Theresa Mayová na summitu EU připustila, že se nebrání natažení přechodného období z 21 na 33 měsíců. Důvod je jednoduchý.
Zdá se, že na vyřešení nové obchodní dohody včetně palčivé otázky hranic mezi Severním Irskem a Irskem bude zapotřebí o poznání více času.
Mayová věří, že pokud dostane více času, bude pak Británie schopná dojednat s EU tak „otevřenou“ obchodní dohodu, že otázka irských hranic jednoduše zmizí ze stolu.
Všichni se chtějí dohodnout. Věřím, že dohoda je možná.
Pokud by tomu tak bylo, byla by to pro libru dobrá zpráva. K takové dohodě je ovšem daleko. A co hůře, daleko je (minimálně na britské půdě) i k dohodě o natažení přechodného období po březnu 2019.
Výhoda prodloužení?
Pro Mayovou a hlavního evropského vyjednavače Michela Barniera by sice taková rozvodová dohoda byla výhodná, protože by odsunula řešení zásadních problémů, natáhla přechodné období a zažehnala černý scénář brexitu bez jakékoliv dohody.
Proti jsou ovšem konzervativní britští poslanci volající po co nejrychlejší nové obchodní dohodě umožňující Británii provozovat nezávislou obchodní politiku s třetími zeměmi.
VÍCE K TÉMATU:
Jak dopadne tvrdý brexit na Velkou Británii? Třeba dražší sýr až o 70 procent
Mlha nad Temží zahaluje i brexit. Tohle je pět scénářů možného vývoje vyjednávání
Natažení přechodného období by znamenalo, že by až do roku 2021 byla Británie součástí celní unie, jednotného vnitřního trhu a nic by se nezměnilo ani na současných platbách Británie do rozpočtu EU.
Britské vazalství
Británie by musela jednoduše respektovat evropskou legislativu a platit do společného rozpočtu, ale už by neměla možnost evropskou legislativu ovlivňovat.
Britští euroskeptici budou tedy natažení přechodného období chápat jako natažení ponižujícího „vazalského polosetrvání“ Británie v EU.
A je otázka, zda taková rozvodová dohoda bude mít v Británii šanci na úspěch. I proto ani libra nemá zatím mnoho důvodů k velké euforii.