Ruské vyhrožování použitím jaderných zbraní nepřestává. Co by mu hrozilo?

Když se na začátku října americký generál David Petraeus v televizním rozhovoru vyjádřil k ruskému vyhrožování použitím taktických jaderných zbraní na Ukrajině, málokdo to vnímal jen jako povídání dalšího generála na penzi.

Petraeus patří mezi nejpozoruhodnější, nejvzdělanější a nejvíce vyznamenávané generály zvláštních sil americké armády od dob vietnamské války. A jeho posledním zaměstnáním  před odchodem do penze byl post ředitele americké CIA.

Zmíněný rozhovor obsahoval dva klíčové výroky. Jak už tomu ale v takových případech bývá, pozornost na sebe strhnl pouze jeden.

Petraeus prohlásil (hypoteticky), že pokud by Rusko skutečně sáhlo k nasazení taktických jaderných zbraní, „Spojené státy a jejich spojenci by zničili všechny ruské vojáky a výzbroj, vyskytující se na Ukrajině, a potopili by jejich Černomořskou flotilu.“

Tak tohle zaznělo hodně silně a také to bylo široce komentováno.

Zvažovaná reakce

Ještě důležitější věta však padla ještě před tím. Generál Petraeus připomněl prohlášení poradce prezidenta pro národní bezpečnost Jakea Sullivana. Ten okamžitě po prvních prohlášeních ruských představitelů, připouštějících vůbec možnost použití jakékoliv jaderné zbraně, uvedl, že Spojené státy oficiálně informovaly Moskvu o zvažovaných metodách reakce.

Zvažovaných neznamená v hantýrce vojenské diplomacie nic jiného než plně připravených. A to je signál, který ruské vojenské velení, znalé skutečné situace na bojišti, musí vnímat podstatně hrozivěji než členové Putinova nejbližšího okolí.

„Musí být jasné, že lidé podporující Ukrajinu, Evropská unie a členské státy, Spojené státy a NATO také neblufují,“ přidal se ostře i vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Joseph Borrell.

Damoklův meč nad ruskou armádou

„A jakýkoli jaderný útok proti Ukrajině vyvolá odpověď – ne jadernou odpověď, ale tak silnou odpověď z vojenské strany, že ruská armáda bude zničena,“ dodal Borrell.

Deset členských zemí Severoatlantické aliance má v Černém moři v současné době 24 vojenských plavidel včetně nosičů letadel a vrtulníků.

Sama ukrajinská armáda už přitom dokázala vytlačit ruskou Černomořskou flotilu od svého pobřeží na západ od Krymu. Také potopila její vlajkovou loď Moskva a několik dalších plavidel, znovu dobyla strategicky důležitý Hadí ostrov a těžce poškodila její hlavní leteckou základnu Saky na Krymu. Zároveň donutila alespoň část ruských ponorek i hladinových plavidel k vyklizení sevastopolského vojenského přístavu a stažení dále na východ.

Pokud k tomu připočteme možnosti černomořských „nepotopitelných“ základen a kapacit NATO v Rumunsku, Bulharsku a teoreticky i v Turecku, neměla by ruská Černomořská flotila šanci.

VÍCE K TÉMATU:

Co kdyby Rusko použilo jadernou zbraň? Reakce USA podle „eskalačního žebříku“

Chtěli je všichni. Jaderné zbraně ale zůstaly jen pěti „vyvoleným“

Zbrojaři čelí výraznému nárůstu poptávky. Německo výrazně posiluje armádní rozpočet

Memento afghánského syndromu

Další velkohubá prohlášení z Kremlu ani přesuny letek ruských strategických bombardérů na základny v blízkosti finských hranic na tom nezmění vůbec nic.

Ruské vojenské velení proto nemůže nebrat možnost zničení celého jižního křídla své armády na lehkou váhu. A to dává naději, že může mnohem silněji než doposud oponovat hazardérským nápadům Putinova okruhu přitakávačů v Moskvě.

Navíc, díky vynucené částečné mobilizaci se v ruské společnosti znovu zjevuje afghánský syndrom. Za 10 let v Afghánistánu podle oficiálních statistik padlo čtrnáct a půl tisíce sovětských vojáků. Přes padesát tisíc jich bylo zraněno, jedenáct tisíc s trvalými následky. Za pouhých osm měsíců bojů na Ukrajině jich padlo několikanásobně víc. Porážka v Afghánistánu a následný „afghánský syndrom“ výrazně přispěly k rozpadu Sovětského svazu.

Historie se opakuje?

Jakoby se v modernizovaných kulisách opakovala i evropská politická a vojenská krize, která vyústila v jinou drtivou ruskou porážku v takzvané krymské válce z dávných let 1853 – 1856.

I tehdy ruská agrese a snaha o ovládnutí Bosporu a kontrolu nad přístupem do Středozemního moře sjednotila prakticky celou Evropu. I tehdy válka zdecimovala ruskou armádu i černomořskou flotilu a ze snů o Černém moři jako ruském jezeru nezbylo nic.

Totální selhání Putinových představ o provedení blitzkriegu, „speciální vojenské operace“ proti Ukrajině, která znemožní světu reagovat, dnes ohrožuje už samotné základy ruského vlivu v jižním směru.

Rusko „přepouští“ pozice

Ruské pozice na Kavkaze a na Blízkém východě přebírá Turecko a ve Střední Asii už má zjevně navrch Čína. To, co ruská a později sovětská expanze budovala od konce 18. století, je v důsledku porážek na Ukrajině spolu s respektem k Rusku jako regionální mocnosti v troskách.

Rusku zbývají ještě mocné ekonomické zbraně. Blokování vývozu ukrajinské zemědělské produkce a machinace s cenami surovin na světovém trhu.

A také zoufalá naděje na vítězství Donalda Trumpa v příštích amerických prezidentských volbách. Nic z toho nezůstane nevyužito a na krymskou kartu tak ještě dlouho nemusí vůbec dojít.

Nepředvídatelná válka, ale…

Varování generála Petraeuse ale v Rusku určitě dobře slyšeli mnozí. Urychlení dodávek moderních dělostřeleckých a raketových systémů na Ukrajinu bude znamenat nejenom zlepšení protivzdušné obrany, ale i další zpřesnění a prodloužený dostřel ukrajinského dělostřelectva.

Ohrožení Černomořské flotily se přes zimu jen znásobí. Válka je prý nepředvídatelná, ale ta druhá krymská je pro Kreml už prohraná…