Rusko a Čína: Jak na tom jsou oblíbené destinace našeho prezidenta ekonomicky?

Není žádným tajemstvím, že prezident Miloš Zeman upírá velkou část svojí pozornosti na východ, především na Rusko a Čínu.

Ačkoliv dříve vystupoval jako zastánce Evropské unie, v poslední době ji spíše kritizuje, a je dokonce zastáncem referenda o setrvání v EU. Naproti tomu se často veřejně zastává Ruska a Číny.

Čínské mise

Loni v květnu Zeman odcestoval s řadou politiků a s desítkami podnikatelů do Číny, kde se setkal s tamními politickými špičkami a navazoval ekonomickou spolupráci. Jen během svého prvního volebního období byl v Číně třikrát.

V roce 2016 byl naopak poprvé v Česku čínský prezident Si Ťin-pching. Celá návštěva se nesla v duchu navazování strategické spolupráce, podepisování memorand a dohod.

Ostatně dnes již bývalý šéf CEFC Jie Ťien-ming zastával funkci zvláštního poradce prezidenta pro Čínu, pro ekonomické otázky a otázky ekonomického rozvoje. Když se objevily informace o jeho zadržení, patřil Zeman k těm, kteří ho obhajovali.

Rekordní výprava do Moskvy

V listopadu byl Zeman v Rusku, kam ho doprovodila dokonce rekordní podnikatelská
delegace zástupců více než 120 českých společností. Šlo o největší podnikatelskou misi za
posledních 25 let a potřebovali k tomu tři  letadla.

Vztah k Rusku v poslední době Zeman nejvýrazněji demonstroval v případu hackera Jevgenije Nikulina. Ten byl zadržen českou policií a zájem o jeho vydání projevilo jak Rusko, tak USA. Ačkoliv většina politiků dávala přednost vydání hackera do USA, Zeman několikrát požádal, aby byl vydán do Ruska.

„Východní“ zájem prezidenta Zemana je tak zřejmý. Dává však ekonomický smysl?

Čínský ekonomický tygr

Čína se v posledních desetiletích ekonomicky transformovala (podobně jako Česká republika) z typicky komunistické, centrálně plánované a uzavřené ve výrobního a exportního giganta, který představuje poměrně unikátní mix tržní ekonomiky a komunistických ideálů.

Po druhé světové válce a vzniku Čínské lidové republiky se země ekonomiky inspirovala u Sovětského svazu. Až v roce 1978, po řadě neúspěchů a hospodářských katastrof, kdy byla Čína ve světovém měřítku nevýznamnou zemí, se začala čínská vláda odklánět od sovětského vlivu a odstartovala reformy.

Začala doba ekonomického uvolňování, liberalizace a zavádění tržních principů. Tím se začal rozvíjet tento poměrně unikátní mix, který se dá nazvat socialistickou tržní ekonomikou.

Ačkoliv v zemi stále vládne komunistická strana, funguje zde soukromé vlastnictví, mezinárodní obchod, investice a celkově kapitalismus, i když regulovaný. A vyplatilo se to. Od roku 1981 do 2001 klesl počet lidí pod hranicí chudoby z 53 procent na pouhých osm procent.

V roce 2005 už bylo 70 procent kapitálu v soukromých rukách a z Číny se stal ekonomický gigant, který začal dohánět světovou jedničku USA. Ačkoliv dle nominálního HDP i HDP na hlavu ji stále USA převyšují, přepočteno dle parity kupní síly je čínská ekonomika od roku 2014 největší na světě.

Od zavedení reforem zažila Čína vysoký ekonomický růst, který patřil od začátku tisíciletí k nejvyšším na světě a často převyšoval deset procent. Země se proměnila ve světové výrobní centrum a sekundární sektor ekonomiky (výroba a průmysl) se tu stal dominantním.

Z Číny se začala stávat rozvinutá ekonomika a od roku 2010 tempo růstu HDP postupně zpomaluje. Jak je trendem v rozvinutých zemích, i v Číně modernizace a rozvoj začaly postupně pohánět terciární sektor (sektor služeb), který v roce 2013 zaujal s podílem 46,1 procenta dominantní postavení, zatímco sekundární tvořil 45 procent.

