Německo si připomnělo Černobyl a média rozvířila spekulace o návratu jádra

Německá i rakouská média jsou každoročně hypnotizována tématem nejhorší jaderné havárie v lidských dějinách. Tou je exploze čtvrtého bloku elektrárny Černobyl, ke které došlo 26. dubna 1986. S železnou pravidelností se katastrofa připomíná zejména s poukazem na to, jak je jaderná energie nevyzpytatelná a riziková.

Téma stále zásadně rezonuje v německé společnosti, která se rozhodla po havárii v japonské Fukušimě odstavit svých 17 reaktorů, jež zajišťovaly v roce 2011 téměř 30 procent vyrobené elektřiny.

Tehdejší vláda Angely Merkelové podlehla protestům proti jádru v největší ekonomice Evropy. Ještě o rok dříve chtěla naopak životnost jaderných zdrojů prodlužovat.

Realita pokulhává za očekáváním

I když se před jedenácti lety zdálo, že po roce 2020 bude mít Německo svou energetickou budoucnost dávno vyřešenou zejména rozvojem obnovitelných zdrojů energie, realita je mnohem pošmournější.

Podíl zelených zdrojů v energetickém mixu sice výrazně roste, zároveň ale vzrostla závislost na ruském plynu.

I proto v souvislosti s vraždícími ruskými jednotkami na Ukrajině stále častěji komentátoři v německých médiích při vzpomínce na Černobyl připomínají, že odklon od jádra byl chybou.

Dokonce se stále častěji objevují hlasy, které chtějí zapojit už odstavené jaderné elektrárny. Stejně se vyjádřila i bavorská vláda a její šéf Marcus Söder z CSU, který řekl, že kromě posledních tří reaktorů, jež jsou v provozu, by se měla připojit do sítě už odstavená elektrárna Gundremmingen.

Německé reaktory proti Putinovi

Komentátor německého týdeníku Der Spiegel Alexander Neubacher napsal, že ponechání posledních tří reaktorů, jež měly skončit koncem tohoto roku, v provozu, znamená i formu zastavení Putinovy války na Ukrajině. Bude o to méně potřeba import ruských fosilních zdrojů.

Navíc jaderné bloky nevypouštějí oxid uhličitý. Rizikové je i to, že jádro má skončit v noci ze silvestra na Nový rok, v době, kdy je poptávka po energiích nejvyšší.

Chování vlády podle něj připomíná hladovějícího, který vyhodí poslední kousek chleba, protože je tvrdý. A varuje i před rizikem zimního blackoutu. Připomíná rozhodnutí Belgie, která prodloužila životnost dvěma reaktorům o deset let. Místo roku 2025 mají skončit v roce 2035.

Navíc Francie, Británie, Nizozemsko nebo Polsko chtějí stavět nové jaderné bloky, aby si zajistily v turbulentních časech větší energetickou soběstačnost. A stavět nový blok v Dukovanech chce i Česko.

Zelený ministr váhá

Neubacher kritizuje zeleného ministra hospodářství a energetiky Roberta Habecka. Ten totiž po prvotním šoku po útoku Ruska připustil, že by se jádru ideologicky nebránil. Později však kladné stanovisko přehodnotil a jel se „raději klanět“ emírovi do Kataru, aby zajistil větší dodávky zkapalněného plynu pro německou ekonomiku.

Přitom průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Němců souhlasí s tím, aby země s jádrem i po skončení tohoto roku počítala. Aby se ale provozovatelé elektráren mohli připravit na případné prodloužení provozu, musí být jasno nejpozději do konce května.

Kritický vůči posledním německým vládám je i deník Die Welt. Člen představenstva Ralf Fücks z Nadace Heinricha Bölla, jež má blízko k Zeleným, napsal, že bylo veřejným tajemstvím, co znamená odklon od jádra a uhlí: zvýšení závislosti na ruském Gazpromu.

Dobrovolná závislost Berlína na Moskvě

Podle něj není možné prosazovat energetickou politiku bez ohledu na geopolitická rizika. Německo se dobrovolně stalo tak závislým na energiích z Moskvy jako žádná jiná země v Evropě, zdůraznil Fücks.

