Mohlo by vás také zajímat
Síkela eurokomisařem „proti Číně“; Fed výrazně srazil sazby a ČEZ chce jít na malé reaktory s Brity aneb souhrn ekonomických událostí 38. týdne 2024
Libor Akrman 20. září 2024Povodně se podepíší na změně rozpočtu, část škod půjde uhradit z fondů EU; pojišťovna zatím hlásí škody kolem 20 mld.…
Stovky miliard korun ve hře: Čeká nás jaderný tunel místo solárního?
Oldřich Sklenář 10. května 2024Česká energetika nyní stojí před zásadní výzvou v podobě blížícího se konce uhelné éry. Vládní sázka na jádro nejen že…
Komedie v podání ODS. Strana tančí na hraně zrady, když jasně neodmítne euro
Vladimír Pikora 28. listopadu 2023Ministerstva se přou o to, zda by vláda měla začít dělat kroky k přijetí eura, uvedly nedávno Hospodářské noviny na…
- ČLÁNEK
Podaří se dostat peníze zpět do republiky?
Ministerstvo financí vede v současné době arbitrážní spory o 59 miliard korun. Spory za posledních dvaadvacet let stály tuto republiku jenom na nákladech za právní služby téměř tři miliardy korun. Ano, řada sporů byla dovedena do vítězného konce. Ale nějak se pozapomnělo na další, nedořešené kauzy, které mohly státu vynést další desítky miliard.
Celkem 58,5 miliard je částka, o kterou se Česko na konci roku 2021 soudilo v mezinárodních arbitrážích. (ILustrační foto) Zdroj: iStock
Celkem 58,5 miliardy je částka, o kterou se Česko aktuálně soudí v mezinárodních arbitrážích. Valnou většinu této částky pak tvoří nároky společnosti Diag Human podnikatele Josefa Šťávy v kauze zmařeného obchodu s krevní plazmou. Podle aktuálních informací Ministerstva financí vede stát kromě Diag Human spory v dalších čtyřech kauzách.
| Mezinárodní arbitráž |
| Mezinárodní obchodní arbitráž je forma řešení majetkových sporů v mezinárodním obchodním styku, při níž je rozhodnutí sporu svěřeno nezávislé, nestranné a nestátní instituci, tedy takzvaným rozhodcům. Toto řešení sporů je populární pro svou rychlost a také pro nižší náklady, které jsou s ním spojeny. |
Jak uvádí ministerstvo, od roku 2001 bylo ukončeno celkem 35 arbitrážních sporů, z nichž vyšel stát převážně vítězně. Naposledy to bylo letos v listopadu, kdy stát uspěl v mezinárodní arbitráži se švýcarskou společností Pawlowski AG kvůli údajně zmařenému developerskému projektu v pražských Benicích ve výši 5,2 miliardy korun.
Na druhou stranu tato „vítězná vlna“ není zadarmo, a jak Ministerstvo financí uvádí na svých stránkách, náklady na právní služby stály Českou republiku od roku 1999 bezmála tři miliardy korun.
„Nejvíce finančních prostředků na externí právní zastoupení v mezinárodních arbitrážních sporech bylo vynaloženo se společnostmi Saluka a Nomura v souvislosti s nucenou správou IPB. Ministerstvo financí vyplatilo za externí služby v souvislosti s těmito spory částku ve výši 619 milionů korun,“ uvádí Ministerstvo financí.
TABULKA: Arbitráže proti České republice
Zdroj: MF ČR
Další nedořešenosti
Stát však mohl získat i další miliardy korun, pokud by dokázal dotáhnout vyšetřování do konečného důsledku, říká pod příslibem anonymity v rozhovoru pro Peak.cz jeden ze zpravodajců.
Jako jeden z příkladů takové kauzy uvádí stále nedořešený případ společnosti Mostecká uhelná na konci devadesátých let minulého století. V roce 1999 schválila vláda Miloše Zemana prodej 46procentního státního podílu firmě Investenergy za 650 milionů korun.
Jak napsal švýcarský server Tagesanzeige letos na konci září „toxický případ“ Mostecké uhelné ve Švýcarsku „vstupuje do nového kola“. V obřím případu shromáždili švýcarští vyšetřovatelé 140 000 stran spisů a bylo do něho zapojeno pět řádných nebo dočasných federálních státních zástupců, upozorňuje server.
| Letitá kauza MUS |
| Kauza českého vyšetřování a soudního projednávání se táhne již několik let. Hlavní líčení před pražským městským soudem, v němž byli letos vyslýcháni mimo jiné i prezident Miloš Zeman, někdejší ministr práce Vladimír Špidla či exministři Miloš Kužvart a Jan Kavan, navíc zbrzdila pandemie koronaviru. Uvidíme, jak se bude dále vyvíjet, a to na české i švýcarské straně. |
Podle něj je na švýcarských kontech zablokováno 660 milionů švýcarských franků (v přepočtu zhruba 16 miliard korun).
Podle zpravodajce „by za určitých a relativně ne zcela složitých okolností mohla Česká republika dostat tyto peníze zpět“. Podle něj je to dědictví „bojů různých lobbistických skupin, které od privatizace a devadesátých let postupně zvyšovaly tlak na podnikatele a později začali ovlivňovat i práci bezpečnostních složek“.
Podle něj to mohl být i jeden z důvodů, proč česká strana v kauze MUS, v části vedené ve Švýcarsku, nemohla již dříve uplatnit svůj nárok.
Obdobné kauzy jako MUS, kde peníze „visí ve vzdochuprázdnu,“ jsou např. nákup letounů CASA nebo boom solárních elektráren