Rusové staví největší laser na světě. Má testovat jaderné zbraně

V uzavřeném městě Sarov – bez speciálního povolení se do města nedostane žádný cizinec –, které se nachází 350 kilometrů východně od Moskvy, vzniká projekt pod označením UFL-2M. Jedná se o vývoj nejsilnějšího laseru na světě, aby Kreml mohl udržovat a modernizovat jaderný arzenál.

Testování funkčnosti nových jaderných hlavic vyžaduje složité simulace výbuchů, protože reálné testy jaderných zbraní jsou dlouhé desítky let tabu. Nejlepší formou imitace jaderného výbuchu je použití extrémně výkonných laserů.

I proto Rusko plánuje postavit supersilný laser, aby mohlo v následujících letech testovat své jaderné kapacity. Tento plán každopádně potvrzuje, že to současné Rusko Vladimira Putina myslí s jaderným vyhrožováním Západu i do budoucna vážně.

Ruský cíl: dohnat a předehnat Američany

V objektu vysokém až deset pater o rozloze dvou fotbalových hřišť má vzniknout „car laserů“, který má dodat ozařovaným objektům energii až 2,8 megajoulu, což je ve srovnání se světovou konkurencí velkolepý cíl.

Zatím nejsilnějším vysokoenergetickým laserem na světě disponují Spojené státy americké v National Ignition Facility (NIF). Jeho 192 samostatných paprsků se spojí a vydá energii 1,8 megajoulu. Vysoká koncentrace energie dokáže extrémně zvýšit teplotu a tlak k zahájení jaderné reakce.

Tato simulace může posloužit ke studiu účinků jaderných bomb bez jejich reálného testování. Výhodou je, že stačí použít nepatrné množství štěpného materiálu. Vědci pak dopočítají účinky jaderné pumy, pokud by byla použita během nukleárního konfliktu.

Navíc mohou u starých hlavic tímto způsobem zkontrolovat, zda stále fungují tak, jak mají. Vysokoenergetické lasery jsou zásadní pro testování jaderných zbraní, stávajících i těch modernizovaných.

Značná investice do vývoje jaderných zbraní

„Je to značná investice Rusů do jejich jaderných zbraní,“ komentuje ambiciózní projekt Jeffrey Lewis, odborník na omezení jaderných zbraní z Middlebury Institute of International Studies v Kalifornii. A dodává, že se plánu nediví, neboť Rusko je mezi jadernými mocnostmi v nevýhodě, protože toto zařízení stále nemá.

Kromě Američanů má podobný laser i Francie – Laser Mégajoule. Jeho výstavba trvala 15 let a stála tři miliardy eur. V provozu je od roku 2014. Osm desítek spojených paprsků má sílu 350 kilojoulů, do roku 2026 se chce Paříž dostat až na hodnotu 1,3 megajoulu. Aby byl výčet kompletní, Britové disponují laserem Orion o síle 500 joulů, Čína pak má laser SG-III o síle 180 kilojoulů.

Rusko se tak snaží dohnat ostatní jaderné mocnosti, aby mohlo bezpečně testovat životní cyklus svých jaderných zbraní. Zatím byla dokončena první etapa výstavby.

V současnosti má laser 64 paprsků a celkový energetický výkon 128 kilojoulů, měl podle časopisu Wired prozradit v prosinci 2022 pracovník ruské akademie věd. To znamená, že ruští vědci jsou teprve na pěti procentech plánované síly laseru.

Čím větší, tím lepší

Italský fyzik Stefano Atzeni vysvětlil, že při konstrukci vysokoenergetických laserů, které vyvolají jadernou reakci, jde hlavně o jejich velikost. „Čím větší, tím lepší,“ tvrdí odborník na fyziku plazmatu.

Testované materiály pak totiž mohou být vystaveny vyšším teplotám i tlakům. Data z experimentů poskytují užitečnější výsledky při simulaci jaderných testů. V případě termonukleárních (vodíkových) bomb se jedná o termojadernou reakci a slučování jader, jako je tomu v případě vývoje fúzního reaktoru.

Jelikož Spojené státy a Sovětský svaz v roce 1963 podepsaly smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek (byly zakázané v atmosféře, pod vodou a v kosmu), začaly se testy dělat v podzemí.

USA v roce 1992 zastavily i toto testování a v roce 1996 byla přijata smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek.

Význam laserů roste

I proto roste význam testování jaderných zbraní za pomocí laserů. Ty se k tomuto účelu využívají už od 70. let 20. století. V posledních letech rovněž stoupá význam superpočítačových simulací pro detonující hlavice, aby se posoudila jejich bezpečnost a spolehlivost.

I když ani experimenty se štěpným materiálem a laserem nejsou dokonalé, nabízejí nejlepší způsob, jak předpovědět funkčnost jaderných zbraní. Spojené státy dokončily svůj supervýkonný laser v roce 2009 a od roku 2015 dokážou tenké paprsky ozařovat drobné částice plutonia velikosti zrnka máku. To americkým vědcům umožnilo co nejlépe pochopit, co se uvnitř jaderné pumy děje.

Jde také o to, zjistit, jak materiály v jaderných hlavicích postupně degradují a jak se chovají při extrémně vysokých teplotách a tlacích, jež se blíží podmínkám během exploze.

Bez experimentů není možné navrhovat nové jaderné zbraně

Francouzský fyzik a odborník na experimenty vysokoenergetických laserů Vladimir Tikhonchuk z Centra pro intenzivní lasery a aplikace na univerzitě v Bordeaux vysvětlil, že využití podobných experimentů je v současnosti nepostradatelné pro navrhování a konstrukci moderních jaderných zbraní.

Pozorně sleduje ruský vývoj „cara“ všech laserů, který byl jako projekt představen už v roce 2013. S ruskými vědci osobně naposledy hovořil v roce 2019. Je nicméně skeptický, že by Rusové laser v dohledné době dokončili s parametry, které si stanovili.

Výzkum a vývoj projektu může negativně ovlivnit válka na Ukrajině, jež znamená omezení vědecké spolupráce se Západem. Někteří špičkoví odborníci také opustili Rusko a výzkum provádějí v zahraničí.

Lewis pak k plánům Ruska poznamenává, že se jedná o jasný důkaz toho, že Kreml a ruští generálové hodlají udržet v dobré kondici své jaderné zásoby: „Je to známka toho, že plánují, že budou mít tyto zbraně po dlouhou dobu, což není dobrá zpráva.“

Pozitivum spatřuje alespoň v tom, že by se Rusko nemuselo odhodlat k obnovení jaderných testů.