Nejpozději od roku 2014 muselo být ale politikům jasné, že spolupráce s Putinem po anexi Krymu „ztrácí svou nevinnost“.

Německo se stalo pro Putina doslova zlatým vejcem, protože mu každoročně platí miliardy eur za dovoz plynu, uhlí i ropy. Loni to bylo denně 61 milionů eur, což ročně dělá přes 22 miliard eur.

Celkem EU Rusku denně platí za energie 865 milionů eur (údaje na začátku dubna), odhadl think tank Breugel.

Evropa si platí ruskou válku

Pro Rusko jsou peníze za prodej fosilních zdrojů zásadním příjmem rozpočtu, tvoří asi dvě pětiny příjmů, což znamená, že se Evropa značným způsobem podílela na „vyzbrojení“ Ruska, které nyní válčí na Ukrajině, kritizuje Berlín Fücks.

Stejnou argumentaci používají i ukrajinští politici, kteří od začátku konfliktu chtějí, aby Brusel okamžitě bojkotoval ruský plyn i ropu.

Kromě toho, že německé vlády podporovaly výstavbu Nord Streamu 2, nechaly také Gazprom, aby ovládl čtvrtinu německých zásobníků plynu.

Rusové jsou spolehlivý partner

Německo opakovalo častý argument příznivců Moskvy, že Rusko je spolehlivý obchodní partner a energie nepřestalo dodávat Západu ani v dobách Sovětského svazu. Rusko na oplátku dováží z Německa stroje a průmyslové výrobky.

Platí to od dob německého císařství přes Hitlerův režim (do roku 1941) až po Ostpolitik německého kancléře Williho Brandta v sedmdesátých letech minulého století. Od té doby nakupuje i západní Německo z Ruska zemní plyn.

Pokud chce Německo oslabit Putinův režim, musí se vrátit i k jaderné energetice, uzavírá Ralf Fücks.

Hlavní ekonomka novin Die Welt Dorothea Siemsová připomíná čtenářům paradoxní chování německých vlád, které se „kvůli japonské Fukušimě“ tohoto zdroje úplně vzdaly. Přitom samotné Japonsko, jež je třetí největší ekonomikou světa, zaujalo pragmatičtější přístup.

Jádro jako celek nezavrhlo a postupně se k němu vrací souběžně s tím, že rozvíjí i nové technologie včetně vodíkových.

Německá Energiewende je fiasko

Dlouholetým kritikem německé Energiewende je bývalý šéf prestižního mnichovského ekonomického institutu Ifo Hans-Werner Sinn.

V březnovém komentáři označil energetickou politiku Německa posledních let jako naprosté fiasko, jež se v plné nahotě ukázalo po útoku Ruska na Ukrajinu.

Tím, že se země vzdala jádra (i uhlí), je vydána na milost a nemilost Putinova režimu, protože bez ruského plynu nemůže krátkodobě fungovat. Bude potřebovat tři až pět let, než vybuduje terminály pro LNG, aby mohla ruské dodávky nahradit.

Odpor k jádru? Nebezpečné a drahé

V německých médiích se objevují samozřejmě i argumenty, proč je jádro i v současné době špatným řešením.

Hamburský ministr životního prostředí Jens Kerstan ze Zelených nadále považuje tento zdroj za překonaný, protože je rizikový, stále není vyřešeno ukládání jaderného odpadu a ve srovnání s ostatními zdroji je i velice nákladnou variantou výroby elektřiny.

Navíc není úplně snadné už odstavené bloky opět „zapnout nebo vypnout“.

Připomíná se i vyjádření šéfa energetického koncernu E.ON Leonharda Birnbauma v ekonomickém deníku Handelsblatt o tom, zda má smysl životnost jaderných elektráren v Německu prodlužovat.

I když to je z technického hlediska možné, potenciální přínos pro energetické nároky Německa je celkově malý. „Jaderná energie nemá v Německu budoucnost,“ zdůraznil manažer. Varuje ale před okamžitým embargem na ruský plyn nejen pro ekonomiku Německa, ale i pro další země, jako je Česko, Slovensko nebo Rakousko, jež jsou na plynu z Ruska závislé ještě více než Německo.

Proto je třeba téma odstřižení od ruského plynu řešit na úrovni celé Evropské unie.