Proč je dobrý Havlíček v čele „superministerstva“ průmyslu a dopravy?

Sloučení Ministerstva dopravy (MD) s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) dnes dává smysl více než kdy jindy. Česká republika se zavázala dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality.

To znamená, že musí učinit rozsáhlá a nákladná příslušná opatření jak v oblasti průmyslové, tak i energetické a dopravní.

Průmysl, energetika i doprava patří ke klíčovým emitentům oxidu uhličitého a společný, provázaný postup při dekarbonizaci ekonomiky může být nejúčinnější právě „pod jednou střechou“.

Eliminace duplicit

Pokud se navíc v rámci sloučení ministerstev podaří efektivně vyloučit duplicity a naopak využít synergií, už samotný akt sloučení povede k úspoře. Přitom takto získané prostředky lze využít právě třeba v rámci dekarbonizačního úsilí.

Hlavní nástrahou je ovšem kromě obvyklé rezistence byrokracie vůči prováděným změnám, jelikož žádný úředník přirozeně nechce přijít o své razítko, tím méně o svoji práci.

Také samotný rozsah agendy zrovna ministerstev průmyslu a obchodu nebo dopravy. Česká ekonomika je prakticky nejprůmyslovější v rámci EU, takže ještě přidáním dopravní agendy by vzniklo de facto „superministerstvo“, jež by svým záběrem v jistém ohledu nemělo v Česku ani vzdáleně konkurenci.

Co dalšího Babiš sloučí?

Dále se nabízí například sloučení Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, které navrhuje část opozice.

Zde by mohlo být sloučení jednodušší než v případě sloučení Ministerstva průmyslu a obchodu s Ministerstvem dopravy. Brání mu ovšem politické zájmy, respektive jejich neexistence, a opět i rezistence byrokracie vůči změnám.

Neexistencí politického zájmu je míněno to, že premiér Babiš netouží rozšířit agendu ani ministrovi životního prostředí Brabcovi, ani ministrovi zemědělství Tomanovi.

Nejsou zkrátka jeho „pravou rukou“ tak jako momentálně Karel Havlíček.