezi Westinghouse a KHNP.

Stamiliony dolarů bez práce

Kolik Westinghouse v Česku vydělá? Je to pro český jaderný průmysl velmi bolestné, bohužel více než všechny české firmy dohromady. Pojďme počítat: 150 miliónů dolarů dostane Westinghouse za každý reaktor, aby vůbec Korejci mohli použít původně americkou technologii (to je v přepočtu cca 6,6 miliardy korun za dostavbu dvou jaderných reaktorů v Dukovanech a případně stejná částka za Temelín). Bez jakékoliv práce. To je jen začátek.

K tomu je korejský závazek ve výši 800 milionů dolarů subkontraktů, které Westinghouse dostane. (tedy cca dvakrát 17,6 miliard korun pro oba reaktory v Dukovanech, celkem 35 miliard. A stejně tak později pro Temelín). Uvažuje se, že půjde zejména o řídící systém a simulátor. Takový, která třeba české firmy ZAT a OSC dokáží dodat, ale teď tedy doma v Česku nedodají.

Pokud uvážíme, že Westinghouse pracuje s marží 15 procent (mimochodem, o tak vysoké marži si mohou potenciální čeští subdodavatelé nechat jen zdát), tak to ve výsledku dělá 120 milionu dolarů, v přepočtu 2,6 miliardy korun.

Na to, že je americká firma dávno ze hry venku, tak již nyní má jistých 270 milionů dolarů čistého zisku na každém reaktoru (v přepočtu skoro 6 miliard korun), který by u nás měli Korejci stavět.

Což je o to více paradoxní v kontextu totální nejistoty kolem rozsahu zapojení českých firem. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček hovoří o 20procentním zapojení českých firem, což při běžně zmiňované ceně 200 miliard korun za jeden reaktor dělá 40 miliard. A uvážíme-li, že marže českých firem je spíše na úrovni jednotek procent, tak jejich čistý zisk bude rozhodně nižší, než budou mít Američané. Nemluvě o tom, že české firmy rozhodně nemají nic jistého, což už jsme ostatně psali dříve.

I palivo pro Američany

A to není vůbec konec: Korejci nechali Američanům i dodávky jaderného paliva pro tyto nové reaktory, takže o levném korejském jaderném palivu si také můžeme nechat jen zdát.

Jak to že toto Westinghouse dokázal vyjednat a Češi se chtějí při vyjednávání spokojit s tím, že jediný zaznamenatelný „český“ příspěvek bude korejská turbína zabalená v Plzni u Doosan Power?

Jednoduše české vládě je celý český jaderný průmysl úplně lhostejný a jeho podíl a rozvoj ministry nezajímá. Tato vláda je ochotna před volbami jen podepsat COKOLIV, a je jí úplně jedno, co to bude.

Po bitvě je každý generál: ale zde je potřeba říci, že i český ČEZ mohl Westinghouse koupit. Dnes by měl kontrakty na velké reaktory po Evropě (Bulharsko, Polsko a další přijdou).

Naděje pro český jaderný průmysl?

Navíc bylo by to daleko prozíravější než dnes sypat miliardy do projektu nejistého středního reaktoru Rolls Royce, který v Evropské unii doposud nikdo nechce.

Všichni zatím chtějí americký varný reaktor BWRX-300. Není divu, produkuje totiž elektřinu dvakrát levněji a je dovyvinutý. Jeho výrobcem je společnost General Electric, k která ho v roce 2019 Česku prostřednictvím ČEZ nabízela. Zájem tehdy nebyl. V roce 2023 ČEZ pak klepal už na zavřené dveře.

Nepíše se mi to lehce – jediné světlo na konci tunelu pro český jaderný průmysl vidím v nové vládě. Jakékoliv, hlavně jiné než této.