Není Írán jako Irák. I když je Teherán součástí „osy zla“, válka s ním v zájmu Trumpa není

Po útocích na ropné tankery, ze kterých USA obviňují Írán, se naskýtá otázka, zda je ozbrojený konflikt s Íránem jen otázka času, nebo se jedná pouze o válku slov.

Válka USA s Íránem je sice vysoce nepravděpodobná a nežádoucí, na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může konflikt slov změnit ve válku mimořádných rozměrů.

Spojené státy americké mají za sebou dvě války v Iráku, a tudíž se samozřejmě nabízí srovnání s potenciálním konfliktem s Íránem, který by mohl nastat.

Americká lekce se Saddámem

Cílem druhé irácké války nebylo jen odstranění zbraní hromadného ničení, které Irák ve skutečnosti neměl, ale i odstranění diktátorského režimu Saddáma Husajna, který utlačoval své občany a ohrožoval své sousedy.

Prezident Bush měl pro druhou válku v Iráku souhlas Kongresu a získal i určitou podporu OSN. Vybudoval také relativně širokou koalici, která zahrnovala zejména Velkou Británii, Polsko, Španělsko, ale například i Austrálii.

Dokonce i státy, které s použitím síly nesouhlasily, zejména Německo, souhlasily, že se budou účastnit obnovy Iráku po porážce režimu Saddáma Husajna. Na straně americké administrativy stálo i americké veřejné mínění.

Iráčtí šíité začali po první válce v Zálivu ozbrojený odpor proti iráckému režimu. Irácký Kurdistán se stal na režimu více méně nezávislým a nezakrýval své nepřátelství k němu. Irák byl mezinárodně izolovaný a vojensky mimořádně slabý.

Přesto byla druhá irácká válka nejen pro Střední východ, ale i pro samotné Spojené státy neúspěchem a katastrofou, která nebyla reparována ani po více než patnácti letech.

VÍCE K TÉMATU:

Odstoupení od dohody s Íránem: Trump vrazil další klín do vztahů s Evropou

Proč si Trump našel svůj nový terč na finančních trzích?

Trumpova „láska až za hrob“ ke clům je varováním i Evropě a Česku

Osa zla?

Írán patří ke státům, které Bush označil jako osu zla. Současná politika Íránu v Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu nebo v Gaze je mimořádně destruktivní. Íránský režim podporuje terorismus a utlačuje své občany. Nepoužívá proti nim však tak brutální prostředky, jako používal režim Saddáma Husajna.

Přesto nemají Spojené státy žádný právní důvod začít jakýkoli ozbrojený konflikt s Íránem.

Irák v roce 2003 více než deset let porušoval podmínky příměří z roku 1991, vedl vojenské operace proti Kurdům, vyhýbal se sankcím a v roce 1996 se zjistilo, že pokračuje v programu chemických a biologických zbraní.

Oproti tomu sousední Írán mnohostrannou smlouvu o kontrole svých jaderných zbraní, jakkoli je špatná a nedostatečná, dodržoval.

S válkou s Íránem by nesouhlasil Kongres a nelze očekávat ani náznak souhlasu OSN. Ve válce s Íránem by byly USA zcela osamocené, protože již nyní mají napjaté vztahy s Evropskou unií, Mexikem, Kanadou nebo Čínou.

Nejbližší americký spojenec, Velká Británie, je paralyzován brexitem. Spojené státy by tak podpořil pouze Izrael a státy Perského zálivu, kde politicky dominuje Saúdská Arábie.

Sto let staré varování

I když má Írán možná více nepřátel, než měl v roce 2003 Irák, zájmy Iráku té doby nikdy nekonvenovaly zájmům nějaké významnější mocnosti té doby. V současné době však konvenují zájmy Íránu zájmům Ruska.

Ne jedné straně existují náznaky, že Íránci jsou se stávajícím teokratickým režimem nespokojeni. Neexistují však žádné náznaky, že by akceptovali zahraniční vojenskou intervenci.

Zatímco Irák byl a je umělým a značně nefunkčním státním útvarem, Írán je zemí jedné z největších civilizací na světě s mimořádnou historií.

Nežádoucí konflikt

Ve srovnání s válkou v Iráku by válka s Íránem byla válkou ve větším rozsahu, bez spojenců, bez náznaku právního důvodu k válce a bez představy, co by mohlo následovat po porážce Íránu. Válka USA s Íránem je tedy vysoce nepravděpodobná a nežádoucí.

Na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může válka slov změnit ve válku mimořádných rozměrů.

Článek, jehož autorem je Aleš Rozehnal, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.