Ke zpomalení čínské ekonomiky přispívá i přístup tamní vlády. Ta po masivním růstu zaujala nový přístup nazvaný „new normal“, kterým chce mírně zpomalovat ekonomiku, aby nedošlo k jejímu přehřátí, a udržet růst na 6,5 procenta.

GRAF: Vývoj čínského HDP
Za posledních deset let, v mld. USD, procentní změna udává meziroční změnu.

Zdroj dat: Tradingeconomics.com

Loni ekonomický růst mírně vzrostl na 6,85 procenta, k čemuž přispěl pozitivní vývoj stavebnictví a silná globální poptávka po čínském vývozu. Letos a v nejbližších letech by měl růst opět mírně zpomalit.

Čínská vláda slíbila mezi roky 2010 a 2020 zdvojnásobit velikost HDP, což se jí sice zatím daří, ale toleruje kvůli tomu značný nárůst zadlužení. Výsledkem toho má být podle Mezinárodního měnového fondu zvýšení dluhu nefinančního sektoru do roku 2020 na více než 290 procent HDP.

Například agentura Moody’s loni zhoršila úvěrová hodnocení Číny o jeden stupeň na A1 a svůj krok vysvětlila předpokládaným zpomalováním hospodářského růstu či pokračujícím růstem dluhu. Agentura navíc varovala, že pokud Čína zásadně nezlepší svoje zadlužení, hrozí jí další zhoršení ratingu. Pro srovnání, zadlužení Česka je nyní zhruba 34 procent HDP.

GRAF: Vývoj čínského zadlužení k HDP
Za posledních deset let, v mld. USD, v procentech k HDP

Zdroj dat: Thomson Reuters

Čínské společnosti jsou často zcela nebo částečně vlastněny státem a jsou značně tajnůstkářské, jak bylo například patrné v kauze okolo CEFC. Například čínské banky ICBC, China Construction Bank, Agricultural Bank of China nebo Bank of China ale patří k největším na světě.

Čína nadále patří ke zpracovatelským velmocím, s čímž souvisí i velká spotřeba energie. Čínské státní podniky se zaměřují zejména právě na energetiku a těžký průmysl. Většina elektřiny v Číně je produkována z fosilních paliv, především z uhlí. To tvořilo v roce 2015 73% podíl na výrobě elektřiny.

V roce 2016 bylo v Číně vyrobeno 5 990 TWh elektřiny, z toho 4 289 z fosilních paliv, 1 181 z vodních elektráren a jen 213 z jaderných. S tím souvisí celá řada problémů především v oblasti ekologie. Čína, ačkoliv patří k největším producentům skleníkových plynů na světě, se dokonce ani nezavázala plnit Kjótský protokol.

Čína se sice v posledních letech snaží zaměřovat na obnovitelné zdroje a jaderné elektrárny, množství prostředků, které vynakládá na ochranu přírody, je však stále nízké. Mnoho tamních přírodních oblastí, krajin, řek, ale i vzduch jsou výrazně postižené znečištěním a některé oblasti na severu Číny se potýkají s dezertifikací. Zhruba třetinu území Číny ohrožuje kyselý déšť. Tyto ekologické problémy mají a budou mít na ekonomiku země velký vliv.

Rusko

Ruská federace je oficiálně s rozlohou více než 17 milionů km² největším státem na světě. V novodobé historii od roku 1922 až do 1991 existovala jako Sovětský svaz, jehož ekonomika se odvíjela od principů nastavených především Josifem Stalinem.

Šlo o klasický komunistický mechanismus centrálně plánované ekonomiky. Ten měl sice výhody během válečného období, v druhé polovině 20. století se však stal brzdou rozvoje. Během studené války Rusko pokračovalo v rozvoji těžkého a zbrojního průmyslu, což mu sice umožnilo stát se globální supervelmocí, negativní následky tohoto přístupu si však země nese dodnes.

Po rozpadu Sovětského svazu a ekonomických reformách v devadesátých letech došlo k privatizaci zejména v zemědělských a průmyslných odvětvích; energetika a zbrojní průmysl však nadále podléhají státu.

