Křetínského prozíravost s německou energetikou? Odklon od uhlí může EPH přinést desítky miliard ze státních kompenzací

Desítky miliard korun má od německé vlády získat firma LEAG ve spoluvlastnictví českého miliardáře Daniela Křetínského jako platbu na rekultivace po odstavení hnědouhelných dolů a elektráren v Německu.

Tamní ekologové viní českou Křetínského společnost EPH z toho, že kompenzace byly od počátku hlavním cílem jejího uhelného byznysu. Firma to označuje za lež.

Počátkem března Evropská komise oznámila, že výši kompenzací (které se kromě firmy LEAG týkají hlavně i další firmy RWE, viz box vpravo) prošetří.

„Vyřazení hnědouhelných elektráren přispívá k přechodu ke klimaticky neutrální ekonomice, což je v souladu s cíli evropské zelené dohody (Green Deal). V tomto ohledu je naší úlohou chránit volnou soutěž, a proto se chceme ujistit, že kompenzace přiznaná provozovatelům elektráren za rychlejší ukončení provozu, než se předpokládalo, bude na nezbytném minimu,“ uvedla místopředsedkyně komise Margrethe Vestagerová.

Hraniční rok 2038

Cílovou čáru odchodu od uhlí si Německo i Česko nalajnovaly na stejném místě: nejpozději v roce 2038. Ekologickým organizacím i některým politikům v obou zemích se termín zdá málo ambiciózní. Tím ale podobnost obou zemí ve vztahu k uhlí zatím končí.

Před měsícem německá vláda podepsala první smlouvy o zavírání uhelných elektráren, konkrétně s energetickou společností EnBW, která se dotkne i byznysu EPH (více o tom níže). A prakticky před pár dny skončily v Německu aukce na kompenzace za dobrovolné dřívější uzavření černouhelných elektráren.

Už do konce příštího roku tak mají ukončit provoz elektrárny na černé uhlí o celkovém výkonu 15 gigawattů i hnědouhelné elektrárny taktéž v součtu s dosavadním výkonem 15 GW. Německá vláda také na zavření elektráren a ukončení těžby vyčlenila miliardy eur. Do roku 2030 to má být celkově až 4,35 miliardy eur (přes 113 miliard Kč).

V Česku se zatím na plyn „přepnuly“ jen některé menší zdroje (i když na letošek oznámila společnost ČEZ ukončení provozu uhelné elektrárny Mělník III). A české Ministerstvo financí sice veřejně říká, že by konec uhlí rádo vidělo už do roku 2033, pokud jde o kompenzace, má ale jasno: „V každém případě však bez nároků soukromého sektoru na kompenzace od státu.“

Vypínáme, zavíráme

Dřívějšímu konci spalování uhlí (pro elektřinu i teplo) v Česku by se nebránili ani někteří zainteresovaní zástupci byznysu. Třeba právě zmíněná společnost EPH Daniela Křetínského a Patrika Tkáče.

„Z našeho pohledu by se spalováním uhlí bylo teoreticky možné skončit dříve než v roce 2038. Diskuse vůbec není o kompenzacích, ale o nastavení jasných dlouhodobých pravidel a investorsky stabilního prostředí,“ říká mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Firma prý počítá s dekarbonizací svých tepláren (elektrárna a teplárna Opatovice či United Energy u Komořan a Plzeňské teplárenské, kde má EP Infrastructure podíl 35 procent) ještě před rokem 2038.

Uhlí nahradí plynem, částečně biomasou a energetickým využitím komunálního odpadu. Očekává ale, že Česko i nadále půjde cestou velkých centrálních zdrojů tepla, na něž jsou nyní v Česku napojeny zhruba čtyři miliony obyvatel.

VÍCE K TÉMATU:

Jak jsme na tom s malými jadernými reaktory v Česku? Nabízejí budoucnost třeba pro teplárenství

Přehlížený problém energetické chudoby trápí na 300 tisíc Čechů. Problém je ale hlubší

Hnědá elektřina jede

Hnědé uhlí má v současnosti v Česku podíl hlavně na výrobě elektřiny: zhruba 40 procent. Hlavním provozovatelem uhelných elektráren je zde polostátní společnost ČEZ nebo společnosti Sev.en Energy a Sokolovská uhelná.

EPH je ve vztahu k uhlí angažovaná především v Německu: vlastní tam lignitové doly i elektrárny. Jen firma LEAG, v níž má EPH 50 procent (druhou polovinu má PPF Investments, kde je hlavním akcionářem Tomáš Brzobohatý, pozn. red.), tam zatím provozuje čtyři doly, čtyři elektrárny a jednu rafinerii.

