Korozivní čínský kapitál proniká do východní Evropy, uspět zkouší i v Česku

Čína se snaží rozšířit svůj vliv ve střední a východní Evropě prostřednictvím investic do strategických firem. Jednotlivé státy ale mají rozdílný přístup k čínským investicím, jež některé think-tanky označují jako korozivní.

Důvodem je podle nich čínská snaha narušit suverenitu daných zemí. „Tyto investice budou mít důsledky pro celou Evropskou unii,“ varoval Eric Hontz, jenž vede washingtonské Centrum pro mezinárodní soukromé podnikání (CIPE).

Hontz se specializuje právě na takzvaný korozivní kapitál, který není transparentní a je spojen s nedemokratickým režimem. Tento koncept tvrdí, že prostřednictvím investic se státy, jako je Rusko nebo Čína, snaží narušit západní ekonomiku a posílit svůj vliv.

„Kapitál obvykle pochází od autoritativních režimů, jako je Čína a Rusko, a zneužívá mezery ve státní správě v daných zemích, aby ovlivnila místní politiky,“ souhlasí s tímto konceptem Matej Šimalčík z bratislavského think-tanku Central European Institute of Asian Studies (CEIAS).

Propracovaný systém s oligarchy

Pro Česko a Slovensko podle něj platí, že si v těchto zemích Peking vybudoval propracovaný systém propojený s místními oligarchy, kteří mají vlastní ekonomické a finanční zájmy v Číně.

Peking tak dokáže prosazovat své zájmy koordinovaně v Praze i Bratislavě, zdůraznil Šimalčík.

Propojení pročínských vlivných podnikatelů s místními politiky vytváří ideální nástroj, jak ovlivňovat směřování dané země. V případě Číny šlo o vlivnou finanční skupinu CEFC, která působila v Česku i na Slovensku. Získala také mimo jiné podíl v „československé“ finanční skupině J&T Finance Group. V roce 2020 oficiálně zkrachovala a její aktivity převzala státem ovládaná skupina CITIC Group.

Pročínské Maďarsko

Nejužší vazby s Čínou má ve středoevropském regionu Maďarsko Viktora Orbána.

Největší kontroverze budí budování čínské univerzity Fudan v Budapešti, proti které část veřejnosti protestuje. V červnu se sešlo na demonstraci okolo deseti tisíc lidí.

Nadstandardní vztah mají však Maďaři i s Ruskem. Nelze nezmínit například dostavbu jaderné elektrárny Paks, kterou má kompletně na starosti ruská státní společnost Rosatom. U tohoto projektu nedávno Rusko poskytlo Maďarsku odklad plateb na pět let.

Smlouva o rozšíření elektrárny Paks bývá uváděna jako důkaz úzkých vztahů mezi maďarským premiérem Viktorem Orbánem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Západní spojenci pohlížejí na tuto vazbu s nevolí. Maďarsko muselo získat souhlas Evropské unie s urychlením zahájení výstavby.

Polsko kopíruje Spojené státy

Naopak Polsko a jeho vláda se snaží mít kritický přístup k čínským investicím, kvituje Hontz sousední zemi.

Polsko sklízí častou kritiku od Bruselu, že porušuje demokratické principy například v soudnictví. Varšava má nadstandardní vztahy s Washingtonem, jež mají vyvážit tragickou historickou zkušenost s Ruskem, respektive Sovětským svazem.

Není divu, že ve vztahu k Číně kopírují polští politici přístup americké administrativy, jež považuje Peking jak v ekonomické, tak ve vojenské oblasti za největšího konkurenta.

Projevilo se to i tím, že Polsko vyloučilo společnost Huawei z budování sítě 5G. Firma už si stěžovala na tento postup v Bruselu.

„Nicméně akce Polska nemusí být vždy zcela předvídatelné,“ míní Rumena Filipova z bulharského Institutu pro globální analýzu. Politika je silně ideologizovaná podle vládnoucí strany Právo a spravedlnost, na prvním místě je polská identita a národní zájmy.

Většinou však následuje kroky Washingtonu, k Bruselu je více kritická. Na druhou stranu má Polsko s Čínou silné ekonomické vazby, zejména v oblasti železniční dopravy, protože Polsko je klíčovou tranzitní zemí pro železniční nákladní dopravu z Číny.

Šimalčík předpokládá, že se Peking bude snažit svůj vliv prostřednictvím korozivního kapitálu v zemi dále posilovat.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Čína šokuje rychlým zotavením z koronakrize. Evropa na ni ztrácí celý rok

O moci slov a „bezbranném“ byznysu. Čína si tentokrát došlápla na Tencent

Přichází regulace technologických monopolů, jako první začala Čína u IPO Ant Group

Protičínská Litva

Velmi zásadní protičínský postoj zaujímá Litva. Letos v únoru dokonce bojkotovala summit 17 + 1 (východoevropské země + Čína) s tím, že chce, aby se s komunistickým kolosem jednalo pouze v celounijním formátu 27 + 1.

