Recept na dopravní zácpy? Ohlídejte si i odstup aut jedoucích za vámi

Asi každý z nás už někdy uvázl v dopravní zácpě. Znáte to: cukáte krokem, občas úplně zastavíte, rychlost pohybu je několik desítek centimetrů každých pár minut… A když už se zdá, že se kolona rozjíždí, za pár desítek metrů spadne tempo opět na šnečí.

Zácpy sužují většinu velkých měst a u řidičů mnohdy vyvolávají stavy přehnané frustrace. Vzpomeňte na dramatický nervový záchvat Michaela Douglase vyvolaný dopravním kolapsem v centru Los Angeles ve filmu Volný pád, který se kompletně vymkl jeho kontrole.

VIDEO: Úvodní scéna z filmu Falling Down (Volný pád)

Zdroj: youtube.com

Příčinou dopravních zácp a kolon přitom často není ani nehoda, ani oprava silnice, které by ospravedlňovaly promrhaný čas za volantem. Prostě nic zvláštního. Odpověď na otázku, jak se takovým zácpám bez objektivní příčiny vyhnout, našli podle serveru Wired.com matematici.

Ti zjistili, že kdyby v koloně každý dodržoval stejnou vzdálenost od auta před i za sebou, pak by se vozy pohybovaly dvakrát rychleji.

Klíčový odstup

Vysvětlení nešvaru dopravy, který z nás dělá vězně kolon, přináší nová studie organizace IEEE s názvem Transactions on Intelligent Transportation Systems. Odborníci prostřednictvím matematických modelů zjistili, že jednou z příčin je právě nedodržování správné vzdálenosti od auta za vámi.

Což se na první pohled může zdát jako zcela nelogické. Logicky by přece stačilo dodržovat vzdálenost od auta před vámi. Opak je ale pravdou, jak tvrdí matematici.

Kdyby podle jejich výpočtů každý udržoval stejnou vzdálenost od auta před i za sebou, pravidelné uspořádání celé kolony by provoz zrychlilo na dvojnásobek.

Celé řešení je však zatím jen teoretickým modelem, neboť je těžko představitelné, že všichni řidiči v koloně něco takového zvládnou. Ovšem s ohledem na trend zavádění autonomních aut může jít o jistý mezikrok. I v kontextu toho, že už dnes řidičům auta  „asistují“ při řízení a chovají se tak vlastně „semiautonomně“.

Jako špačci či netopýři

Matematici svůj teoretický model ve zmíněné studii opírají o reálné chování některých živočichů.

V přírodě se mnozí tvorové chovají podobně jako lidé v dopravních zácpách, kdy vytvoří jednotnou masu.

Vzpomeňte třeba na obří celistvý „mrak“ tvořený hejnem špačků. Tato pohybující se masa čítá tisíce ptáků.

VIDEO: Chování hejna špačků

Zdroj: vimeo.com

Dalším podobným příkladem jsou netopýři, kteří dokážou někdy ve společném mnohačetném útvaru proletět docela malým otvorem, aniž by některý z nich narazil či utrpěl újmu.

Princip, jak špačci či netopýři dokážou fungovat, nyní vědci zkouší přenést i do dopravy. „Základní předpoklad netopýrů spočívá v tom, že hlídají i směr letu dalších jednotlivců kolem sebe, nejen ty před sebou. Díky tomu se mohou tisícovky tvorů pohybovat v relativně malém a úzkém útvaru, aniž by se srazili,“ říká spoluautor studie Berthold Horn, působící na Massachusettském technologickém institutu (MIT).

Komfort jménem radar

Netopýři navíc díky echolokaci (schopnost navigovat se vlastním sluchem podle odrazů zvuku jejich pískotu od předmětů, pozn. red.) dokážou prostorově „mapovat“ svoje okolí.