V rámci výše zmíněných kompenzací za plánované předčasné ukončení činnosti dostane z veřejných peněz postupně asi 1,75 miliardy eur (přes 45 miliard korun). Například už v roce 2028 by měla svůj provoz ukončit elektrárna Jänschwalde v Braniborsku.

Vyrovnání i za Mibrag?

Letos v únoru již německá vláda podepsala smlouvu o budoucím uzavření provozu se společností EnBW. V její tiskové zprávě zaujme věta o tom, že „riziko možných nároků na náhradu škody společností Mibrag AG jako dodavatele lignitu pro EnBW bylo dříve vyloučeno“. Ve společnosti Mibrag přitom má česká EPH sto procent.

Zmínka se vztahuje k uhelné elektrárně Lippendorf, jejíž jeden blok provozuje EPH a druhý EnBW.

Uhlí pro oba bloky dodává Mibrag, který měl s EnBW podepsánu smlouvu na odběr uhlí až do roku 2040. Protože ale bude elektrárna odstavena dříve (v roce 2035), musely se firmy dohodnout jinak.

Zda to bylo výměnou za finanční kompenzaci, není známo, okolnosti podle vyjádření EPH nelze kvůli smluvním ujednáním komentovat.

Klíčové zdroje Němci nechávají

Doslova před pár dny proběhly v Německu i aukce na kompenzace za dobrovolné dřívější uzavření černouhelných elektráren výměnou za prémii ve statisících eur za odstavený megawatt výkonu.

K finálnímu odstavení vybraných elektráren má dojít nejpozději k 1. červenci 2021, pokud tedy provozovatelé přenosové soustavy neoznačí elektrárnu za klíčovou pro zajištění stability přenosové soustavy.

Proto také německá vláda z „odstávkové aukce“ předem vyloučila uhelné elektrárny na jihu Německa, které předem označila za klíčové.

Právě přílišný důraz na obnovitelné zdroje bez zálohy v podobě výrobně stabilních a předvídatelných zdrojů, které dokážou operativně vykrýt výkyvy v produkci i spotřebě, označuje řada energetických expertů za potenciální budoucí německý problém.

Popularita jde stranou

U německých ekologických organizací se EPH – s ohledem na obor podnikání nijak překvapivě – netěší velké popularitě. Varují například, že vláda jen z veřejných peněz podporuje ztrátový provoz firem ve vlastnictví EPH.

„Evropská komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová už oznámila, že zahajuje prošetřování takto vysokých kompenzací. A ve svém vyjádření jasně řekla, že kompenzace pro LEAG byly založeny na nereálných scénářích,“ říká německá protiuhelná aktivistka Wiebke Wittová z organizace Europe Beyond Coal.

Je velmi pravděpodobné, že se v důsledku šetření budou tyto kompenzace krátit, domnívá se. „Dávalo by to smysl i s ohledem na celkový ekonomický propad uhelného byznysu,“ dodává aktivistka.

Systém kompenzací podle ní německá vláda nastavila tak, aby se vyhnula riziku budoucích žalob od energetických a těžebních společností.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Mocná síla mořských vln: moře má Evropě zajistit desetinu energie

Plyn z Ruska je lepší než z USA, tvrdí politici na východě Německa

Místo tajgy pustina. „Pohostinné“ Rusko by Číně prodalo celou Sibiř

Křetínského kompenzační byznysplán

Už v roce 2016 například německá pobočka Greenpeace vydala „Černou knihu EPH“, v níž tvrdila, že „EPH nevytváří dostatečné rezervy na odstranění následků těžby hnědého uhlí, takže hrozí, že náklady ponesou daňoví poplatníci“. Snaha sáhnout si na miliardy eur v rámci kompenzací byla podle organizace od počátku hlavním byznysplánem EPH při vstupu na německý trh s uhlím a elektřinou.

Podobné výtky opakovali ekologové i v následujících letech. Do své konstrukce zahrnují i fakt, že čeští investoři získali lužické doly a elektrárny od švédského Vattenfallu před pěti lety de facto za symbolickou cenu – zohledňující právě riziko zavření dolů a elektrárny i náklady na rekultivaci po těžbě.

Třeba Karsten Smid z německé pobočky Greenpeace odhaduje náklady na rekultivaci krajiny po těžbě jen v lužickém regionu, kde působí EPH, v širokém rozptylu 3–10 miliard eur.

Rekultivovat se bude!

„Daniel Křetínský a EPH zjevně nikdy neměli v úmyslu vydělávat na výrobě elektrické energie z hnědého uhlí. Cílem byly vládní kompenzace v řádu miliard,“ prohlásil Smid vloni koncem prosince v rámci své prezentace věnované právě EPH.

