Ještě donedávna mělo obyvatelstvo Venezuely žijící převážně ve městech přístup ke vzdělání, čisté pitné vodě, sanitárnímu zařízení a elektřině. Šlo o zemi blahobytu s možná největšími rezervami fosilních paliv na světě.
Její prosperující ekonomika se ale změnila v noční můru tak rychle, až to mnohé zaráží. Inflace se vymkla kontrole a propadla se do spirály. Mezi lidmi se šíří chudoba a zemi zachvátily násilné protesty a nepokoje.
Co se ve Venezuele pokazilo? Pojďme se podívat blíže na venezuelský ekonomický kolaps.
Ekonomický volný pád
Opojné dny z roku 2001, kdy byla Venezuela možná nejbohatší zemí Jižní Ameriky, jsou dávno pryč. Jen v loňském roce se ekonomika propadla o 18,6 procenta. V letošním roce – měřeno HDP – bude o 35 procent menší než v roce 2013, a dokonce o 40 procent menší v HDP na obyvatele.
GRAFY: Vývoj HDP a HDP na obyvatele Venezuely
Za posledních deset let, meziroční údaje o HDP jsou v procentech, HDP na obyvatele je v USD.
Zdroj: Tradingeconomics.com
Inflace v loňském roce dosáhla neuvěřitelných 800 procent a podle některých předpovědí by do závěru letošního roku mohla být dokonce na dvojnásobné úrovni.
Venezuelská měna – bolívar – je znehodnocena na úroveň, kdy je prakticky bezcenná. Oficiální kurz mezi bolívarem a dolarem je zhruba 10 bolívarů za jeden dolar. Reálně však lidé zaplatí až tisíckrát více.
Analýzy ukazují, že na konci července se cena jednoho dolaru pohybovala na úrovni 10 389 bolívarů, zatímco ještě o týden dříve se cena pohybovala kolem osmi tisíc.
GRAF: Vývoj inflace Venezuely
Za posledních pět let, v procentech
Zdroj: Tradingeconomics.com
Co se stalo, kdo za to může?
Kontrola výměny valut a snaha státu o regulaci cen základního zboží způsobily významné problémy. Stejně jako bezuzdné veřejné výdaje a vysávání soukromého průmyslu.
Další klíčovou roli sehrála také špatná správa státní ropné společnosti PDVSA, která stojí za téměř celými exportními příjmy Venezuely.
V dobách slávy táhly ekonomiku jihoamerické země příjmy z ropné produkce, jenže stejně jako další ropné velmoci, i Venezuelané jen marně vzpomínají na doby, kdy barel ropy stál více než 100 dolarů.
Propad cen černého zlata, které se loni zřítily dokonce až na 21 dolarů za barel, znamenaly pro Venezuelu a její ekonomiku obrovskou ránu.
K tomu se navíc přidal i pokles ropné produkce, kdy objem výroby klesl jen za loňský rok o deset procent, přičemž návrat k předchozím úrovním není minimálně pro letošek příliš pravděpodobný.
Bohužel pro Venezuelany se neobjevuje žádné světlo na konci tunelu. Mnozí sice věří, že cena ropy začne růst, ale signály z trhu naznačují, že tomu tak nebude.
Hlad a protesty
Nedostatek základních potravin, jako je třeba mouka nebo rýže, vyhnal jejich cenu do nebeských výšin, což vedlo k rabování obchodů a násilným protestům.
Čím dál více obyvatel hladoví. Lidé kvůli hladu často hledají zbytky jídel v okolí restaurací nebo prohledávají popelnice, aby získali něco k snědku.
A to málo lidí, kteří si mohou dovolit jíst v restauracích, si zase nemůže být jisto, kolik by za jídlo vlastně měli platit, protože nejistota ohledně hodnoty měny znamená, že řada restaurací už nepoužívá standardní principy určování cen. Některé obchody dokonce peníze váží, než aby počítaly jejich hodnotu.
Tím, jak výrazně rostou ceny zboží a služeb, také výrazně klesá životní úroveň obyvatel. Není překvapení, že mnoho Venezuelanů hledá cesty, jak ze země odejít. Z toho plynou i velmi dlouhé fronty před úřady udělujícími pasy. Někdy trvá i několik měsíců, než žadatel obdrží potřebné dokumenty, aby mohl začít nový život v cizině.
Objevují se i obavy, že Venezuela a lidé z ní odcházející by mohli znamenat pro celou Jižní Ameriku zárodek obří migrační krize.
Nespokojenost s životní situací přináší násilné protesty, při nichž už zahynulo více než 120 lidí a další stovky byly zraněny. Napětí navíc eskalovalo i se vznikem nového Ústavodárného shromáždění, kvůli němuž došlo k výraznému upevnění moci prezidenta Nicoláse Madura.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ekonomická mizérie Venezuely. Socialisté se blíží na pokraj bankrotu
Co bude dál?
Venezuela nyní balancuje nad propastí. Pokud by došlo ke zlepšení ekonomické situace, mohlo by to zemi vrátit zpět z pokraje občanské války.
Prohlášení prezidenta Madura jsou v tomto směru optimistická, podle něj bude rok 2017 „prvním rokem nové historie venezuelské ekonomiky“.
Nicméně už nezbývá příliš času, aby se toto proroctví vyplnilo.
Tento článek, jehož autorem je Callum Brodie, původně vyšel v rámci agendy Světového ekonomického fóra.
Hlavní ,a ne jen pro Venezuelu, je míra NEDOSTATKU svobody.
Pro ilustraci ( jen přibližně ) výrok Winstona Churchila – Kdyby byla zřízen na Sahaře socializmus, dováží dfo 10 let písek.