Sdílená ekonomika v Číně má i svoji odvrácenou tvář

Sdílet se dá všechno možné, ostatně Čína potvrzuje, že sdílená ekonomika v praxi může fungovat. Velikost tamního trhu a počtu potenciálních „sdílečů“, respektive zákazníků šíření sdílené revoluce nahrává více než kde jinde.

Podobně jako jinde ve světě, i Číňané začali se sdílením aut, jízdních kol, kanceláří nebo domovů. Postupně se to stalo natolik běžnou záležitostí, že sdíleli dokonce i dobíjecí stanice nebo basketbalové koše. Jak ale upozorňuje server Quartz.com, všechno má svoje meze.

Deštníková mánie

Jedním z příkladů, že vše ke sdílení není, jsou čínské startupy umožňující sdílení deštníků. Ještě před pár lety se v zemi s tímto konceptem objevilo několik firem, které v tomto byznysu viděly budoucnost.

Mezi nejstarší patřil startup Molisan, který vznikl již před třemi lety. Po naskenování QR kódu mobilem a převedení depozitu ve výši necelých tří dolarů (v přepočtu) si zájemce mohl půjčit deštník a po dvou týdnech užívání platil dalších 30 centů za každý den.

Další z firem – OTO – zase nabízela od června 2015 oranžové deštníky ve třech čínských městech.

300 tisíc deštníků „v čudu“

Jedním z posledních podnikatelských pokusů v tomto segmentu se stal startup Sharing E-Umbrella, který dokázal letos v květnu od investorů získat deset milionů jüanů (cca 1,5 milionu dolarů) na projekt sdílení ochrany před deštěm v 11 velkých městech, včetně Šenzenu, Šanghaje nebo Nankingu či Kantonu a měst v jižní části Číny, kde častěji prší.

Navzdory výši investice a plánu, jak participovat na sdílené ekonomice, firmu zradili zákazníci. Během pouhých tří měsíců většina z celkového počtu 300 tisíc deštníků zmizela, respektive se po půjčení nevrátila.

Hodinový pronájem u E-Umbrella vyjde na půl jüanu (bezmála dvě koruny), kromě toho ale musí zákazník zaplatit depozit ve výši 19 jüanů (cca 60 korun). Podle serveru Welt.de byly deštníky sice vybavené GPS, ale vymáhat je zpět bylo zřejmě pro startup příliš náročné.

Každý deštník Sharing E-Umbrella je opatřen QR kódem. Zdroj: E-Umbrella

Jak řekl zakladatel firmy Čao Šu-pching serveru The Paper, každý deštník ho stál v přepočtu kolem devíti dolarů. „Líbilo se nám sdílení kol a domnívali jsme se, že cokoli na ulici by mohlo být sdíleno – i deštníky. Ale mýlili jsme. Místo aby si cizí lidé půjčovali či sdíleli naše deštníky, tak sdílení probíhalo v kruhu rodiny, popřípadě přátel.“

Nejen proti dešti

Šu-pching i přesto zůstává optimistou, přestože i v Číně se ukazuje, že startupy na sdílení kol mají problémy s tím, aby vydělaly, natož ty deštníkové. Chce nakoupit nové deštníky a jejich obchodní potenciál vidí hlavně v tom, že mohou být použity jako nosiče reklamy.

S tímto konceptem se mu podařilo uzavřít spolupráci s čínskou obdobou alternativní taxislužby Uber – Didi Chuxing, která v Číně dominuje. Reklama na Didi bude umístěna na všech deštnících a na oplátku Didi vybaví 200 tisíci deštníky část ze své půlmilionové flotily „taxíků“.

Další spolupráci hodlá Šu-pching navázat s telekomunikačním gigantem Huawei Technologies, když dodá deštníky do autobusů, které vozí zaměstnance do ústředí firmy v Šenzenu. Co se týká technologických vylepšení, v plánu má i doplnění svítilny nebo vestavěného rádia do rukojeti deštníku.

Odvrácená stránka sdílené ekonomiky

Čínská sdílená ekonomika má i svoji stinnou stránku. Obrovská šíře statisíců sdílených výrobků totiž také znamená, že jich velké množství někde zůstane nebo se nekontrolovatelně hromadí, což z nich dělá pro čínská města do určité míry urbanistickou hrozbu.

Například sdílení kol vyprodukuje do budoucna přes 300 tisíc tun odpadového kovu, uvedla čínská zpravodajská stanice CGTN. To je obdobné množství, které je podle stanice potřeba k postavení pěti letadlových lodí.

Více než 20 startupů sdílejících kola již vychrlilo do čínských ulic více než 20 milionů kol.

Jedním z hlavních hráčů na poli sdílení bicyklů v Číně je firma Ofo, jejíž kola jsou na snímku. Zdroj: SCMP.com

Důvodem obav ze „sdíleného odpadu“ je i špatná kvalita výrobků, které jsou však chrleny na čínský trh v obrovském množství. Na kvalitu sdílených kol si podle statistik městské komise v Pekingu letos v květnu stěžovalo 72 procent cyklistů.

Navíc firmám se ekonomicky nevyplatí rozbitá či porouchaná kola opravovat. A o jejich odkup k recyklaci podle listu Southern Weekly také není zájem.

Vládní zájem

„Zelené“ výhody sdílených kol oproti znečišťujícím autům tak mizí, a jak bylo řečeno, stávají se naopak hrozbou. I proto již experti radí komunistické vládě, aby zařídila systém na recyklaci kol, a také apelují na výrobce, aby věnovali pozornost vyšší kvalitě bicyklů. Nicméně je otázka, zda jim to bude dávat ekonomicky smysl.

Čínská vláda přesto sdílené ekonomice věří a očekává, že letos vzroste o 40 procent, přičemž objem peněz, který se v ní bude pohybovat, vyšplhá k pěti bilionům jüanů (přes 700 miliard dolarů). Podle odhadů by pak sdílená ekonomika měla v roce 2020 dosáhnout podílu na celkovém HDP Číny deseti procent.

Sdílení deštníků však nemusí být jen otázkou byznysu, dodává k tématu Quartz. Vždyť každý z nás většinou má svůj vlastní deštník. Že ho občas někde zapomeneme, aby ho po čase použil někdo jiný, ukazuje, že sdílení deštníků tady probíhá desítky let. A to po celém světě, Čínu nevyjímaje.

UŽ JSTE SI HO OBJEDNALI? – Přihlaste se k odběru newsletteru –   NEVÁHEJTE!!!