„Skutečná otázka zní, jestli EPH má vůbec v plánu revitalizaci platit, nebo raději vyhlásí insolvenci, stáhne se a placení se vyhne. Už teď lignitové firmy nemají z pálení uhlí žádný profit. Můžeme předpokládat, že rezervy vyčleněné na rekultivaci firmy používají spíše na pokrytí provozních nákladů,“ myslí si Wiebke Wittová.

EPH takovou kritiku důrazně odmítá. „MIBRAG a LEAG vytvářejí v současnosti rekultivační rezervy dle německých předpisů a norem, tvrzení o opaku je lživé. Samotný EPH nikdy žádné kompenzace nedostal a nedostane. Všechny případné finanční zdroje budou na základě dohody s německou spolkovou vládou postupně směrovány do jednotlivých provozních společností a nelze je použít na jiné účely než na rekultivační práce,“ podtrhuje mluvčí Častvaj.

Zaplavat si u Chotěbuzi

Jak dodává, kompenzace jsou namístě zejména proto, že původně všechny strany počítaly s mnohem delším obdobím, během něhož těžební společnosti měly vytvářet dostatečné rezervy na rekultivace.

„Právě zkrácení této doby je na základě rozhodnutí tzv. uhelné komise kompenzováno,“ vysvětluje Častvaj. Náklady na rekultivace podle něj aktuálně dosahují částek v řádu stovek milionů eur ročně.

Příkladem takových krajinných úprav je projekt vzniku umělého jezera v areálu někdejšího lignitového Cottbuser Ostsee u města Chotěbuz v Braniborsku.

Emisní povolenky zdražují

Do byznysplánů spojených s uhelnými elektrárnami v Evropě vedle politiky výrazně promlouvá rychlý růst cen emisních povolenek. Jejich ceny se v únoru vyšplhaly už přes hodnoty 40 eur za tunu, na nejvyšší hodnotu za posledních 16 let. To se pochopitelně promítá do nákladů výrobce, a tak i do růstu cen silové elektřiny.

GRAF: Vývoj cen emisních povolenek (cena futures kontraktu na povolenku CO_₂)
Za posledních pět let, v eurech

Zdroj: HighCharts.com

I proto ve zmíněných německých elektrárnách LEAG investuje EPH do projektů obnovitelné energetiky, jako je jedno z největších evropských bateriových uložišť – BigBattery Lausitz.

Čerstvě LEAG spolu s PPF Investments oznámil nákup Gaskraftwerk Leipheim (GKL), plynové elektrárny o výkonu 300 megawattů v Leipheimu, severovýchodně od města Ulm (jen pro srovnání, společnost ČEZ na svém webu uvádí, že tuzemská paroplynová elektrárna v Počeradech má celkový výkon 838 MW, pozn. red.).

Skupina uvedla, že elektrárna v Leipheimu bude zřízena jako zvláštní technické zařízení podle ustanovení německého energetického zákona v přenosové a distribuční soustavě provozovatele Amprion. Má pomáhat v mimořádných situacích zajišťovat stabilitu sítě v Německu.

Místo uhlí dřevo ze zámoří

Uhelný byznys se nyní na hospodářském výsledku skupiny EPH podílí už jen zhruba z deseti procent. „Mnohem zásadnější jsou pro nás činnosti jako tranzit, distribuce a skladování zemního plynu, distribuce elektřiny a tepla či výkon naší flotily nízko- a bezemisních výrobních zdrojů,“ konstatuje Častvaj.

Uhelné elektrárny provozuje EPH nadále vedle Německa a Česka i v Itálii, ve Francii a v Británii. Vloni koncem roku EPH ale prodala svůj podíl v polské důlní společnosti PG Silesia. Místo původní uhelné elektrárny v Severním Irsku také vznikla plynová jednotka a v Británii původní uhelnou elektrárnu Lynemouth nechali přestavět na výrobu elektrické energie výhradně z biomasy.

V kotlích spaluje dřevěné pelety dovážené loděmi převážně z USA a Kanady. „Uhlíkové emise z přepravy biomasy jsou zahrnuty ve výpočtech elektrárny tak, aby splňovala současná kritéria udržitelnosti stanovená britskou vládou,“ zdůrazňuje EPH.

I přechod někdejších uhelných elektráren na biomasu ale ekologové u EPH kritizují. Pořád jde podle nich o spalování tuhého paliva, které vytváří jak toxické znečištění, tak skleníkové plyny.

„Biomasa může být za určitých velmi přísných podmínek považována za obnovitelný a v jistých aspektech ekologičtější zdroj energie, ale její používání má smysl jen ve velmi omezené míře, a to především pro vytápění a kogeneraci, nikoli pro masivní výrobu elektrické energie v elektrárnách s velkým instalovaným výkonem,“ říká Lukáš Hrábek, mluvčí české pobočky Greenpeace. „Za nás předělávání velkých elektráren na biomasu jednoznačně ne,“ dodává.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.