Mohlo by vás také zajímat
Investiční bilancování: Milion po pěti letech. Někomu zbyla špejle a oči pro pláč, jiný hoduje
Vladimír Brůna 19. prosince 2024Někdo má rád adrenalin klopených zatáček vzhůru a nečekaných propadů kamsi dolů a opětovné stoupání. Jiný zase vsadí na konzervativní…
Investiční výhled na příští rok: Investoři by měli být velice selektivní
Michal Stupavský 10. prosince 2024V průběhu roku 2025 očekávají analytici Conseq Management, že alespoň některé americké a technologické společnosti s velkou tržní kapitalizací možná…
Může Česko dohnat vbrzku německé platy? Říše snů, sci-fi či zázrak, shodují se ekonomové
Libor Akrman 25. listopadu 2024Premiér Petr Fiala nastínil možnost, že by Česko mohlo v dohledné době (příští volební období) dohnat úroveň německých mezd. Zeptali…
- KOMENTÁŘ
Slibem nezarmoutíš, ale záchrana v podobě mohutných investic v Evropě selhává, včetně Česka
Potřebujeme nový “Marshallův plán” nebo Rooseveltův “New deal” - z krize se musíme proinvestovat. To jsou častá zvolání nejen českých, ale i evropských politiků. avšak mezi rétorikou a realitou se vytvořila ohromná propast.
Britský premiér Boris Johnson otevřeně mluví o britském “New deal” programu, i když se jedná o jednoduché urychlení vybraných oprav nemocnic a silnic. Zdroj: AFP
Mezi tvrzením evropských vlád, že z krize se musíme proinvestovat a realitou se vytvořila ohromná propast. Rozpočtová pomoc zatím na rozdíl od té měnově-politické vypadá jako chudý příbuzný, mělo by tomu přitom být naopak.
Je třeba si uvědomit, že dnešní pandemická krize je v mnoha ohledech specifická.
V první fázi “vypnutí” ekonomiky nedávalo smysl ji stimulovat. Bylo důležité nabídnout postiženým firmám a domácnostem dočasné likviditní záplaty tak, aby nedošlo k masivnímu propouštění – převažovaly zde zajištěné úvěry a odklady splátek daní.
Za očekáváním
Nejen v Česku však platí, že mamutí záchranné programy nakonec zůstávají za očekáváním – v Česku v rámci programu COVID III bylo po více než měsíci fungování požádáno zatím “pouze” o 13,4 miliardy korun.
Částečně kvůli tomu, že je program nastaven pouze pro malé a střední podniky. Současně proto, že řada podniků před jeho spuštěním využila jiných “záplat” – zejména možnosti odložit splátky úvěrů (hodnota úvěrů se blíží 300 miliardám korun). Nebo odložit splátky daní, popřípadě načerpat příspěvky na zaměstnance skrze programy antivirus.
Druhá fáze rozhodne
Volání po dalším “New dealu” a “proinvestování se z krize” ale spadá až do druhé fáze krize, do které vstupujeme v tuto chvíli. V té půjde o to, udržet v chodu poptávku otřesenou “koňskou” dávkou nejistoty.
A tady jsou představené programy na rozdíl od první fáze (spoléhající na dočasné záplaty) daleko skromnější.
Britský premiér Boris Johnson otevřeně mluví o britském “New deal” programu, i když se jedná o jednoduché urychlení vybraných oprav nemocnic a silnic v celkovém objemu okolo 5 miliard liber – to je půl procenta britského HDP.
Pro srovnání Rooseveltův New Deal měl celkový objem pohybující se v desítkách procent HDP.
Ani Německo na tom není o mnoho lépe. Plány na zaručené úvěry a odklady splátek daní pro první fázi krize sice přesahovaly 50 procent HDP, ale pravděpodobně ambiciózních cílů nebude dosaženo. Stimulační balík pro druhou fázi krize dosahuje “jen” zhruba 2,5 procenta HDP.
A nejinak je tomu v Česku, kde se zatím nedaří přesunout pozornost od dočasných výpadků likvidity k “rozumné a chytré” stimulaci poptávky…