Nejvýznamnější ekonomický růst Rusko zažilo na přelomu tisíciletí, v letech 2000 až 2003 byly zaváděny významné prorůstové hospodářské reformy, včetně rozsáhlé daňové reformy.

Ruská ekonomika díky tomu až do roku 2008 výrazně rostla, každoročně o více než pět procent. Po krizi se růst vrátil ke čtyřem procentům, než přišly problémy s ropou a sankcemi.

V současnosti je ruská ekonomika smíšeného typu. Má největší zásoby zemního plynu na světě, druhé největší zásoby uhlí a osmé největší zásoby ropy, dodává až čtvrtinu veškeré spotřeby zemního plynu v EU. Těchto surovin se také týkají nejvýznamnější ruské společnosti Gazprom, Rosněfť či Lukoil. Dále je Rusko poměrně bohaté také na diamanty, zlato a titan.

Od roku 2014 však růst vystřídaly hubené roky. Evropská unie a USA totiž začaly zavádět sankce vůči Rusku za postup v ukrajinské krizi a počala výrazně klesat cena ropy. Oba tyto faktory způsobily zastavení růstu HDP Ruska.

GRAF: Vývoj ruského HDP
Za posledních deset let, v mld. USD, procentní změna udává meziroční změnu.

Zdroj dat: Tradingeconomics.com

V loňském roce se sice ruská ekonomika opět vrátila k mírnému růstu, k čemuž pomohl hlavně zemědělský a těžařský průmysl, přesto ale nemá růžovou budoucnost jistou. Většina prognóz však naznačuje, že by se ruská ekonomika měla v nejbližších letech nadále zotavovat.

Podle expertů ke zrychlení růstu přispějí nižší úrokové sazby, které zlevní úvěry a podpoří
spotřebitelské výdaje i podnikové investice.

Srovnání

Čína i Rusko jsou sice velké ekonomiky, pro mezinárodní srovnání je ale podstatné
vztáhnout HDP také k počtu obyvatel. Z tohoto srovnání již obě země nevycházejí příliš dobře (viz následující graf).

GRAF: Srovnání vybraných zemí podle HDP na osobu
Za posledních deset let, v USD

Zdroj: Tradingeconomics, Thomson Reuters

Ve srovnání s vyspělými ekonomikami, jako jsou Německo, USA nebo Velká Británie, se Rusko, a především Čína nacházejí velmi nízko. Lépe je na tom i Česko, které je zhruba v polovině zmíněných západních ekonomik.

Nabízí se tedy otázka: chceme se ekonomicky přibližovat těm pod námi, nebo spíše následovat ty, co jsou na tom lépe?

Čínská ekonomika v posledních desetiletích sice velmi výrazně rostla, nyní ale její růst
zpomaluje a situaci komplikuje také obrovské zadlužení a zdevastovaná krajina.

Pod ruským vlivem strávilo Česko v minulosti velmi dlouhé období a dá se říci, že panuje obecný konsenzus, který toto období hodnotí spíše negativně.

Důkaz pomocí dluhopisů

Situace na trhu státních dluhopisů mimo jiné dobře demonstruje, jak investoři vnímají rizikovost dané země. Ta země, u které jsou nějaké důvody k obavám, si půjčuje za vyšší
úrok než ta, u níž je riziko menší. Obecně se tomu říká riziková přirážka.

Ruské státní dluhopisy se v poslední době pohybují v rozmezí 4–10 procent, i když v roce 2015 vyletěly až na téměř 16 procent. Čínské dluhopisy se pohybují v rozmezí 2–5 procent.

GRAF: Vývoj výnosů ruských a čínských státních dluhopisů
Za posledních pět let, v procentech

Zdroj: Thomson Reuters

Státní dluhopisy těchto dvou ekonomik tak sice přinášejí svým držitelům vyšší zhodnocení, to ale také reflektuje zvýšené riziko, které investoři vnímají.

