V klidné atmosféře mohla ECB „oslavit“ tříleté výročí zahájení tzv. kvantitativního uvolňování (QE). To mělo zvýšit likviditu na trhu a spolu s politikou záporných úrokových sazeb de facto zvýšit dostupnost peněz napříč eurozónou.
Při pohledu na vývoj úrokových sazeb nebo výnosů státních dluhopisů lze říct, že se to ECB nepochybně podařilo.
Evropská centrální banka se ovšem díky této politice stala velmi vlivným hráčem na bondovém trhu, neboť se jí už podařilo skoupit z trhu veřejné bondy v hodnotě téměř dvou bilionů eur.
GRAF: Jak ECB nakupovala bondy
Od března 2015 do současnosti, v mld. eur
Zdroj: Bloomberg
Současně se stala i největším věřitelem zemí eurozóny a ve svém portfoliu tak drží například německé dluhopisy v hodnotě 470 miliard eur (cca pětinu veřejného dluhu této země), francouzské za 384 miliard (17 procent národního dluhu) nebo italské za 334 miliard (necelých 15 procent).
Co přijde, až ECB skončí s odkupy
Při pohledu na tyto částky nelze pochybovat o vlivu této centrální banky na cenu peněz v ekonomice, nicméně o to více se na mysl tlačí otázka, co se stane poté, až tento svůj velkorysý program ECB ukončí.
Jenže ECB není pouze aktivním hráčem na trhu státních, či přesněji veřejných dluhopisů, ale od roku 2016 se zaměřila i na bondy korporátní.
V rámci svých měsíčních nákupů se její portfolio rozšířilo o dluhopisy pivovarů, letišť, obchodních řetězců, automobilek, plynáren, energetických firem (celkem jde o 1 100 titulů). Naštěstí však jde o částky, které jsou ve srovnání s nákupem veřejných bondů nesrovnatelně nižší, a aktuálně se tak jedná o necelých 120 miliard eur.
Slovo naštěstí je zde namístě, protože svojí dodatečnou poptávkou, navíc fragmentovanou do tolika titulů, aktivita ECB neovlivňuje (nedeformuje) trh tak silně jako v případě dluhopisů státních.
Tři otázky k nezaplacení
Je třeba ocenit, že svoji aktivitu se ECB snaží postupně omezovat. V dobách největší „slávy“ měsíčně pořizovala dluhopisy až za 85 miliard eur, dnes už jde vlastně jen o 30 miliard, a navíc tento závazek platí jen do září.
Nad tím, co bude ECB dělat potom, se teprve přemýšlí. Stejně jako nad tím, jak se budou vyvíjet úrokové sazby a výnosy dluhopisů (především těch nejzadluženějších zemí) po konci QE.
GRAF: Vývoj základní úrokové sazby ECB
Za posledních deset let, v procentech
Zdroj: Tradingeconomics.com
K těmto dvěma otázkám je možné přidat ještě třetí – co se stane, až časem začnou maturovat právě tyto skoupené bondy.
V rámci všech nákupních programů se totiž ECB podařilo nashromáždit dluhopisy za 2,36 bilionu eur, které by jinak byly převážně v portfoliích bank, pojišťoven, penzijních fondů a podobně.
Víte co? Systém kdy Evropané dluží nenávratně vysoké dluhy sami sobě a aby mohli nadále přežít se musí zadlužovat opět sami sobě stále víc a víc, má asi trošku chybu. Totéž platí pro Ameriku a dnes už i o nejbohatší země těžících ropu. Jsou pouze 2 cesty z tohoto systému. Jeden vede k válce a druhý k celosvětové ekonomické amnestii. bohužel podle toho, kdo běh tohoto světa řídí, je pravděpodobnější varianta A. Na té totiž lze také vydělat.
ECB jen skoupila sračky (obligace brutálně zadlužených zemí), které mají hodnotu 0. Zachraňují se privátních banky na úkor všech občanů. V principu jde o krádež století. Rozpočtová disciplína neexistuje, úroveň politiků je směšná. Neschopnost politických lídrů se kryje Za rozdávání peněz, které nikdo nevydělal. Otázka, co se stane po ukončení kvantitativních uvolňování, je trapná. Běžte do léčebny se podívat na trosky, kterým vezmou drogy.