Řidiči na rozdíl od nich podobným komfortem nedisponují. De facto se v koloně dokážou soustředit jen na auto před sebou a čas od času si ve zpětném zrcátku zkontrolují dění za zády. Rozhodně však nezvládnou tzv. bilaterální kontrolu. Tedy to, že v optimálním případě dokážou udržovat stejnou vzdálenost od auta před sebou i za sebou.

Člověk za volantem jednoduše nemá kapacitu na to, aby zároveň počítal vzdálenost před sebou a za sebou. Na rozdíl od technologií.

Autonomní řešení

„Již nyní existují automatické systémy, které jednoduše dokážou udržet stejný odstup auta od vozidla jedoucího před ním,“ vysvětluje Horn. Podle něj by však bylo krátkozraké řešení, kdyby podobný systém měla všechna auta v koloně. Tempo by se totiž nezrychlilo, jen by se kolona podle něj pohybovala jako celek.

Horn a další odborníci upozorňují, že už nyní mají některá auta tzv. adaptivní řízení, které automaticky sleduje a řídí auto tak, aby jelo v bezpečné vzdálenosti.

VIDEO: Příklady adaptivních asistentů u Hondy Civic

Zdroj: youtube.com

Proč tedy nepřidat další senzory, které by totéž ohlídaly vzadu? Díky tomu by stroj mohl najít optimální vzdálenost sám bez lidského přispění.

Sociologický problém

Problém však bude představovat masovější rozšíření podobných systémů. „Abychom dosáhli plného benefitu, tak by podobná adaptivní řízení musela mít drtivá většina aut,“ tvrdí Horn, což podle něj může narážet na společenské problémy.

„I v případě, že náklady na pořízení budou nízké, lidé, kteří si systém pořídí jako první, si mohou klást otázku, proč by do něčeho takového měli investovat. Dokud takto vybavených aut nebude více, přítomnost takového systému ekonomicky nedává smysl.“

Navíc u řidičů by „průkopníci“ systémů mohli doplatit na řidičské chování „odpadlíků“. Tito tzv. odpůrci bez adaptivních systémů by mohli zneužívat mezer mezi auty, aby zrychlili na úkor těch pokrokových řidičů, upozorňuje Horn. „To není příliš příjemná vyhlídka,“ dodává.

Na druhou stranu, kdyby se jediný špaček odchýlil z optimální vzdálenosti od svých letících sousedů, znamenalo by to totální chaos.

Bilaterální kontrola

Zavedení bilaterální kontroly by nicméně mohlo pomoci zavedení automatické komunikace mezi vozidly. Už nyní jsou ve vývoji systémy, díky nimž vozy dokážou mezi sebou „mluvit“. Takže si sama „řeknou,“ kde se nacházejí i jejich „kolegové“. Jednou z podmínek je, aby spolu auta „mluvila“ stejným jazykem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Roman Sysel (Taxify): Za pár let budou mít lidé řízení aut zakázané

Přestaňte šetřit! Po roce 2030 se už vlastní auto nevyplatí

Vladimír Kulla (Siemens): S umělou inteligencí se život stane pohodlnějším, jen co si na ni zvykneme

Rozvoj adaptivního řízení, které mimo jiné ohlídá prostor před i za vozem, umožní výrobcům rozvíjet i úroveň přenosu daných informací. Díky strojovému učení se systém bude sám od sebe učit a zlepšovat. Novější modely adaptivního řízení umožní vozům mezi sebou lépe komunikovat.

Podle Horna by taková technologie neměla být pro automobilky překážkou. Přinese totiž vyšší bezpečnostní komfort pro zákazníky, což z ní dělá lákavý doplněk. A i kdyby o podobný systém neměli zákazníci zájem, tak je dost možné, že bude časem povinný.

„Zní to sice drasticky, ale výhody jednoznačně převládají,“ podotýká Horn. „Nepřinese to jen zlepšení provozu, ale i výrazné snížení emisí CO2 a spotřeby paliva. Nemluvě o lepší náladě řidičů.“

Zkusme tedy na úvod sami řídit jako špačci či netopýři, a ne jako dravci, uzavírá Horn.