Pro srovnání, výnosy českých státních dluhopisů se pohybují v rozmezí 0–2 procenta (loni byly i záporné), výnosy německých dluhopisů jsou stále záporné, výnosy amerických dluhopisů jsou okolo dvou procent.

Bezvýznamná exportní pozice

Pro posouzení důležitosti ekonomické spolupráce je také potřeba přihlédnout k vývozu a
dovozu. Co se týče vývozu z Česka, který je obecně pro ekonomiku dané země
významnější, zaujímalo v roce 2017 Rusko 13. pozici a Čína 17. pozici.

Celkem do těchto dvou destinací mířilo 3,47 procenta celkového vývozu. A to i přes to, že loni export do Číny díky lepším vztahům vzrostl o 20 procent.

Zájem českých exportérů o financování vývozu do Číny se bohužel od roku 2016 nezvýšil a zůstává v porovnání se zájmem exportérů o financování do jiných teritorií spíše marginální.

Problém je také to, že Číňané nemají často o české výrobky zájem. Pokud neřeší cenu, koupí si to nejlepší, tedy z Japonska, Německa, USA; pokud cenu naopak řeší, koupí si domácí levnou výrobu. Čínský trh je navíc velmi složitý pro zahraniční společnosti a ve skutečnosti menší, než by se mohlo podle počtu obyvatel zdát.

TABULKA: Export a import České republiky
Jde o země s největším objemem exportu či importu v roce 2017, v USD.

Zdroj: ČSÚ

Mnohem významnější pozici, jak je patrné z následující tabulky, mají naši sousedé a země
EU. Dokonce i do USA jsme vyvezli více než do Ruska nebo Číny. Z tohoto pohledu tedy
dává větší smysl usilovat o ekonomickou spolupráci spíše se Západem.

Pro Rusko je Česká republika 20. nejvýznamnější destinací s podílem 1,19 procenta a pro Čínu až 38. destinací s podílem 0,39 procenta.

Co se týče dovozu, mají obě země pro Česko větší význam. V roce 2017 byla Čína dokonce třetí nejvýznamnější dovozní destinací s podílem téměř 7,5 procenta. Rusko bylo na 12. místě s podílem 1,89 procenta. Pro Česko má hlavní význam především spotřební zboží z tamních manufaktur, z Ruska jsou to zase energetické suroviny, především zemní plyn.

Investiční spolupráce zadrhává

Další důležitou oblastí jsou toky kapitálu, tedy investice. V této souvislosti se v poslední době mluví především o česko-čínské spolupráci.

Média v posledních letech často zmiňovala čínské investice v tuzemsku, až se toho řada lidí začínala děsit. Jenže v poslední době se tato spolupráce trochu zadrhává.

Prezident Zeman sliboval, že podepsané dohody a přísliby dalších přinesou vzájemné obchody a investice v hodnotě 240 miliard korun a jen během roku 2016 přiteče do Česka na 90 miliard korun investic z Číny. Jenže reálná situace je jiná.

Celá řada slíbených obchodů a investic se neuskutečnila a ve výši investic zatím vede Česko nad Čínou. Dosavadní investice z čínské strany u nás, zejména od skupiny CEFC, jsou zatím zhruba dvakrát nižší než to, co v Číně investovala skupina PPF, a investiční program, který v Číně rozjela Škoda Auto.

Pro samotnou „pépéefkovou“ společnost Home Credit, zaměřující se na spotřebitelské úvěry, je Čína velmi významným trhem. Loni se objem nových půjček zdvojnásobil na 13 miliard eur. To je více než polovina všech úvěrů celé skupiny. Home Credit loni také podepsal strategické partnerství s čínskou firmou PAG.

Východ ekonomický smysl nedává

Celkově Zemanova snaha velké slibované výhody nepřináší. Ani v jednom případě se nejedná o bezproblémové ekonomiky. Až na výjimky je pro české společnosti čínský trh
velmi obtížně přístupný, stejně tak i ten ruský vzhledem k sankcím.

Slibované investice také často nedopadly. Nezbývá než konstatovat, že ekonomicky mnohem smysluplnější by bylo, kdyby Zeman upíral svoji pozornost a vstřícnost na západ k zemím EU a USA.