Měkký brexit z dílny Mayové vyvolává v Británii politický chaos

Jen co dozněly výstřely na frontě globální obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou, o pozornost se znovu hlásí britské ostrovy a brexit.

Nejedná se přitom o úspěch anglických fotbalistů na mistrovství světa v Rusku, kteří prošli již do semifinále, ale o rodící se vládní krizi v království. Tu rozpoutala rezignace dvou klíčových postav kabinetu premiérky Theresy Mayové – ministra pro brexit Davida Davise a ministra zahraničí Borise Johnsona, kteří odmítají její návrh tzv. měkké podoby brexitu.

Mayová chce měkký brexit

V pátek, po více než dvou letech od referenda o vystoupení z Evropské unie, představila britská premiérka svou zatím nejkonkrétnější vizi brexitu. Ta otáčí kormidlo dosavadní politiky, neboť počítá s udržením těsnějších vazeb s EU, tedy s variantou měkkého brexitu.

Mayová tak například navrhuje zachování jednotného trhu pro britské zboží (včetně platnosti unijní legislativy) či zvláštní hybrid společné obchodní politiky s vlastním celním sazebníkem.

To je sice pro Brusel i nadále politicky nepřijatelné, na druhou stranu ale dala Mayová najevo ochotu činit ústupky, které nakonec mohou vést k pragmatické dohodě.

VÍCE K TÉMATU:

Bezmocný Londýn. Ekonomická síla britské metropole brexitem utrpí

Žádné věštění z křišťálové koule, ale pět možných scénářů pro brexit

EU a brexit: nejdřív definitivní rozchod, pak mantinely nového vztahu

Johnson chce víc

Britský postoj nicméně vyvolává vlnu nevole v euroskeptické části Konzervativní strany, která chce tvrdý brexit bez ústupků a překračování tzv. red lines (zejména v oblasti migrace).

Tento veskrze ideový rozkol vedl k rezignaci Davise, ne tak již Johnsona, který spíše rozehrál hru o vlastní politický osud.

Až další dny přitom ukážou, zda bývalý ministr dokáže sehnat podporu k vyvolání hlasování o nedůvěře Mayové. To se nakonec klidně může konat, avšak vnitřní (euroskeptická) opozice v Konzervativní straně se zatím nezdá natolik silná, aby byla s to ukončit dva roky trvající vládu premiérky.

Nemluvě o tom, že zastánci tvrdého brexitu vlastně ani nemají plán, jak dosáhnout dohody, a pouze opakují mantru, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda.

Zpomalování už je patrné

Politická nejistota je každopádně nyní to poslední, co Británie potřebuje. Byť se nenaplnily katastrofické scénáře o prudkém hospodářském propadu, ve světle solidního globálního růstu Británie přece jen zaostává.

Vůči EU tak stojí oslabený hráč, který drží v rukou jen málo trumfů. Dohoda by přitom měla být finalizována již na podzim, neboť v březnu 2019 Británie Evropskou unii opustí.

Jakou bude mít nakonec brexit podobu, zůstává nejasné, minimálně vize premiérky Mayové ale naznačuje další možné ústupky a ve finále pokračující úzké vazby s EU. A ty by ocenily nejen trhy, ale nakonec možná i obě (proti)strany.