Nedávno pak Vilnius rozzuřil čínské komunisty tím, že diplomaticky uznal nezávislost Tchaj-wanu.

Filipova nicméně dodala, že si Litva takový postoj „může dovolit“, protože má s Čínou prakticky nulové finanční a obchodní vztahy, i když je její tvrdý postoj v evropském kontextu výjimečný.

Šimalčík si všímá toho, že čínský vliv v zemích střední a východní Evropy je často velmi křehký, protože se zaměřuje jen na vybrané segmenty ve společnosti i v rámci politiky.

Je pravděpodobné, že ostrý kurz Litvy bude kopírovat Estonsko. U Lotyšska pak naopak očekává vůči režimu v Pekingu méně kritický přístup.

Bez vlivu na opozici

U většiny států se čínští představitelé orientují na vládnoucí elity a podceňují získávání vlivu také u opozičních politiků. Plně se to ukazuje právě v případě Česka i Slovenska.

Na Slovensku se nyní razí ostřejší postoj vůči Říši středu a v Česku v případě změny vlády také hrozí, že směřování Strakovy akademie bude více protičínské. Také v Maďarsku se ukazuje, že by opozice nebyla vůči komunistickým investicím tak vstřícná, pokud by sestavila vládu.

Rovněž v případě Rumunska a Bulharska se přístup k čínskému státu mění. V roce 2018 sice čínský prezident Si Ťin-pching povýšil čínsko-bulharské vztahy na strategické partnerství, později ale americký nátlak donutil místní vládu pročínský kurz otupit a vyloučit firmu Huawei z budování sítě 5G.

Přes Bulharsko chtěla Čína zvýšit svůj vliv také v černomořské oblasti.

Hontz tvrdí, že korozivní čínský kapitál má v Bulharsku i Rumunsku menší dopady než v Česku a na Slovensku. Politici v obou zemích si více uvědomují důležitost vazeb na Brusel i v rámci Severoatlantické aliance, míní americký právník.

Rumunsko nechce čínské jádro

Bukurešť dokonce přijala memorandum, jež zakazuje budovat infrastrukturní projekty zemím, které nemají bilaterální obchodní dohody s EU.

V roce 2019 zakázala získat veřejné zakázky firmě Huawei a loni také pozastavila  spolupráci s čínskými firmami na dostavbě jaderné elektrárny Cernavodă. Naopak
upřednostňuje konsorcium amerických, kanadských a francouzských firem.

Studie Středoevropského a východoevropského centra pro asijská studia (CEECAS) tvrdí, že vlády mají v těchto regionech tendenci přehánět objem čínských investic. Ve srovnání s Velkou Británií nebo Spojenými státy je jejich objem řádově nižší.

Americký institut pro podnikání (AEI) monitoruje čínské investice formou nástroje China Global Investment Tracker. V letech 2000 až 2019 dosáhly čínské investice v Evropě 129 miliard dolarů, do zemí střední a východní Evropy ale směřovalo jen deset miliard dolarů.

Nejvíce investuje Peking v Americe

Nejvíce peněz Číňané investují ve Spojených státech. V letech 2005 až 2021 dosáhly investice celkových 187 miliard dolarů.

Z evropských zemí pak nejvíce přitahuje pozornost asijských investorů Spojené království s 96 miliardami dolarů. Naproti tomu u České republiky to je pouze 860 milionů dolarů.

V Maďarsku to je výrazně více, 3,6 miliardy dolarů. Ve srovnatelně velkém Švýcarsku to bylo naopak 61 miliard dolarů.

Šéf programu pro globální bezpečnost na Finském institutu pro mezinárodní vztahy Mikael Wiggel tvrdí, že se přístup evropských zemí k čínskému kapitálu za poslední dva roky výrazně změnil.

Ještě před pandemií covidu-19 byly často prezentovány jako čistě komerční, nyní si řada vlád v Evropě klade otázky, jež souvisí i s tím, že si Čína vybranými investicemi kupuje svůj vliv. Největší dopad na změnu nálady měla nicméně kauza s firmou Huawei, míní Wiggel.

Pro EU byl skandál spojený se špionáží pro Peking doslova budíčkem. Evropské vlády pochopily, že čínské investice podporované státními bankami se odlišují od běžných komerčních investic ze zemí s demokratickým režimem.