Krizová lekce roku 1907 je aktuální ve světě financí i dnes

Je to půlrok, co finančním světem hýbaly zprávy o kolapsu regionálních bank v USA. Na tom by nebylo nic neobvyklého, jen v novém tisíciletí zde zbankrotovalo více než 500 bank.

Pokles hodnoty amerických státních dluhopisů, které banky držely ve více než hojném množství, v kombinaci s masivními výběry hotovostí klienty však vedl k miliardovým ztrátám a následnému dominovému efektu.

Paradoxně bezpečná cesta v podobě „Treasury Bonds“ (dlouhodobé dluhopisové cenné papíry vydávané americkou vládou., pozn. red.) vedla v prostředí vysokých sazeb rovnou do propasti a znovu se vyrojily otázky, zda se této situaci dalo předejít.

Historie nám dává možnost se poučit. Jedna taková lekce nás zavádí na začátek minulého století.

Více než 150letá historie

Je říjen roku 1907 a před newyorskými bankami se tísní davy lidí. Po dobu několika následujících týdnů se zoufale snaží dostat ze svých bankovních kont co nejvíce prostředků.

Mezi Newyorčany se rychle šíří zpráva o problémech slavné americké banky Knickerbocker Trust. Ta byla zapletená do spekulativních obchodů s akciemi společnosti United Copper Company. Sázka na krátko však nevyšla, situace se otáčí proti spekulantům a banky, které financovaly tento riskantní podnik, jsou vystaveny velkým ztrátám.

Události nabírají rychlý spád. Banky postupně odmítají Knickerbocker proplácet šeky a začíná klasický hon na banku, při kterém střadatelé vybírají své úspory a který vedl k totálnímu vyschnutí likvidity a následnému bankrotu finanční instituce.

Pamětníci čím dál častěji začínají připomínat dávný pád pojišťovny Ohio Trust (jde o pád americké Ohio Life Insurance and Trust Company v roce 1857, pozn. red.) a nejistota na trzích strmě roste.

Panika byla zcela opodstatněná a rychle se šířila napříč Spojenými státy. Menší regionální banky se snažily stáhnout hotovost od svých větších newyorských protistran. Ty však disponovaly překvapivě poměrně nízkou likviditou, což celé věci dvakrát nepomohlo. Spojené státy se přitom stále ještě vzpamatovávaly z důsledků ničivého zemětřesení z předcházejícího roku, které značně zasáhly i finanční sektor.

Morganova obnova stability

Na pomoc naštěstí přispěchal podnikatel a bankéř John Pierpont Morgan (viz box vpravo), který poskytl finančním institucím úvěry v řádu desítek milionů dolarů.

Současně dokázal díky svým kontaktům zmobilizovat pomoc z řad průmyslu a velkých bank, která přinesla tolik potřebnou likviditu na trh a stabilizovala celý finanční systém.

Díky své zkušenosti a dobrému úsudku navíc dokázal rozlišit ty instituce, které je ještě možné zachránit, a ty, kterým již není pomoci.

Cena byla i tak vysoká. Několik desítek menších bank zbankrotovalo a index Dow Jones Industrial přišel za rok 1907 o 38 procent. Trvalo léta, než se index dostal na své původní hodnoty a investoři si museli ztráty trpělivě vysedět. Krize rovněž zasáhla i sektory s bankami zdánlivě nesouvisející, jako je výroba a doprava. Jejich tržní hodnota značně poklesla a výrazně byly narušeny i jejich dodavatelské řetězce. Ztráty se odhadují na vyšší stovky milionů dolarů. Především ale Spojené státy upadly do recese.

Příspěvek ke vzniku Fedu

Krize v roce 1907 s sebou přinesla řadu nových poznatků a v samém důsledku vedla i k založení Federální Rezervního Systému (FED) v roce 1913.

Tak jako téměř každá finanční krize v historii byla i tato následována notnou dávkou regulace, která měla zaručit, že už se další událost podobného ražení nebude opakovat. I v tomto případě se ale jednalo pouze o zbožné přání a krach téměř 10 tisíců bank po roce 1929 ukázal, že dějiny si jdou svou vlastní cestou bez ohledu na regulace.

Mark Twain kdysi řekl, že historie se neopakuje, ale často se rýmuje. Zřejmě netušil, že i století poté bude jeho citát aktuální.

V roce 2008 rychlý výběr hotovosti svými klienty položil britskou banku Northern Rock. Pomyslným smutným rekordmanem je pak Washington Mutual, jejíž kolaps ve stejném roce s více než 300 miliardami aktiv pod správou vedl až k nucenému převzetí federální vládou.

Ani následné přijetí Dodd-Frankova zákona v roce 2010 finanční svět nespasilo, jak ukazují problémy First Republic z letošního jara. Paradoxně i za nimi udělala tečku až banka s iniciály J.P. M. ve svém jménu.

V reakci na březnovou krizi připravila skupina regulátorů balíček opatření, která by měla podobným situacím předcházet. Balíček požaduje po 30 největších bankách větší kapitálovou vybavenost a upravuje i množství bankami držených dluhopisových instrumentů s delšími splatnostmi.

Zda jsou opatření dostatečná, či nám trhy udělí další lekci, si povíme až s odstupem času.